Sea of Solitude: The Director’s Cut – recenze (Switch)

Nejeden z nás a nejen v této době čelí psychickým tlakům a problémům, včetně samoty a tíživého osamění. Ale co je vlastně ta samota a co znamená osamění, které tak tíží hlavní hrdinku hry Sea of Solitude?

Samota definuje stav, který je čas od času užitečný a prospěšný a bez mučení se přiznám, že jsou chvíle, kdy si tento pocit vysloveně vychutnávám. Zalézt si pěkně do kouta, klídek, pohoda a… však to znáš. Naproti tomu osamění je stav rizikový a může vyústit ve zdravotní i psychické potíže, někdy i trvalého rázu. Otázka tedy zní: pomůžeš hlavní hrdince Kay vymanit se z osamění a dojít k uspokojivému konci?

Moře samoty

Za hrou Sea of Solitude (v překladu Moře samoty) stojí vývojářka Cornelia Gepperst v talentovaném berlínském studiu Jo-Mei. Jsem rád, že i tak velké společnosti jako je EA, Sony, nebo MS dávají prostor malým, umělecky zaměřeným kreativním lidem k realizaci jejich ambicí. Tato hra není výjimkou. Hra světel a stínů s intimním příběhem plných emocí, jako je strach, touha, zloba i vnitřní dilemata a stigmata z minulosti.

Původně tato hra vyšla před časem pro PC a konzole PS4 a XONE. Jsem rád, že se nově dostala i na Switch. Nejedná se však  jen o pouhý port, ale o vylepšenou verzi označenou Director’s Cut, která má přepsané dialogy, kinematiku postav, fotorežim a využívá i gyroskop k ovládání atmosféry.

Umělecká plošinovka

Samotná hratelnost stojí na základech umělecky laděné plošinovky. Z pohledu třetí osoby sleduješ cestu hlavní hrdinky skrz vodní svět, připomínající zaplavené francouzské letovisko. Zde si dovolím malou odbočku: zažil jsem několik povodní na vlastní kůži, a bral bych všemi deseti, kdyby byla voda pokaždé tak průzračná a čistá jako v této hře.

V principu se jedná o vnitřní odraz toho, co zažívá Kay a její rodina. Při svém putování budeš bojovat s démony, kdy využiješ jejich smrtící alergie na světlo. Hra tě naštěstí nebude frustrovat vysokou obtížností, ani souboji s těžkými bossy (upřímně, nepřátel mi bylo spíše líto). Nečeká tě ani nutnost čtení složitých textů. Navíc, v nouzi nejvyšší, tě vystřelená světlice vždy navede na správnou cestu, tak abys nikde dlouho nebloudil.

Director’s Cut

Jak jsem již na začátku zmínil, současná verze hry se liší od původně vydané. Obsahově hra je prakticky beze změn. Největší změnou je beze sporu dabing a scénář, včetně přeobsazených rolí. Výtky vůči dabingu v původní verzi byly časté a tak potěší, že v nové verzi došlo k výraznému zlepšení. Došlo i k přepsání některých dialogů.

Další z novinek je foto režim, který je přítomen pouze ve Swich verzi. Za mne se jedná o příjemné zpestření, které ti umožní udělat si zajímavé screenshoty ze hry. Navíc si můžeš vyhrát nejen z postavením kameny a s přiblížením, ale i s počasím na pozadí snímku.

Audiovizuální relax

Co se týče grafiky a technického provedení, pak se připrav na solidně odvedenou práci, ostré textury, věrné podání barev. Nicméně je zřejmé, že výkon Switche není z nejvyšších a leckdy již pokulhává. Zejména v handheldovém módu jsou patrné poklesy fps, což u takto graficky nenáročné hry nemile překvapí. Propady jsou patrny i v dockovacím režimu, ale v mnohem menší míře.

Hra má výrazný a sluchu lahodící soundtrack od autora Guy Jacksona. Některé ze skladeb jsou jen instrumentální, některé i s příjemným ženským vokálem. Jeho kvality ostatně můžeš posoudit sám, všech dvacet skladeb lze dohledat na internetu (nejen na YouTube, ale i na Spotify, Amazonu a podobně).

Jistou výtku mám k trvání herní doby. U takto uměleckých her člověk nečeká tuny generického obsahu – tzv. herní vaty. Nicméně někdo by mohl brát čtyři hodiny (za kterou se dá hra dohrát) jako příliš krátkou. Za mne to problém není, volného času mám málo a tak mi tyto hry nezůstávají v kolonce „Nikdy nedohrané hry“.

Pusť si Rudovo gameplay:

Závěrečné hodnocení