Mario Party Superstars – recenze

Pro začátek nejdříve trochu té historie. První Mario Party hra vyšla v prosinci roku 1998 pro Nintendo 64 a předně jen pro japonský trh. O pár měsíců později se dostala i zbylého světa a zaznamenala fenomenální úspěch. Poté každý rok vycházelo na tuto platformu nové pokračování. Čtvrtý díl v roce 2002 přesedlal na konzoli GameCube, osmý v roce 2007 na Nintendo Wii a poslední s číslovkou desátý v roce 2015 na Wii U. Od čísel se pak upustilo a jedenáctou hrou v této sérii se stal titul Super Mario Party pro Nintendo Switch, jenž vyšel v roce 2018. Zmíněná hra přinesla 80 zábavných miniher, z nichž některé využívaly i pohybové ovládání.

Mě velice těší, že po třech letech zavítal na stejnou platformu nový díl s názvem Mario Party Superstars, který je do svého obsahu tím nejkomplexnějším řešením. Obsahuje totiž nejen 100 nejlepších miniher ze všech předešlých Mario Party her, ale i pět známých herních ploch k tomu. V následujících řádcích se dočteš, jak se tato hra hraje a proč je vlastně tak populární a skvělá. Tak pojďme na to!

V multiplayeru nejlepší

První co mě při hraní této hry napadlo a mluvil jsem o tom i na mém streamu, bylo přirovnání ke známé stolní hře Člověče, nezlob se. Na rozdíl od této stolní hry je tu desková plocha ale jen kulisa, pod kterou tě čekají desítky skvělých zážitků a dobrodružství.

Všech pět hracích ploch je ze slavné doby této hry na platformě Nintenda 64 a minihry jdou ještě dále, neboť zahrnují všech prvních deset dílů. V této hře si tak zahraješ většinu Mario Party miniher, které vycházely v období let 1998 až 2015 pro systémy Nintendo 64, GameCube, Wii a Wii U.

Hru je možné hrát v singleplayeru se třemi virtuálními protivníky, ale pro mnohem větší zábavu doporučuji ty živé. Nejlepší je určitě uspořádat turnaj v lokálním multiplayeru se čtyřmi hráči, kdy jeden Joy-Con pro jednoho hráče stačí. Dá se to ale hrát i ve dvou a hra samozřejmě podporuje i online multiplayer.

Desková část

Hlavní menu tu tvoří taková vesnička, ve které si můžeš vybrat, co si chceš koupit či hrát. Skokem do trubky zahájíš klasickou deskovou hru, lodí odpluješ na jednotlivé náhodně či tebou vybrané party minihry, v obchůdku si něco nakoupíš a v jiném domě pro změnu i naučíš.

Princip základní deskové hry je jednoduchý a začíná volbou tvé postavy, na výběr je jich ale jen deset: Mario, jeho brácha Luigi, princezna Peach, Daisy, žlutý Wario, Waluigi, dinosaurus Yoshi, Rosalina, opice Donkey Kong a růžová Birdo. Je škoda, že nemůžeš hrát za svoji Mii postavu, bylo by to záživnější.

Virtuální kostkou poté losuješ svůj postup po políčkách na hrací ploše. Hraje se zde na tahy a na kola. Hlavním cílem hry je, aby jsi posbíral co nejvíc hvězd a měl jich víc, než tví soupeři. Ten kdo jich na konci posledního kola získá nejvíc se pak stává vítězem.

Aby to ale nebylo tak jednoduché, často máš na výběr, jaké tahy chceš zvolit. Občas totiž získáš bonusy, které umožní i připravit na tvé soupeře na hrací ploše nástrahy. Můžeš je tím nejen o hvězdy připravit a mnohdy doslova oloupit. Tvůj soupeř hvězdy ztratí a ty naopak jejich hvězdy získáš. Hra má v tomto režimu strategický nádech a líbí se mi, že to není jen o náhodě.

Minihry

Druhou částí této hry jsou pak samotné minihry. Po každém odehraném kole vás čeká jedna soubojová minihra. Před jejím spuštěním je vždy vysvětleno, jak se to má hrát a dokonce si to můžeš nanečisto vyzkoušet. Jak jsem již psal, miniher je ve hře celkem sto a jejich výběr v tomto deskovém režimu náhodný. Jedná se v nich v podstatě o takové zápasy, které někdy hraješ sám za sebe a někdy jsi ve dvojici.

Většina z těchto zápasu je survivalová, byť se tam nikdo očividně nezabíjí. Hodně těchto her je na postřeh, pamatovák a šikovnost. Ten pocit přežití, zůstat do konce jako poslední je hodně návykový a zábavný. Asi nejlepší srovnání těchto miniher by bylo s momentálně nejpopulárnějším seriálem Squid Game a mám takový podezřívavý pocit, že se jeho tvůrce Dong-hyeok Hwang uvedenými Mario Party tituly inspiroval. Nechybí tu totiž vykrajování „perníčku“ se sbíječkou, chůze po propadajících deskách, přetahování lanem s hrozícím pádem do obrovské tlamy i hra na schovávanou připomínající první minihru ze zmíněného seriálu. Dám ruku do ohně za to, že i ve druhé řadě Squid Game nebudou chybět minihry z této hry!

Hodně mě těší, že je tu obsažena i řada sportovních her. Mnohé z nich by se nemusely stydět, kdyby se vydaly i za samostatnou hru, neboť mají i skvělou znovuhratelnost. Patří mezi ně např. stolní hokej, kde místo puku je želví krunýř. Nechybí tu ale ani klasický stadionový hokej, plážový volejbal, vyřazovací kopaná, střelba na branku, baseball, golf, závody v autíčkách i na vodních skútrech, bruslení, snowboard a mnohé další. Chybí tu jen pohybové minihry, které byly přítomné v minulém díle, ale popravdě mi tu osobně nechybí a spíš jsem za jejich absenci rád, neboť by mi u nich rozlité pivo hrozilo.

Po dokončení pak každé minihry získáš hvězdy dle pořadí, jak jsi se v ní umístil, což znamená, že vítěz dostává nejvíce hvězd. V minulých Mario Party titulech bylo vítezství více náhodné, zde je to naštěstí hlavně o tvé šikovnosti. Ale i tak se mi tu už stalo, že v naprosto prohraných minihrách jsem na konci přesto zvítězil. Podařilo se mi během hry totiž o hvězdy soupeře nejen připravit, ale také získat v závěrečném ceremoniálu Eventful bonusovou hvězdu, což nakonec rozhodlo.

Pusť si z toho můj první gameplay:

Lokální duel na Nintendo srázku:

Reaguj na tento příspěvek a zapoj se do diskuze na Facebooku:

Nintendo Switch CZ/SK Pařanská skupina ☛ https://www.facebook.com/groups/2564372343871582/permalink/2691514347824047/

Ohodnoť tuto recenzi, nebo ji sdílej: