VAMPYR – recenze

Nedávno se na pulty obchodů dostal pro Nintendo Switch upírský titul VAMPYR od francouského studia Dontnod Entertainment, jenž také stojí za adventurní serií Life is Strange a akční adventurou Remember Me. Vývojáři si zde zkusili něco trochu jiného, neboť VAMPYR je akční RPG, ale výpravné adventurní pojetí v sobě také nezapře. Hra vyšla původně již před rokem pro PC, PS4 a XONE. Bylo pro mě ale velice milým překvapením, že si nově našla cestu i na konzoli Nintendo Switch, neboť teď již mohu vysávat krev všude – i na cestách.

„Živí-mrtví“

​Pokud jsi tuto hru ještě nikde nehrál a nevíš o čem bude řeč, lehce ti ji nastíním. Máme tu Londýn, je rok 1918 a první válka je téměř u konce. Řádí tu epidemie španělské chřipky a jako na potvoru tě nejspíš ještě tě někdo ve válce kousl, protože jsi novým upírem. Přitom jsi ale i uznávaným lékařem Jonathanem Reidem, chirurgem a odborníkem na krevní transfúze. Vůbec netušíš co se stalo, ale víš, že něco je špatně. Pohání tě touha pít a hned na začátku hry uděláš něco špatného, co tě bude trápit. Jako upír musíš samozřejmě dodržovat nová určitá pravidla, aby ti bylo dobře. Pud sebezáchovy tě nutí žit, i když jsi vlastně živí-mrtví. Slunce, oheň, svatý kříž, útoky lidí i bestií, to všechno tě může o život připravit.

„Mírná řeč láme hněv“

​VAMPYR je kecací hororová záležitost, kde velkou část hry strávíš v dialozích. Rozhovory jsou zajímavé, ale je škoda, že nejsou česky přeložené. Bez pořádné znalosti angličtiny si překvapivě hru užiješ. Konverzace jsou totiž sice zajímavé, ale také lineární, kde značné množství voleb vede ke stejnému výsledku. Stačí to jen proklikat a vydat se ke splnění požadovaného úkolu. Hra působí otevřeně, ale tak moc otevřená není. Lokace se ti zpřístupňují totiž postupně a důležité konverzace s novými NPC též. Přesto jsou zde i různá rozhodnutí a kde to kvůli příběhu linearitu nevyžaduje je i určitá volnost, zejména v boji.

„Opravdový boj  je tehdy, když musíš bojovat i proti sobě“

​Akční část hry mi přijde povedená a velice pěkné jsou i souboje s bossy. Není jich moc, ale jsou zapamatovatelný a budeš mít radost z jejich poražení. Při boji máš různé druhy útoků a také se můžeš do své oběti zakousnout, čímž ji oslabíš a ty se naopak posilníš. Zbraní ve hře není moc a dělí se na ty na blízko, obouruční a střelné na dálku. Je dobré je podle situace a typu nepřátel střídat.

Také je tu RPG systém, který na první pohled možná působí zbytečně, ale v pozdější fázi hry, až začne přituhovat, bude potřebný pro vylepšení řady zbraní a tvých schopností. Před den spíš a v noci žiješ. Pokaždé když si půjdeš lehnout do postele se ti objeví menu a budeš mít možnost si získané zkušenostní body rozdělit do zdokonalení svých dovedností. Jako upír se budeš stavit před určitá dilemata: máš sát krev od běžných občanů a získávat tak zkušenosti, či být hodným upírem a lidem pomáhat?

„Místy seká jak meče“

Vizuálně hra nevypadá špatně, byť je v ní indie titul cítit. Mimika postav, otevřenost světa, pohyb postav… Jsou to drobnosti a já to vývojářům nemám za zlé. Co za zlé ale naopak mám, je optimalizace. Před časem jsem ji i hrál na PlayStationu 4 Pro a stěžoval jsem si na místy klesající počet snímků. Hra je vytvořená v Unreal Enginu 4 a myslel jsem si, že vývojáři na portu pro Switch zapracují a optimalizují tak, že na něm poběží dobře. Zaklínač 3 je důkazem, že je to možné. Bohužel, nestalo se. Hra sice neběží hůře, než na velkých konzolích, ale ani také ne lépe. Pořád jsou tam místa, hlavně kde je množství nepřátel, kdy se hra prostě „seká“. Samotná grafika je ale na této „kapesní“ konzoli fajn a nepůsobí jako chudý příbuzný. Switch verze je navíc světlejší, než na PS4 Pro. To oceňuji, neboť nemám moc tmavé hry na malém displeji rád.

Porovnání Switch verze s PS4 Pro:

Gameplay a Boss William Bishop:

Gameplay a Boss John Doe:

Gameplay a Boss Vlkodlak:

Závěrečné hodnocení