Devil May Cry 5 Special Edition – recenze

Přiznám se, že nejsem fanouškem této série. Když jsem ale dostal možnost otestovat tuto hru na novém systému PlayStation 5, pro který byla nově vylepšena, neváhal jsem ani minutu.

Za hrou stojí studio Capcom. Na Devil May Cry 5, který vyšel již v březnu roku 2019 jsem dělal i stream. Nový podtitul Special Edition přináší nějaké přídavky a vylepšení, ale hlavně podporu pro next-gen konzole. Pojďme se tedy podívat, jaké to jsou a jak se na té PS5 vlastně tohle i hraje.

Nechybí humor

Na úvod bych měl asi neznalým této série říci, o co tu vlastně jde. Jedná se o akční japonskou rubačku, kdy hraješ za lovce démonů. Co se týče příběhu, není nijak originální. Do našeho světa vtrhla démonická hrozba v podobě mocného démona Urizena a jeho nohsledů. Záhadný cizinec V přesvědčí lovce démonů Danteho, aby to šel vyřešit. Ten si vezme na pomoc kamaráda Nera a jeho parťačku Nico a jdou toho netvora zastavit a udělat náš svět zase o něco víc bezpečnější.

Příběh hry se ale hezky rozvíjí a bude udržovat tvoji pozornost. Po zjištění, že na samotného démona nemáte, se teprve začne příběh pořádně rozvíjet. K jeho zastavení budeš totiž muset projít peklem, porazit stovky démonů, aby jsi se dostal ke trůnu, kde Urizen sedí. Jedno však musím na tomto příběhu ocenit, vývojáři mají rádi humor a to i černý.

Ona celá tato série je nabitá humorem a já si tak mnohdy říkám, zda nejde spíš o parodii na jiné hack and slash démonické tituly. Řeknu příklad. Hned v úvodu hry jede Nica s Nerem ve velké dodávce. Nica si v ní zapálí cigaretu a típne jí pak přes okénko do obličeje šíleně hrozivého monstra. Jenom tak, jako by se nic nedělo, ani se na tu příšeru neotočí. Já něco takového potkat, tak budu potřebovat nejspíš přebalit. Člověk se tomu prostě musí smát a takových momentů je ve hře víc!

Akční stereotyp

Samotný gameplay je z mého pohledu spíše průměrný. Jedná se o zběsilou akční jízdu proti hordám démonům, která má místy arénový charakter. Zabiješ desítky příšer, následuje zajímavá cutscéna a poté jdeš zase rubat a tak pořád dokola. Tuto pařbu ti naštěstí občas zpříjemní nějaký ten boss či menší vylepšení, ale není to nic zásadního. Postupně se s Dantem a Nerem takto probiješ až k hlavnímu zlu, které musíš zničit.

Při hře za Nera máš dlouhý meč, dvouhlavňový revolver a vymakanou ruční protézu, která se dá vyměňovat a lze s ní také střílet. Nero přišel totiž o pravou ruku, ale moc ho to netrápí. V průběhu hraní máš totiž možnost najít či si koupit různé protézy a tvoje parťačka Nica ti ráda ruku vždy vymění. V zadní části vašeho auta má totiž Nica dílnu, která disponuje potřebným nářadím. Z dostupné nabídky si tak před akcí vždy nějakou paži vybereš a Nica ji ti na tvůj pahýl přidělá. Ve hře jsou k dispozici i speciální koule Blue, Purple či Gold Orbs. Dají se najít, nebo stejně jako zmíněné ruce u Nicky i koupit. Přidávají zdraví, démonickou sílu či oživení v předchozí místnosti. Nákup probíhá za Red Orbs, což je krystalizovaná démonická krev, kterou získáváš za zabíjení nepřátel a rozbíjením předmětů.

Možných druhů věcí ke sbírání tu ale moc není. Na mě je tato hra příliš koridorová a akční náplní jednotvárná, ale někomu se právě tohle může líbit a moc ho to i bavit. Asi jsem už naočkovaný různými obrovskými open world světy s možností průzkumu, sbíráním a objevováním mnohých předmětů a vylepšováním svých postav. Tohle mi prostě dnes již nestačí a velice rychle omrzí. Trošku mi teď připadá na mysli hra God od War, kde se taktéž jednalo v historii této série o bohapustou hack and slash rubačku a kdy – k mému velkému potěšení, se to však posledním dílem změnilo. Restartovaný God of War přinesl rozšířené otevřené světy, spousty puzzlů a mnohá vylepšení. Zde se tak nestalo a Devil May Cry 5 jde svým konceptem s duchem své letité série. Pro skalní fanoušky DMC je to třeba i dobře.

Next-gen se zapotí

Nejsem ten správný člověk na recenzování tohoto titulu, přesto jsem se o to alespoň pokusil. Koridorové hack and slash rubačky se stále stejnou akcí a démonickým prostředím mi nikdy moc neříkali. Přesto jsou věci, které na této hře musím ocenit. Jsou to opravdu pěkně hrozitánský udělané monstra, variabilní prostředí, vizuálně přitažlivé a humorné cutscény a využití výkonu nejnovějšího PlayStationu.

Hra je na konzoli PlayStation 5 opravdu pěkně optimalizovaná. Oceňuji, že byla přidána podpora i nejmodernějšího ray-tracingu, bez kterého by jsi se neviděl v zrcadle a odrazy světla by byly i v jiných situacích méně realistické. Tato technologie je na výkon této konzole ale dosti náročná. Můžeš si ho proto v nastavení vypnout a užít si hru v nativním 4K při maximálních 60 fps, nebo si ho zapnout s upřednostnění grafické kvality. Rozlišení 4K s ray tracingem je ale tak náročné, takže v případě druhé varianty musíš počítat s tím, že ti hra již tak pěkně nepoběží a 30 fps ti bude muset stačit.

Ještě máš však na výběr třetí režim, který ti 60 fps ponechá a dovolí i ray tracing, je to možnost Performace. Jediným, byť zásadním jeho omezením je rozlišení, neboť hra poté běží pouze v 1080p. To se muže hodit někomu, kdo hraje na full hd televizoru. Myslím si, že většina hráčů ale bude volit 4K, protože je to s tím mnohonásobně hezčí. Také mnohem lepší pocit z hraní je při 60 fps, takže ray-tracing zůstane nejspíše nevyužit. On je stejně automaticky vypnut v Legendary Dark Knight (více démonů) a Turbo Mode (zrychlená akce) režimech a popravdě, zas tak výraznou vizuální změnu do této hry nepřináší.

Ve hře oceníš i bleskové načítání díky rychlému SSD disku, podporu ohromujícího 3D zvuku s kombinací sluchátek 3D Pulse a nových funkcí ovladače DualSense. Když stiskneš tlačítko L2, budeš cítit vibrace motoru a přitahování plynu. Díky vylepšené haptické odezvě zažiješ ve svých rukou stejný pocit, jaký má Nero a Dante, když ovládají svůj arzenál zbraní. A to se vyplatí!

Pusť si můj testovací gameplay z PS5:

Závěrečné hodnocení