Je mi velkou ctí představit první izometrické RPG Pathfinder s podtitulem Kingmaker, vytvořené studiem Owlcat Games, což je ruské vývojářské studio se sídlem v Moskvě. V jeho čele stojí zkušení vývojáři, kteří se podíleli na hrách jako Rage of mages II, Evil Islands: Curse of the Lost Soul, Silent Storm, Heroes of Might and Magic V a na (mně neznámých) MMORPG Allods a Skyforge. Svoji duši dal do této hry i slavný scénárista Chris Avellone, který stojí za příběhy Fallout 2 a Planescape: Tornment. Není proto divu, že na vývoj herního Pathfindera v kampani na Kickstarteru úspěšně vybrali přes 900 000 dolarů.

Hra využívá pravidla stolní hry Pathfinder, což je nástupce legendárních Dungeons & Dragons. Je zasazena do Ukradených zemí, součásti regionu Říční království v zemi Golarion. Příběhově hra vychází z již existující kampaně (která vyšla v gamebooku) pro původní stolní hru stejného jména, v níž je hráčovým cílem vybudovat vlastní říši jako místní lord. To vše v hratelnosti inspirované klasickými RPG jako Baldur`s Gate. Souboje se odehrávají v reálném čase s možností pauzy a hráči se tak nabízí široká paleta taktických možností.

Po dvou letech od vydání se k hráčům dostává kompletní edice se všemi DLC, včetně možnosti hraní na současné generaci konzolí Xbox One a PlayStation 4.

 

“Zamysli se, co je podle tebe znakem kvalitní „hry na hrdiny“. Tabulky se statistikami? Záplava questů? Medovina tekoucí proudem? Ženské postavy s naddimenzovaným poprsím? Tohle všechno mnoho současných RPG nabízí, ale nic z toho nedělá dobrou hru. Pudlovo jádro ale dřímá někde jinde, ve zdánlivě banálním detailu- rozhlížení se. Pořádné erpégéčko totiž poznáš ve chvíli, kdy se ti v něm chce rozhlížet. Vylézt na kopec a rozhlédnout se. A když není kopec, tak na nejbližší věž, střechu stodoly, stožár plachetnice, nebo otevřít mapu a kochat se neprobádanými oblastmi, kde možná číhají nepřátelé o dvacet úrovní silnější, ale TY se tam jednou dostaneš, to dá rozum. Ale nejde jen o technickou možnost rozhlédnutí se, ať už kamerou v pohledu první, nebo třetí osoby, izometricky, nebo z ptačí perspektivy. Důležitá je ta chuť a chuť se rozhlížet nevykřeše ani sebelepší engine, když do něj autoři nenasypou poctivý virtuální svět.”

Text (mírně upraven): Lukáš Grygar, Level 135, úvod recenze GODS, Lands of Infinity

 

Postavy a jejich progrese

Hra začíná komplexní tvorbou postavy, ve které lze klidně strávit mraky času. Na výběr je osm ras a dvacet povolání. Zcela jistě si tam najdeš své alter ego a kdyby také ne? Čekají tě tam totiž i zajímavě předdefinované postavy. Nemusíš se proto bát a můžeš si klidně vybrat (podobně jako já) Tieflinga – horkokrevného potomka lidí a pekelného ďábla, barbara s podtřídou povolání Armored Hulk. Přiřadíš si poté ještě bodíky do jednotlivých statistik a dovedností jako je atletika, vnímání, znalost přírody a podobně. Ale nic ti samozřejmě nebrání volit klasické rasy a povolání typu elfský mág, či trpasličí kněz.

Při svém dobrodružném putování  časem narazíš i na spoustu jiných najmutelných NPC, jenž mají různorodé specifické povolání, svoji vlastní historií a dějovou linkou, která navazuje na questy. Časem přibude progrese v rámci třídy, možnost duálního povolání, což není pro hráče Dračího doupěte nic nového pod Sluncem. Velice důležitá a zajímavá je volba přesvědčení (dobrý, zlý a ošklivý-hodný) a jejich mezistupně, které ovlivňuje jejich rozhodnutí. Včetně volby odpovědí a možností, jak reagovat na situace ve hře. Je dobré, když počítáš s tím, že postavy mohou být pod vlivem četných negativních stavů. Stalo se mi, že jsem se s trpaslíkem Harrim natolik zamotal do pavoučích sítí, že mi trvalo dobrých pár minut, než jsem konečně uspěl v záchranném hodu proti této pasti. Jednoduché potíže typu únava při opakovaných  soubojích či delším cestování, jenž ovlivňují dexterity – tvoji obratnost, až po závažné, jako je stálá blízkost u bran smrti, při kterém mám déjà vu na fenomenální RPG typu Realms of Arkania a sérii Might and Magic.

Strategie hodna krále

Až se dostatečně vyřádíš při tvorbě postavy (naštěstí tě nečeká nekonečné házení kostek k získání maximálního bonusu), nastane to pravé dobrodružství. Po nevinném začátku začne hra samotná. První krůčky, seznamování s ovládáním, které i na konzolích je vyřešeno velice dobře. Hraji na konzoli Xbox One X a i když se klávesnici a myši asi nic nevyrovná, tak hraní na gamepadu ti rychle přejde do krve.

Čeká tě první dobrodružství, pár soubojů, odstranění několika pastí, pobití krvelačných nepřátel a místo čestné fotografie před zástavou jednotky i obvinění ze špionáže, které budeš muset během následujících týdnů vyvrátit. Tímto oslím můstkem se dostávám k dalšímu aspektu hry: časový limit. Na splnění některých úkolů je časový limit, který když nesplníš, následuje konec hry. Osobně si myslím, že si tuto libůstku mohli autoři odpustit. Preferuji průzkum „každého políčka ve hře“ a vědomí možného fatálního konce kvůli pomalému hernímu tempu mne radostí moc nenaplňuje. Na druhou stranu limit je velice benevolentní a v tomto ohledu tolik netlačí na pilu.

Název podtitulu Kingmarker není bezdůvodný. Hra není jen o zajímavém průzkumu každé jeskyně či tajemného chrámu, bojů, lootování a následného nákupu vybavení s +1 k AC (Armor Class). Tento titul má totiž na rozdíl o ostatních RPG i dobře vymyšlenou strategickou část. Po ukončení prologu získáš území, na kterém budeš hospodařit, bránit se vůči útokům zvenčí a postupně jej rozšiřovat. Strategická část je překvapivě propracovaná. Zjistíš, že je nutno obklopit se zdatnými pomocníky typu kněz, generál, či správce pokladny, což je i má oblíbená pracovní pozice. Pomocníky je nutno vhodně zaúkolovat, ať už řešením vnitřních problémů říše, nebo vysíláním do okolí pro různá vylepšení. Nebudeš ochuzen ani o výstavbu hlavního města a navazování vztahů se sousedy. Je tak v tomto ohledu poměrně komplexní.

Pocity pařana

Vzhledem k ohromujícímu rozsahu není divu, že v době prvního vydání trpěla tato hra četnými chybami. Nicméně nyní v definitivní edici je již vyladěna a chyb jsem zaznamenal pomálu (např. zmrznutí hry), přesto v ní stále jsou. Od vydání definitivní edice ale vychází další patche, čímž se (doufám) riziko chyb ještě více minimalizuje.

Ovládání je i na konzolích vyřešeno uspokojivě, byť mi s označením celé skupiny pomohla až rada kamaráda. Grafika je v příjemném pastelovém tónu, kreslená grafika potencuje hutnou atmosféru a přímo láká k průzkumu každého políčka.

Hra je rozkouskována na jednotlivé lokace, které se načítají. Už nyní se tak těším na zkrácení loadingů u nových konzolích. Jako příjemný bonus ale hodnotím to, že se tento titul vždy před opuštěním zeptá, zda skutečně chci nechat ležet ladem vybavení a poklady po padlých nepřátelích. Několikrát jsem tak zachránil kopu cenných věcí posléze určené k prodeji.

Hudba je taktéž zajímavá, hlavně když ji můžeš poslouchat s basy potencované kvalitním soundbarem. Zvuky jsou taktéž parádní, zejména řinčení zbraní v tuhém souboji za bouřky, kdy do mne sem tam uhodil blesk, až mi to znělo v uších ještě dlouho po opuštění hry.

Pusť si Rudův gameplay test ve 4K:

Další záběry ze hry

Závěrečné hodnocení

Klady

  • atmosféra a příběh
  • netradičně pojata strategická složka
  • absence mikrotransakcí
  • grafické zpracování
  • hudba a zvuky

Zápory

  • složitější ovládání na gamepadu
  • častější přítomnost loadingových obrazovek
  • stále, byť již jen občasné bugy

Závěr:

Pathfinder: Kingmarker je poctivé RPG se vším všudy. Jedná se o hru vytvořenou hráči pro hráče. Svého avatara a jeho družinu provedeš fantasy světem s komplexními pravidly, zajímavými úkoly a překvapivě i jednoduchou angličtinou. Čekají na tebe slovy Nicka Cartera: “Velebné paláce a staleté chrámy, kde člověk zrovna cítí dech dějin”. A i když zde nemůžeš dojít až k Pinkasům s výčepním, jenž si své pivo úplně hejčká, tak se do světa Ukradených zemí budeš často a rád vracet.

Recenzovaná verze:
Xbox One X

%

Pařanovo hodnocení