Spintires: Chernobyl – recenze

Jsi milovník adrenalinu? Chtěl jsi vždy poznat, co je skutečná tvrdá práce v extrémních podmínkách, kterým by se normální smrtelník raději vyhnul jako čert kříži? Libuješ si v rochnění v bahně jako vesnický pašík od sousedů, co zítra půjde při vepřových hodech pod kudlu? Přemýšlel jsi někdy nad tím, jaké by to bylo, kdyby ses bezhlavě vrhnul s několika tunovým tahačem plným klád do divoké rozvodněné řeky, za účelem přejet na druhý břeh? Tak to ti zcela jistě neunikla herní série Spintires.

Původní hra Spintires už má přeci jen nějaká ta léta za sebou. Vyšla v roce 2014 a postaralo se o ní britské studio Oovee Games. Hra přinesla na pole simulátorů opravdu ojedinělou, dosud nevídanou záležitost, ať už co se týká herní náplně, tak i samotné hratelnosti. Osobně jsem do té doby neviděl tak náročný simulátor. I přes svou tuhou obtížnost, což možná ji tak zviditelnilo, si hra získala velkou řadu příznivců a bylo jen otázkou času, kdy vznikne její pokračování. O něj se postaralo již jiné vývojářské studio – Saber Interactive, známé do té doby svou FPS akcí TimeShift.

DLC s dobrou myšlenkou

​Nový Spintires s přízviskem Mudrunner vyšel v roce 2017 a svými zablácenými koly se prodral skrze husté lesy i na konzole Xbox One a PS4. Postupem doby se však první a druhý díl nadobro od sebe odklonily a každý si jel svou bahnitou cestou. Z tohoto důvodu dnes již pomyslné pokračování nalezneš pouze pod názvem Mudrunner a k původní značce se tak vůbec nehlásí. O to víc překvapující je, že k původnímu téměř šest let starému titulu bylo před nedávnem vydáno nové DLC s lákavým názvem Chernobyl.

Ona myšlenka, že vedle obtížného bahnitého terénu bude tvým velkým nepřítelem i nebezpečná radiace v podmanivém zasmušilém prostředí kolem bývalé jaderné elektrárny v ukrajinském Černobylu, mi zní naprosto výborně. Proto jsem neváhal, nahodil na sebe protiradiační oblek (pařanské tričko a trenky) a rozhodl se vydat směrem na východ. Nasedni na korbu náklaďáku a pojď společně se mnou nahlédnout do zóny, která tě mile ráda s přátelským nezdravě zářivým zeleným úsměvem a za chrčení tvého dozimetru uvítá jak se sluší a patří.

Bahno, paneláky, radiace

Nový přídavný obsah s názvem Chernobyl nepřináší od pohledu nic moc velkého, kromě nové mapy se dočkáš i dvou nových vozidel (B–157 a B–505). Úkol však zůstává pro tebe jako řidiče pořád stejný- naložit dříví a dopravit ho na pilu. Zdánlivě jednoduchý úkol se však mění v naprosto napínavou, mnohdy adrenalinovou jízdu, kdy každé sebemenší zaváhání na cestě může způsobit nemalé potíže končící většinou odtažením vozidla do garáže. Záleží však na zvolené obtížnosti hry. Režim simulace nic takového neumožňuje. O to víc si budeš rvát vlasy, když se tvůj náklaďák překlopí na bok a ztratíš tak veškerý svůj náklad. Aby toho nebylo málo, s přídavkem přišel i nový herní mechanismus – radiace (nečekaně).

Mapa není kdovíjak rozlehlá, ale díky tomu při svém malém měřítku nabízí do sebemenšího detailu propracovanou oblast, která hráči poskytuje dostatečné vyžití. Víc než kdykoliv předtím vzhledem k povaze oblasti zde natrefíš na klasické vyasfaltované silnice, ovšem neraduj se předčasně, zpravidla na těch zdánlivě nejméně složitých cestách narazíš na velkou dávku onoho radioaktivního záření. S tímto novým prvkem jsi tak víc nucen přemýšlet o hledání nějakých jiných možných cest, aby ses takovým místům pokud možno co nejlépe vyhnul; tedy pokud netoužíš, aby se tvé vozidlo stalo nepojízdným ozářeným kusem plechu, šroubků a matiček. Každý kratičký pobyt v takové oblasti ti totiž zhoršuje stav tvého vozu a může ti ho odstavit nadobro. Bohužel celkem zamrzí, že prvek radiace nebyl dopracován do daleko větších a hlubších detailů. Na tebe jako řidiče dávka záření nemá vůbec žádný vliv, což je škoda. Inu hoši z východu jsou asi jiní tvrďáci nebo vynalezli dosud neviděné protiradiační kabiny, kdo ví. Myslím si, že by se tímto celkový ráz hry o to víc zdramatizoval, když bys vedle péče o vozidlo a přemýšlením nad výběrem cesty musel hledět i na zdravotní stav své postavy. Bohužel něčeho takového se tu nedočkáš.

Bloudíme v Černobylu

Cílem hráče není pouze dopravit klády na místo určení, důležitou součástí hratelnosti je rovněž průzkum terénu. Bez častých náhledů do mapy se tedy neobejdeš. Na počátku je celá oblast skrytá, proto je potřeba nacházet speciálně vyznačená místa, která po jejich objevení odkryjí podstatnou část krajiny kolem. Nepočítej s tím, že se ti tím zobrazí i kontaminované oblasti, ty si budeš muset se značnou dávkou odvahy nalézt sám. Taková místa jsou vyznačena varovnými značkami a upozorní tě i tvůj Geigerův–Müllerův počítač.

Na svých toulkách pochopitelně narazíš i na nechvalně proslulé symbolické dominanty. Vedle samotné černobylské elektrárny navštívíš nedaleké městečko Pripjať se zábavným parkem, kterému vévodí ruské kolo, sovětský radar Duga či železniční stanici Janov. Mapa je prošpikovaná i řadou menších neméně zajímavých objektů. Je jen na tobě je prozkoumat. Odkrývání a průzkum mapy se mi v tomto případě zdálo paradoxně daleko zábavnější a zajímavější, než se za každou cenu snažit splnit svůj úkol s dopravou dřeva. Původní smysl a záměr hry se mi tady zdál možná trochu zadupán do bahna.

Zase ta kamera…

Na závěr si nemohu odpustit menší kritiku. Z grafického pohledu jde poznat, že hra má svá nejlepší léta už tak trochu za sebou, přesto zejména při západu slunce hra nabízí stále pěknou atmosférickou podívanou zralou na kochání. Horším neduhem je však dosud nedoladěná kamera, která se chová jak smyslů zbavená a mnohdy hráči může způsobit daleko závažnější důsledky, než menší dávka kvalitního ozáření. Bohužel s tímto problémem se potýkal i novější Mudrunner, tudíž jsou tyto nesnáze tomuto titulu zkrátka už vlastní.

Pusť si Rudův gameplay otvírák zde:

Závěrečné hodnocení