Peklo má mnoho podob

Sedíš rozklepán v zákopu, celý zablácený v ušmudlané uniformě, v ruce třímáš svou věrnou pušku Mauser s pár náboji a s připevněným bajonetem, všude křik, pláč zoufalých zmrzačených mužů, střelba z děl, svištící kulky nad tvou hlavou; před tvými zraky právě zastřelili člověka, který se ti před chvilkou, než zvedl hlavu, aby prozkoumal situaci, představil jako Hans, náhle důstojník zavolá: „Angriff!!“ a ty s kapkou poslední dávky odvahy vyběhneš do země nikoho, kulky lítají všude kolem tebe a ty se pokoušíš opětovat palbu, chceš vystřelit, ale náhle zjistíš, že tvá věrná puška selhala a zasekla se, zoufale vykřikneš a prásk… S dírou v hlavě jsi padl stejně jako Hans před malou chvílí. Vítej v pekle první světové války, vojíne!

Přesně takhle si můžeš představit průběh celé hry Tannenberg od malinkého nizozemského studia M2H. Tahle hra se s hráči prostě nemaže, jakékoliv zaváhání je trestáno smrtí, jedna kulka rovná se smrt, tudíž hráče populárnějšího Battlefield 1, odehrávající se rovněž na bojištích tzv. Velké války, hned v samém úvodu asi zklamu. Tannenberg si zkrátka na nic nehraje a snaží se dbát na co možná největší realismus. Že realistické hry nemohou být zábava? Omyl! Začátky sice mohou být pro hráče skutečně tvrdé, ale nic se nevyrovná pocitu, kdy úspěšně zaměří ve svém hledí nepřítele a při troše štěstí padne za svou vlast (vem čert, že to byl zrovna pouhý bot, který se zmateně motal kolem a vyloženě čekal na to, aby ti posléze mohl udělat radost z tvého prvního killu).

Vývojáři si poprvé mohli svůj um vyzkoušet v jejich předešlém titulu s názvem Verdun. Pro větší pochopení, jak Verdun, tak i Tannenberg jsou vlastně první dvě hry ze vzniklého projektu známého pod označením 1914–1918 Series. Jeho cílem je postupem doby přinést hráčům hry ze všech možných front první světové války. V současné době se tedy můžeme podívat do zákopů na západní frontě, kde rozhodně klid není a nebude (spisovatel Remarque chtěl patrně svým dílem čtenáře jen dobře mystifikovat), nebo na bojiště východní Evropy, na která se nyní společně blíže podíváme. Připrav se, boj to bude tvrdý a nelítostný.

Bitva u Tannenbergu

Název hry je odvozen od známé bitvy, kdy se v srpnu roku 1914 střetly nedaleko malé vsi jménem Tannenberg v oblasti tehdejšího Východního Pruska armády císařského Německa a carského Ruska. Zásluhou významného německého generála Paula von Hindenburga (1847–1934) zde ruská armáda okusila drtivou porážku, ze které se už nikdy pořádně nevzpamatovala. Ztráty obou stran mluví asi za vše, celkem 13 873 padlých na straně Němců a neuvěřitelných 150 000 Rusů, buď zabitých či zajatých. Od tohoto historického okénka se přesuňme nyní přímo do hry.

Na hráče, kteří mají zkušenosti s dřívějším zmíněným Verdunem, čeká úplně jiný herní zážitek., než na jaký byli zvyklý. Verdun kladl důraz na zákopové boje, kterými byla západní fronta tak nechvalně proslulá. Hráči se tak většinou prodírali dopředu do nepřátelských linií, kdy cílem hry bylo obsazovat jednotlivé zákopy a tlačit tak nepřítele pryč až k jejich základnímu táboru. Styl bojů na východní frontě byl však jiný a nevsázelo se zde tolik na hraní si na krtky, kdy po dlouhé měsíce se de facto obě strany nehnuly z místa. I hra Tannenberg bere na tento fakt ohledy a tedy oproti svému staršímu bratříčkovi změnila styl hraní. Mapy jsou nyní mnohem otevřenější a rozlehlejší. V základní hře jsme se mohli podívat na bojiště v Haliči (oblast v tehdejším Rakousku-Uhersku), Polsku, Karpatech, Dobrudže (území na pomezí dnešního Rumunska a Bulharska) a Východním Prusku. Při posledním updatu byla do hry přidána nová mapa, která nás zavede do neokoukaného Pobaltí (palec nahoru!) Takže na hře stále vývojáři usilovně pracují a přidávají do hry nový obsah. Na všech mapách se náhodně generuje počasí i denní období, takže si můžeš zastřílet nejen za krásného slunečného dne, ale i za deště, mlhy či dokonce sněhu, a to při ranním rozbřesku, odpoledne či v tmavé noci.

S východní frontou přišly do hry i nové národy, na které jsi ve Verdunu z logických důvodů narazit nemohl. Vedle Němců a Rusů se můžeš chopit zbraně za Bulhary, Rumuny, Lotyše a národy Rakouska-Uherska, tudíž v případě zájmu se můžeš přiučit i maďarskému jazyku. Náš rodný jazyk bohužel ve hře neuslyšíš, ale třeba na tom v budoucnu vývojáři také zapracují a představí nám i české hrdinné legionáře.

Co se zbraní týče, ve většině případů se dostaneš pouze k jednoranným puškám nebo maximálně, k menším pistolím (především pokud hraješ za důstojníky), granátům a v případě nouze k polním lopatkám a bajonetům. Opět zapomeň na Battlefield 1, kdy kdejaký kašpar běhal po bojišti s těžkým kulometem. Tannenberg o první světové válce nefantazíruje, nevypráví pohádky a automatické zbraně tu jsou vzácnou záležitostí. Narazíš tu tak spíše na statické těžké kulomety, se kterými utíkat ale opravdu nikam nemůžeš, protože nejsi Rambo. Problém ti kromě všudypřítomných kulek budou dělat i bojové plyny, proto je nutné mít neustále připravené tlačítko pro nasazení plynové masky.

Herní režimy aneb krvavé boje o sektory

Pokud by jsi v této hře chtěl hledat nějaké výcvikové tutoriály, tak na to zapomeň. Své zkušenosti tvrdě nabudeš pouze na bojišti, kde se můžeš střetnout naráz až s 64 hráči. Po každém odehraném kole získáš za svoji bídnou snahu zkušenosti, které ti zvyšují rank a dávají speciální hvězdy. Za ně si potom pro jednotlivé oddíly můžeš dokoupit lepší výbavu, a že ji budeš opravdu potřebovat.

Co se týče herních režimů, tak hlavní herní mód se jmenuje „Maneuver“, který z velké části připomíná klasický mód „Conquest“, známý opět z Battlefieldu. Cílem hráčů je se na rozsáhlé mapě prát o různé sektory a dobýt tak různé klíčové pozice – kopce, kostely, domy, lokomotivy atp. Každý takto ovládnutý sektor přihodí vašemu týmu nějaký bonus, který vás zvýhodňuje před protivníkem. Nejdůležitějším je sektor značený hvězdou, který se zpravidla nachází uprostřed bojiště. Ten násobí počet získávaných týmových bodů, potřebných k dosažení vítězství. Jiný sektor pak zrychlí váš respawn, což v boji opravdu oceníte, proto je dobré tento sektor, co možná nejdříve obsadit. Další vám dodává možnost nabírat po cestách do kapsy více munice. Poslední typ sektoru zvyšuje frekvenci příletu výzvědných letadel, které vám na mapě vyzradí aktuální pozice nepřátel. Hra končí, pokud jeden z týmů dosáhne přesného počtu bodů potřebných k vítězství, nebo dokud nedojde časový limit, kdy zvítězí strana s větším počtem zmiňovaných bodů.

Hra obsahuje i dva klasické herní módy, na které jsme zvyklý snad u každé multiplayerové hry – jedná se o deathmatch všichni proti všem a týmový deathmatch. Ovšem v praxi se mnoho hráčů o tyto režimy nezajímá a hraje se tak převážně mód hlavní.

Slova závěrem

Dostávám se teď k otázce, zda by se vůbec dalo něco hře vytknout. Po grafické stránce by určitě  nevyhrála žádnou soutěž krásy, ale je nutné zmínit, že díky tomu si ji mohou užít i hráči, kteří nedisponují zrovna nejnabitějším počítačovým dělem nové generace. Hra získala nový grafický kabát, který po velkém updatu vylepšil do stejné grafiky i starší Verdun. Takže po grafické stránce obě hry nyní vypadají stejně. Jde zkrátka vidět, že vývojáři se o své hry starají, seč mohou a co jim jejich možnosti dovolují. V budoucnu by se měl Tannenberg, stejně jako jeho předchůdce, podívat i na konzole, takže prolévání krve si budou moci užít i vojíni konzolisté.

Pusť si Rudolfův testovací gameplay 😉

Další záběry ze hry

Závěrečné hodnocení

Klady

  • neokoukané téma první světové války
  • obtížnost hry
  • snaha o realismus
  • zpracování zbraní
  • atmosféra na bojištích
  • cena hry a její časté slevy na Steamu
  • na hře se stále pracuje a přidává nový herní obsah

Zápory

  • slabší grafická stránka hry
  • problém s prázdnými servery
  • herní boti občas dělají psí kusy
  • málo map (časem možná přibydou další)
  • chybí československé legie

Závěr:

Hru s klidným svědomím mohu doporučit všem, který mají rádi historické hry a realismus. Tannenberg opět ukazuje, že i téma první světové války má rozhodně co nabídnout a nemělo by zůstávat v herním světě ve stínu za mnohem populárnější druhou světovou válkou. Pokud se hráč obalí značnou dávkou trpělivosti a přijde tomu všemu po čase na kloub, jistě si to užije. Vím, že tato hra již není aktuální žhavou novinkou, přesto si myslím, že by neměla ujít pozornosti žádnému pořádnému pařanovi. Pokud tě tedy mé menší představení hry navnadilo si ji případně i pořídit, tak tato recenze splnila svůj účel. Děkuji ti za pozornost, a tím, že jsi si přečetl moji historicky první recenzi, tě císař pán obdaruje medailí za zásluhy. Musím říci, že jsem zvědavý, co nám vývojáři přinesou příště, kdo ví, třeba se časem tady sejdeme znovu a společně vyrazíme na jednu z dalších chystaných front. Es lebe der Kaiser!

Recenzovaná verze:
PC (Steam)

%

Pařanovo hodnocení