Tenisových her moc není a kromě série Top Spin a Virtua Tennis, není ani z čeho vybírat. Proto mě potěšilo, že nejenom právě začala nová tenisová sezóna Australian Open, ale že s ní vyšel i druhý díl multiplatformního tenisového titulu, co nosí nejenom název AO, ale samozřejmě také tento turnaj, tuto značku plně využívá. Za hrou stojí australské studio Big Ant Studios, jenž spadá pod vydavatele Bigben Interactive. Toto studio dělalo i předešlý díl AO International Tennis, který byl přijal rozporuplně a odnášel si od publicistů, ale i hráčů zcela rozdílná hodnocení. Asi tě nejspíš tedy zajímá, zda letošní ročník si svoji reputaci napraví a nedostatky z minula odstraní.

Nedělat OUT a být IN 

Hra obsahuje všechno, co správná sportovní hra má mít, tedy klasický sigleplayer – v tomto případě nazvaný Australian Open, dále režim kariéry, online multiplayer, režimy výuky a některá další speciální nastavení. Co se týče obtížnosti, hra nabízí celkem osm jejich stupňů, od nejlehčího Rookie, přes amatér, PRO, veterán, až po velký GRAND SLAM. Prostředí stadiónů je také rozdílné. Hraje se na kurtech států Austrálie, Indie, nebo třeba i Francie, tedy tak, jak se hraje tento turnaj i doopravdy.

Nováčkům doporučuji si určitě projít nejdříve tutoriál, aby zjistili, že existuje více tlačítek na ovladači než A (základní odpálení na XONE gamepadu), naučili tak se základní typy tenisových úderů: jednoručný, obouručný, horní, spodní, s rotací, i pěkný přímý a samozřejmě to pak správně do stran soupeři i stříleli. Ze začátku mi jako amatérovi přišly typy těchto úderů stejné, ale po čase jsem vypozoroval rozdíly a uvědomil si, že pro určitou situaci je vhodné zvolit i správný typ úderu. K tomu pomáhá zelený ukazatel, pokud totiž zelený není, je to špatně. Největším problémem u mě ze začátku byl, udržet si míč uvnitř vnitřního okraje hrací plochy a nestřílet je mimo, nedělat tzv. OUT. Míč totiž musí alespoň navázat kontakt s postranní čárou, aby zůstal ve hře. Pokud je to diskutabilní, rozhodnou to rozhodčí, co si třeba kamerově dopad míčku přiblíží. I takovéto detaily v tomto dílu jsou.

Kariéra jako v Hollywoodu

V režimu kariéry si můžeš vytvořit vlastní postavu, muže či ženu a musím uznat, že hýblátek vzhledu je ve hře opravdu hodně. Od různých účesů, nosů, očí, po změnu proporcí hlavy a všech lidských částí. Nechybí ani brýle, čelenka, nebo piercing. Pokud se ti nebude chtít postavu tvořit, můžeš si vybrat některou z již předefinovaných ze skutečných hráčů, tedy včetně jejich jména, vzhledu a vlastností. Celkově je ve hře přes sto tenistů a několik zástupců z naší země. Někteří jsou skuteční, někteří vymyšlení, aby těch hráčů nebylo v tabulce málo. V ženské kategorii nechybí naše Karolína Plíšková. Potěšilo mě, že je Karolína v tabulce nejvýše a je jen o pouhý jeden bod za prvním místem, které patří australance Ashleigh Bartyové. V mužské kategorii je španěl Rafael Nadal první a náš fiktivní Josef Doubek (reálný hrál jen stolní tenis) až skoro čtyřicátý. Vraťme se ale zpět k režimu kariéry, kterou musím pochválit, neboť je bohatá a dobře propracovaná. Je totiž propojená s osobním životem tvé herní postavy, kdy budeš muset poskytovat novinářům rozhovory, dobře i vypadat, aby si tě nějaký sponzor všiml, našel ti dobrého trenéra a všechno ti platil.

Od Rokieho až po Grand Slam

Co se týče samotného hraní, je hra zábavná, ale v rámci obtížnosti mi přijde trochu nevyvážená. Na nejlehčí obtížnost ROOKIE to hraje skoro samo a střílíš vždy tak přesně, že se ti OUT ani nepodaří dát. Hned ale druhá nejlehčí obtížnost AMATEUR je k tobě už nemilosrdná a OUTům se budeš ze začátku těžko vyhýbat. Záleží zde na směru úderu, typu i délky stisku příslušného tlačítka. Na druhou stranu i nejtěžší obtížnost GRAND SLAM, není tak nadlidsky nemožná a při správné volbě úderů a načasování, se s ní dá docela v pohodě hrát.

Detaily bez detailů

Graficky hra nevypadá špatně a určitě se oproti jedničce zlepšila. Přibyly tu i animace a pohyby, které v prvním díle chyběly. Přesto je zde dost detailů, které detailní vůbec nejsou a působí přinejmenším komicky. Postavy diváků mají například tak málo polygonů, že při blízkém záběru působí jak z první konzole PlayStation. Také mimika obličejů je dost strnulá a koprná. S pohyby hráčů je to už naštěstí lepší, pěkně působí i stadion a celkový vizuál z pohledu z výšky. Hru jsem testoval na nejvýkonnější konzoly současnosti Xbox One X a i když na ní běží v rozlišení 4K, myslel jsem si, že to prostě bude o něco hezčí.

Třešničkou na závěr je editor pro vytváření vlastních stadionů a komunitní funkce. Je možné si tak stáhnout dodatečný obsah např. postavy, o které se postarala komunita. Takže si tam můžeš přidat i našeho Tomáše Berdycha, Petru Kvitovou a podobně.

Pusť si záznam z tohoto streamu:

Další záběry ze hry

Závěrečné hodnocení

Klady

  • detailní tvorba vlastní postavy
  • propracovaný režim kariéry
  • plně využitá licence AO turnaje
  • editor a komunitní funkce

Zápory

  • tragická grafika v některých detailech
  • nevyvážená obtížnost
  • složitější ovládání

Závěr:

Myslím si, že se hře podařilo licenci tohoto turnaje plně využít. Nehraje se to špatně, ale je potřeba si zvyknout na ovládání, které bude dělat ze začátku mnohým problémy. Chce svůj čas, se vše správně naučit. Grafika v přiblížených detailech je bídná, ale celkově je docela ucházející. Multiplayer tu funguje a ani jsem dlouho nemusel na připojení druhého hráče čekat. Režim kariéry je bohatý a nejspíš všechny potěší. Celkově jsem s hrou spokojen a myslím, že si hra zaslouží stejné hodnocení, jaké dostala od pařanů na mém streamu. Dvě zlaté pařanské hvězdy je totiž ekvivalent 75-85% a myslím, že těch 75% ji bude slušet.

Recenzovaná verze:
Xbox One X

%

Pařanovo hodnocení