MediEvil – recenze

Představ si období středověku, dobu šlechetných odvážných rytířů se svou nablýskanou zbrojí a nabroušeným mečem, kteří se se svým bujným ořem nezaleknou ničeho a nikoho a ve válečných vřavách bojují až do samotného konce. Ano, tak přesně takovým hrdinou nikdy Sir Daniel Fortesque nebyl. Zbabělý podvodníček, kterému ctnost a šlechetnost nikdy nic neříkala a jak legendy vypráví- „hrdina“, který padl hned v první zteči. Že je ti tento chlapík povědomý? Pokud jsi pamětník a dostal se ti někdy do rukou PlayStation 1, je skoro nemožné, aby ses s tímto fešákem nikdy nesetkal. Akční adventura MediEvil spatřila světlo světa v roce 1998 a přivedla nám tak protagonistu, který se společně s Crashem, Spyrem zařadil asi mezi nejvíc ikonické postavy ze světa PS1. Bodejť by ne; oživlá kostra s prapodivně tvarovanou lebkou, s chybějící spodní čelistí a jedním okem po vzoru Jana Žižky, které místo pásky bylo zalepeno pavučinou, to je zkrátka postava na kterou nikdo nikdy nemůže zapomenout, i kdyby chtěl. Po neuvěřitelných 21 letech se náš sir Daniel opět rozhodl vylézt ze své hrobky, aby tak znovu mohl odčinit to, co na bitevním poli zpackal a stal se tak oním opěvovaným hrdinou, které známe z písní středověkých minnesängrů. Povede se mu porazit zlého čaroděje Zaroka a jeho nemrtvou armádu?

Po letech opět v hrobce

Nový MediEvil není žádným pokračováním staré dvoudílné série, ale jedná se o remake prvního dílu. Očekávej tedy úplně stejnou hratelnost jako na PS1  jen v kompletně přepracované grafice. Jedna další výrazná změna se v celé své kráse objeví hned v samotném úvodu hry. Ano, to co slyšíš je skutečné – je to český dabing. Všechny postavičky ve hře mluví naší rodnou řečí, teda krom našeho váženého sira Daniela, který bez jazyku a spodní čelisti má docela problém ze sebe vydat byť jen jedinou srozumitelnou hlásku. Dabing považuji za velmi zdařilý, i když se potýká s jistými problémy. Často se stává, že hlas se netrefuje do pusy mluvicí postavy, ale s tím se zkrátka musí počítat. Dle mého i zde došlo k podobné situaci, jako třeba u Mafie 2 či Zaklínače 1, kdy dabéři měli před sebou jen čistý text a slyšeli pouze zvukovou nahrávku původního anglického dabingu. V takovém případě je pak velice složité něco takového uhlídat. Myslím si ale, že tuhle drobnost každý nějak přejde. Je velmi sympatické, že Sony v poslední době nezapomíná na to, že existuje i nějaký český jazyk a jsem fakt mile překvapen, že sem dodali i dabing. To už se v dnešní době moc nevidí.

MediEvil je tím pádem přístupný snad pro každého, i pro ty nejmenší. Ovšem není radno se nechat zmást roztomile vypadající barevnou grafikou. Na samotném počátku je vše pochopitelně snadné. Chopíš se meče nebo případně Danielovy utržené paže, která mimochodem velmi dobře funguje i jako bumerang, a kosíš vše, co ti přijde pod tvou kostěnou ruku. Nepřátelé jsou zprvu vesměs různé druhy rozpadajících se zombíků, kteří moc rozumu nepobrali. V pozdější fázi hry však začne docela přituhovat a i ostřílení hráči mohou mít problém (vzpomeň si na mě, až se střetneš s rotujícím strašákem). Léčivá zelená vřídla, která vždy doplňují tvé ztracené zdraví, se budou nacházet stále méně a méně a ty budeš muset prokázat výkon hodný opravdového hrdiny. Podotýkám, že obtížnost hry se nikde změnit nedá. Hra tedy stejně jako třeba známý Crash Bandicoot mate tak trochu svým tělem a titul není vyloženě určen pouze dětem. Je mi vcelku jasné, že skrze tuto občas tuhou obtížnost se najde spousta ubrečených hráčů, kteří zkrátka nejsou odchovaný těmito starými hrami, kdy taková hratelnost byla zcela běžná, a s hráčem se nikdo za žádnou cenu nemazal.

Budíček, sire

Pro ty, kteří snad neznají původní MediEvil, nastíním něco málo z příběhu. Ocitáme se v království jménem Gallowmere někdy kolem roku 1286, kde žil i zlý kouzelník jménem Zarok. Jak už to tak bývá, tento úhlavní záporák se rozhodne celou říší získat pro sebe, a proto za pomocí své vyvolané armády démonů na království zaútočí. Náš „hrdina“ sir Daniel Fortesque byl samotným králem pověřen vést vojsko a střetnout se s čarodějem v rozhodující bitvě. Legendy vypráví, že sir odvážně a bez okolků vyběhl hned jako první do vřavy a Zaroka porazil. Daniel se tak stal oslavovaným hrdinou celého království a nikdo mu už neřekl jinak, než – hrdina Gallowmeru. Legendy však vždy nemusí říkat pravdu a bohužel ve skutečnosti to bylo trochu jinak. Náš přítelíček se zapsal do dějin tím, že aniž by cokoliv stihl v bitvě dokázat, tak hned padl jako první po zásahu salvou šípů. Hrdinský to kousek. Jak ale říká jeden z mluvících kouzelných chrličů ve hře: „Osud tomu dal druhou šanci, aby to mohlo zapomenout na potupnou pravdu, aby se to mohlo pokusit porazit Zaroka a naplnit tak legendu.“ Samotný čaroděj totiž jednoho dne při rozsévání zkázy v království oživil všechny mrtvé na zdejším hřbitově, kde však po dlouhou dobu ležel ve své hrobce i Daniel, a tak jistým nedopatřením i jeho přivedl zpět k životu. Dobrodružná cesta za naplněním legendy může tedy začít.

Hurá na cestu

Začátek tvé cesty bude dost přímočarý, tvé dobrodružství začíná na onom hřbitově, kde se odvážně budeš muset dostat do mauzolea na kopci, abys získal klíč otevírající bránu do říše živých. Změna nastává ve chvíli, kdy se odsud dostaneš ven. Náhle si v přehledné mapě budeš moc vybírat, jakými směry se dál vydat. Dáš přednost kukuřičnému poli nebo se odvážíš vstoupit do lesa, který osídlili stínový démoni? Mnohdy se stává, že do určitých lokací se budeš muset vrátit až později po získání určitého předmětu, který nalezneš v pozdější fázi na úplně jiném místě. V jednotlivých úrovních se nachází i spousta skrytých oblastí s poklady, i ony se však nemusí zpravidla hned zpřístupnit. Občas je proto nutné se vracet do již pokořených levelů.

Na své cestě kromě rozličných druhů nepřátel od řečených zombie, po vlky, oživlé dýně, jedovaté rostliny, netopýry, vražedné sedláky atp., narazíš i na klasické bosse. Boj s nimi není vyloženě nějak náročný, pokud přijdeš na jejich slabinu. Různorodost tvých protivníků je opravdu pestrá a originální. O všech postavách, na které během své cesty narazíš, ať už přátelských či ne, si můžeš něco málo přečíst ve svém deníku. Vše dokonale podkresluje černý humor, na kterém hra dost staví. Vtipnost vyniká zejména v neustálém ponižování tvého hrdiny. Všichni mu zkrátka musí neustále dávat najevo, jaký břídil to je. V tom tkví vlastně i jistá tvá motivace, abys všem vytřel zrak a ukázal, že nakonec to budeš ty, kdo čaroděje Zaroka porazí a zachrání tak celé království. K boji s těmi, co ti v tom budou chtít za každou cenu zabránit, využiješ celou řadu prostředků. Vedle klasické zbraně jakým je tvůj meč a řečená utržená paže, tu nalezneš vrhací dýky, kuši, palici a pro případnou ochranu tvého kostěného těla i štít.

Pohár pro hrdinu

Při své výpravě budeš narážet také na kouzelné poháry, které můžeš v každé úrovni získat ve chvíli, kdy pokoříš dostatečný počet nepřátel, kterým následně sebereš jejich duši. Ne každý ti ji však dá. Taková velice protivná jedovatá žába například o žádné dušičce nikdy neslyšela. Poháry jsou různými způsoby poschovávané a ne vždy jsou hned oku viditelné. Avšak vyplatí se je hledat, protože díky nim si můžeš zpřístupnit novou mocnou zbraň do své výbavy. To se děje v takzvané Síni hrdinů, kam se budeš pravidelně vracet. Zde natrefíš na sochy OPRAVDOVÝCH hrdinů, kteří společně s tebou v oné bitvě padli za krále. Po každém ukořistěném poháru se k jednomu z těchto válečníků pokloníš a on ti dá odměnu v podobě mincí, které upotřebíš na nákup střeliva a dalších věcí, či jeho mocnou zbraň. Přijdeš tak například k  mocnému bleskovému kladivu nebo očarovanému širokému meči, který ti rozhodně nebude dělat takovou ostudu, jako to tvé původní párátko ze začátku hry. Věř mi, že touto hrdinskou výbavou si hru o dost zjednodušíš a dostat se až na samotný konec tvé velice dobrodružné strastiplné cesty, už nebude takový problém ani pro tebe, tak hlavně ani pro našeho přítele sira Daniela Fortesque.

Ach ta proklatá kamera

Někdo by mohl namítat, že herní prvky za tu dobu musely absolutně zestárnout a taková hra nemůže dnes oslovit nikoho jiného, než pamětníky, co ji hráli už tehdy na PS1. Za mě to rozhodně není pravda. Osobně jsem kdysi hrával stále dokola jen demo, které se odehrávalo pouze na hřbitově a k plné verzi jsem se tak vlastně dostal až nyní skrze tento remake. Z mého pohledu je v dnešní době takových her jako šafránu, a tak se MediEvil pro mě stal milým osvěžením na poli herního průmyslu. Se sirem Danielem se zkrátka i po letech hraje dobře. Co však musím vytknout je dost chaotická kamera, která se v určitých místech nastavuje podle vlastního uvážení a většinou dost nešikovně. Chvílemi se mi zdálo, že ji snad musel proklít samotný Zarok. Pokud bylo jeho úmyslem mě vytočit, tak se mu to celkem i podařilo. Další výhrady mám k občasným propadům snímkové frekvence. Hrál jsem na klasické konzoli PS4 a při určitém úhlu kamery jsem zaznamenával dosti fatální, ale naštěstí ne moc časté propady. To jsou asi takové dva neduhy, na které můžeš při své dobrodružné pouti narazit.

Pusť si Rudův gameplay otvírák zde:

Závěrečné hodnocení