Nedávno vyšel pro PC, PS4 a XONE remake zapomenutého open-world RPG z roku 2012. K původnímu názvu Reckoning se mu přidala předpona Re-, vylepšila se grafika, textury i rozlišení a opět to bojuje o tvůj zájem – potažmo i peněženku.

S remastery (vylepšená grafika) a remaky (kompletně předělaná hra) se v poslední době roztrhl pytel. Umožní ti danou hru hrát na aktuálním hardwaru, ale ne vždy si s jeho hraním užiješ stejně dobře, jako tenkrát před lety. Někdy je ten zub času hodně znát a mnohdy se k tomu přidávají porodní bolesti formou bugů a glitchů, které následující aktualizace třeba ani nikdy plně neodstraní.

Píši o tom záměrně, protože to je bohužel případ i této hry. Kingdoms of Amalur: Re-Reckoning má některé věci ale skvělé a byla by škoda ho hned v úvodu odsoudit. Vezmeme si to proto hezky popořádku.

Na počátku byl příběh

Příběh hry vychází z pera spisovatele R.A. Salvatora, jenž je ve fantasy literatuře dobře znám. Máš odhalit tajemství Amaluru a putovat od živoucího města Rathir přes rozlehlý region Dalentarth, do temných kobek Brigand Hall Caverns. Tvým posláním je zachránit svět, jenž je rozervaný krutou válkou a získat klíč k nesmrtelnosti jako první válečník, který kdy byl vzkříšen ze spárů smrti.

Zní to hezky, ale trochu klišovitě že? Ono to také takové je. Příběh je totiž snadno předvídatelný a nemá moc zvratů. Mě to však nevadí, jelikož se jedná o akční RPG, kde je na prvním místě boj s nepřáteli, vylepšování postavy a plnění různých úkolů. O prvních dvou jmenovaných se zmíním později, ale úkoly v rámci příběhu bych zhodnotil rovnou.

 

Úkoly – zadání jak do školy

Úkoly jsou bohužel stejně klišovité jako samotný příběh. Vždy máš někam dojít, něco přinést a nebo zabít a tak pořád dokola. Když jsem to hrál prvně, což bylo přímo na streamu (viz video pod článkem), tak jsme se všichni nemohli zbavit pocitu, že sledujeme nějaké MMORPGčko (online RPG hra s mnoha hráči). Tomuto pocitu přidává fakt, že stejně tak, jako jsou jednoduché úkoly, je k tomu vytvořená i kreslená grafika a úrovně, které by jak z oka vypadly mnohým známým MMO titulům.

Není to také náhodou. Vývojáři z 38 Studios totiž skutečně původně pracovali na MMO titulu ze světa Amaluru, ze kterého kvůli podivnému financování sešlo. Hra v roce 2012 nakonec vyšla jako singleplayerová a i když se jí prodalo přes milión kusů, stále to nestačilo na pokrytí nákladů – byl vyhlášen bankrot. THQ Nordic jejich studio před lety koupil a rozhodl se tuto hru vzkřísit. Proto, pokud máš takové hry rád, vadit ti to nejspíš nebude, ale počítej s tím, že to je singleplayer hra a jiné skutečné lidské hráče tu nepotkáš.

Sluší se ještě zmínit, že hlavním designérem této hry byl Ken Rolston, který stál i za dnes již legendárním RPG titulem Elder Scrolls IV: Oblivion. Oni ty lokace jsou skutečně někdy pěkné i nápadité, takové pohádkové, často připomínající mix Fable s World of Warcraft.

 

Pějme píseň dokola

Abych pořád je nehanil, hra obsahuje aspekty, které stojí za pochvalu. Grafická pohádková stylizace mi přijde zajímavá a s vylepšenými textury se na to i po tak dlouhé době docela dobře kouká. Jsou dokonce momenty, kdy jsem se s radostí kochal. Zub času je ale neúprosný a zcela zamaskovat se nedá.

Nejsilnějším aspektem této hry je ale důmyslný RPG systém, množství předmětů které lze získat a bojový systém. Na začátku hry si vytváříš postavu, u které si vybíráš pohlaví a v jednoduchém editoru přizpůsobuješ i vzhled. Už to je fajné a to je teprve začátek. Musím pochválit i samotný inventář, že co nasadíš a sundáš, hned také dobře vidíš. Ve videu zjistíš, proč o tom píši.

Samotný RPG stojí opravdu za pochvalu. Při získání nové úrovně si zvolíš, zda chceš dát své bodíky do větve síly, hbitosti či magie. Volíš si bonusy i z odemknutých karet osudu. Další bodíky vkládáš do svých dovedností jako je alchymie, kovářství či páčení zámků. Některé truhly jsou zamčené klasickým zámkem a některé magickým – tam je technika páčení jiná, ale v obou případech vždy zábavná. Dovedností je tu tedy dost a budou tě bavit.

Nejraději mám ale získávaní věcí. To se v této hře dá užít do sytosti. Hromada věcí je v truhlách, z padlích nepřátel a mnohé se dají i vyrobit. Vypadají moc pěkně a ještě lépe fungují, tím myslím hlavně magické luky, čepelové bumerangy a bojové hole – v akci je na ně je prostě radost pohledět. On je zde i samotný systém řemeslné výroby dost zajímavý a propracovaný. Vidím v něm další podobnost s MMO hrami.

 

 

Tohle se opravdu povedlo

Bojový systém si zaslouží samotný odstavec – je prostě parádní. Souboje jsou pěkně akční. Musíš v nich včas a správně vykrývat i poté útočit. Vykrývání i uskakování je opravdu udělané na jedničku a těžko vzpomenu na hru, která by se s ní v tomto ohledu mohla měřit. Snad jen Zaklínač 3, ten předvedl také krásné bojové baletní kreace.

Kouzla vypadají i graficky působivě. Vyšlehnutí ohnivého fireballu a ostatní magické útoky jsou pastvou pro oči. Stejné se dá říci i o samotných nepřátelích, kteří jsou různorodý a umí nahnat strach.

Když do toho všeho ještě započítáme plynulé přepínání primárních a sekundárních útoků, skvěle vypadající a hlavně fungující druhy zbraní: sečné, vrhací a magické, tak tu máme rázem hru, která i v dnešní době vyniká a přináší neochvějnou zábavu!

 

 

Technická sprcha

Dost bylo nadšení, přichází čas na studenou sprchu. Největším nedostatkem tohoto remasteru nejsou klišovité úkoly či postarší vizuál, ale technický stav věci. Hra má za prvé šíleně dlouhé loadingy, které jsou i extrémně časté. Podotýkám, že jsem hru instaloval na rychlý SSD disk a přesto více než minutové čekání na načtení sejvů či při průchodu do další lokace, to je v dnešní době prostě skličující. Takto dlouhé načítání jsem nezažil snad ani za dob Obliviona na pomalém počítači.

Druhou studenou sprchou ti nejspíš budou bugy a glitche, tedy to, čeho jsem se obával nejvíc, neboť to bývá sudičkou novodobých herních předělávek a jejich vylepšení. Zasekávání za různými objekty, až po některé u kterých jsem si dokonce i myslel, že do té hry patří, jelikož mi přišlo absurdní, že by to mohla být tak divná chyba. Posuď sám a představ si, že proti tobě jde banda bezhlavých nepřátel s tím, že někdo tu hlavu nakonec po chvilce dostane – naskočí mu a někdo jí prostě mít nebude – asi omezený počet kusů jako u předprodeje PS5. Někde je to však obráceně a vidíš jen hlavu a ruce.

Tyhle bugy ale nejsou tak časté a objevují se spíše v místech po načítání, např. při příchodu do nové lokace. Je možné, že se jedná jen o slabinu mnou testované počítačové verze. Na konzolích to může šlapat dobře, neboť se pro ně hry snadněji optimalizují a testují. Také může časem pomoci dodatečný herní update či aktualizace ovladače grafické karty, ale ten problém tu zatím – byť ne tak často, je.

Pusť si můj gameplay test:

Další záběry ze hry

Závěrečné hodnocení

Klady

  • pohádková grafická stylizace a některé lokace
  • důmyslný i lehce pochopitelný RPG systém
  • množství věcí, jejich výroba a získávání lootu
  • dovednosti, hlavně páčení zámků
  • excelentní bojový systém a druhy zbraní
  • veliká mapa a dlouhá herní doba

Zápory

  • klišovitý příběh i úkoly
  • velmi časté a dlouhé loadingy
  • občasné bugy a glitche

Závěr:

Kingdoms of Amalur: Re-Reckoning vyniká napínavými a hlavně zábavnými RPG souboji. Bohužel tento remaster sráží i několik nedostatků. Milovníkům akčních RPG ale tento titul doporučuji, neboť ve svých akčních pasáží přináší skvělou zábavu, byť mnohdy vykoupenou předešlou mírou flustrace z dlouhých loadingů a podivných bugů.

Recenzovaná verze:
PC/Steam

%

Pařanovo hodnocení