Dostala se mi do ruky, nebo spíše do počítače (k dispozici je ale i pro PSVR) hra ze světa Wolfensteina pro virtuální realitu. Oproti novému „klasickému“ Wolfenstein: Youngblood titulu, který vyšel souběžně s Cyberpilotem je tato VR hra jiná. Ale ani Youngblood není klasickým Wolfem, viz recenze od Petra. Švédské vývojářské studio MachneGames, jenž stojí i za minulými tituly této série se totiž rozhodlo na to jít od lesa a naservírovat nám svět Wolfeinsteina ještě reálněji, než jsme ho doposud znali. Je ale tato hra opravdu dobrá a přinese ti ponořující zážitek? Na to se ti budu snažit odpovědět v této recenzi.

VR a interaktivita

V první řade se Cyberpilot hraje jinak, než běžné FPS tituly. Je zde totiž kladen větší důraz na interaktivitu s okolními předměty. Hra obsahuje i několik rébusů, takové 3D skládací puzzle, na které musíš přijít, abys mohl postoupit dále. Není to ale nic světoborného, neboť tyto mechaniky se ve VR hrách vyskytují od jejich samého počátku. Co ti tedy tato gamesa nabízí nového? Především zajímavé prostředí a místy nevšední zážitek. V rámci sabotáže se ti totiž podaří infiltrovat nebo spíše nahackovat německé nacistické roboty a drony a s nimi se potom vydáš napříč několika misemi. Aby bylo rozuměno, ale vždy jen v jenom z nich. Některý robot šlehá spalující plameny, některý vystřeluje horkou modrou plazmu, jiný vykopává ze své blízkostí předměty a další zase dělá pekelný výboje. Tvoje chování v nich je tedy vždy v rámci dané mise různé. Jednou sedíš v robotickém psu Panzerhund a pohybuješ se při zemi, podruhé zase létáš s dronem ve vzduchu. Prostředí se střídá a stejně tak i exteriéry a interiéry.

Vylidněná Paříž

Cyberpilot se odehrává stejně jako Youngblood ve fiktivní minulosti v 80. letech v Paříži. Z robotí perspektivy si zastřílíš i v jejích ulicích. Město a domy tu vypadají pěkně, ale v jejich ulicích tu zcela chybí obyčejní lidé a jsou tu jen nepřátelé. Čekají tě tam celkem čtyři mise, které se ti postupně odemknou. Misí tedy není tedy moc, nejsou ani moc dlouhé a hra je tak jen o něco delší než průměrný film. Lobby na základně před každou misí je navíc zdlouhavé, na ovládání těžkopádné a nudné. Nezachraňuje to ani samotná náplň jednotlivých misí  a hratelnost. 

Lineární střílečka

Jak již je z doposud napsaného již asi patrno, jedná se skutečně o přímočarou lineární střílečku s absencí jakýchkoliv bonusů. Chybí tu RPG prvky a postupné odemykání předmětů. Na tak krátké hře se tomu ani divit nelze. Jedinou výzvou tak pro hráče zůstává jen volba obtížnosti, se kterou potom dané kampaně projde. Od základní Normal, k těžké Hard, po opravdovou výzvu v Challenge, u které se i hardcore pařan pořádně zapotí. Není toho mnoho, že? Vše by mohla zachránila alespoň ta hratelnost, ale mise jsou poměrně nezajímavé a nudné. Samotná grafika hry ale nevypadá špatně a hru tak dostává na její průměr.

Pusť si můj VR gameplay otvírák zde:

Další záběry ze hry

Závěrečné hodnocení

Klady

  • městská grafika a některé prostředí
  • nepřátelé a roboti
  • zajímavá cena

Zápory

  • krátká herní doba

  • nudné a lineární

  • žádná znovuhratelnost

Závěr:

Když jsem Cyberpilota hrál na streamu poprvé, hlavou mi problesklo srovnání s hrou Batman: Arkham VR a Scavengers Odyssey (minihra z VR Worlds). Je tu podobnost jak s jejich herní dobou, tak i s některými jejich mechanikami. Tyto hry ale stáli na začátku masového rozšíření VR a proto se jejich minimalistický koncept ještě dal chápat. Kdyby Wolfenstein: Cyberpilot vyšel před dvěma lety, měl by mnohem zajímavější pozici, než ji má nyní. Bethesda jako vydavatel si toho zřejmě byla dobře vědoma a proto hru vydala s poměrně zajímavou cenovkou. Stačilo do hry ale přidat multiplayer, či jinou znovuhratelnost a byla by cena pět set korun určitě více adekvátnější. Takto ti doporučuji počkat na její slevu a věřím, že potom již své investice nebudeš litovat.

Recenzovaná verze:
PC (Steam) / HTC Vive

%

Pařanovo hodnocení