V současné záplavě velkých her vychází na PC a PS4/PS5 jeden nenápadný vyzyvatel od francouzského studia Sloclap. Hra Sifu je stylovou a zároveň i drsnou mlátičkou. Může se tomuhle kung-fu drakovi podařit probít do povědomí hráčů? Inu, na to se podíváme v tomto šaolinském svitku.

Velké nesnáze v malé Číně

Příběh hry je vesměs okoukaný, jako kung-pao v místním bistru a nepřináší nic, co by tě asi zvedlo ze židle. Příběh se točí okolo žáka, který přežije útok na šaolinskou školu kung-fu vedené jeho otcem. Bohužel, otec útok nepřežije, a tak má hlavní postava jasnou vizi – pár let trénovat a následně naklepat zlovolným hejskům faldy. Příběh mi připomněl devadesátkou klasiku ‘Kung-fu:Legenda pokračuje’ a doby, kdy jsem jako malý hltal všechny filmy o bojovém umění.

Hratelný úvod ti pěkně vysvětlí základní pohyby, útoky, časování a ukáže, kdo bude hlavní pětice bossů, které musíš na své cestě za pomstou nasekat na nudličky. Po tutoriálu se tak vrhneš přímo do akce. Tady nutno říci, že jediná volba a úprava postavy je omezena na výběr pohlaví – kluk nebo holka. Nic víc, žádné oblečky, barvy, nebo účesy.

Tvoje postava začíná jako dvacetiletý zápasník, bez nějakých větších zkušeností, avšak s velkou paletou základních pohybů a komb ze školy kung-fu. Sekvence úderů si můžeš procvičovat a zdokonalovat u cvičícího panáka v lobby mezi jednotlivými misemi, kterých je dohromady pět – a každá se odehrává v jiném prostředí. Jednou se bude bojovat v zaplivaných uličkách města, jindy například v nočním klubu. Všechny lokace jsou pěkné a rozmanité, nabízející různé odbočky a cesty, jak se k cíli dostat – a cílem každého levelu je dostat se k bossovi.

Obtížnost soubojů bych přirovnal k takovému odlehčenějšímu Dark Soul. Hlavními ukazateli kromě zdraví je míra staminy. Ten se ti, ale i nepřátelům, naplňuje podle toho, kolik úderů vykryjete v řadě a zároveň ukazuje, kolik jich ještě vydržíte. Jakmile dostaneš poslední úder a ukazatel přeteče, přestaneš být schopen krytí. Na krátký moment tak zůstaneš kompletně bez obrany a nepřátelé tě pak mohou rozštípat jako bambus. Nutno říci, že úderů nevydržíš mnoho, tudíž dostat na kokos je tu opravdu snadné. Nejlepší strategií tak zde kupodivu není naběhnout do místnosti a začít masírovat lymfatické uzliny všem okolo, ale naopak vyčkávat na správný okamžik, až útočník zaútočí první– odrazit jeho úder, přesunout se, chopit se tyče a rozdat pro změnu pár ran jako první.

Nejlepší způsobem tedy je tzv. parírovat nebo se úderům vyhnout úplně. Veteráni her typu Dark Souls zaplesají a musím podotknout, že okna pro správné časování jsou opravdu velice krátká. Navíc každý nepřítel má několik sad úderů, palet pohybů a občas se i z nějakého nepřítele stane miniboss, aby ti pěkně zatopil. Chvíli tedy potrvá, než se naučíš správně číst pohyby nepřátel. Variabilita nepřátel je také hodně rozmanitá. Od základních vandráků, až po ostřílené veterány bojových umění. Každý z nich neváhá použít kdejakou zbraň, která se může válet různě po okolí – různé tyče, láhve, nože a hole – a zatopit ti o to rychleji.

U čeho mi tedy opravdu spadla čelist je samotná animace a likvidace nepřátel. Animace jsou extrémně plynulé, působí velice věrohodně a syrově, zkrátka je na co se koukat. Dorážení nepřátel hojně a s grácií využívá prostředí, takže jednou protivníka propasíruješ skrze zábradlí, podruhé ho zmastíš o barový pult a tak dále. Tady by se lecjaké studio mohlo učit, jak mají správně vypadat animace a také kolik se jich dá vymyslet v rámci okolního prostředí.

Jako čínské jídlo – malé porce, ale tolik chodů

Hlavním tahákem Sifu je obtížnost a ladnost pohybu s jakou celé souboje probíhají. Ačkoliv je hra relativně krátká (cca nějakých 7-8 hodin, případně 10 pokud chceš vidět opravdový konec), dokáže být nesmírně těžká, ale zároveň i velice zábavná. U bossů se samozřejmě pořádně zapotíš, nicméně to vůbec neznamená, že ti hlouček nepřátel s tyčemi v ruce nemůže koupit lístek do futrálu úplně stejně, jako masér na konci druhého levelu.

Vtip celé hry je totiž v tom, že pokud na své pouti umřeš, nevracíš se na začátek, ale plynule pokračuješ dál. V úvodu jsem zmiňoval, že začínáš jako dvacetiletý zápasník. Pokud během své smrti zemřeš (a že se to ze začátku bude často stávat), vždy se můžeš zase zvednout, jen ti přibyde věk a zestárneš o tolik, kolikrát jsi již zemřel. Tedy – první smrt ti přidá rok, druhá již dva, třetí tři a tak dále. Tahle neotřelá herní mechanika jednak mění vzhled tvojí postavy vzhledem k jejímu věku, ale také i její způsob boje. V padesáti už není tvůj rek tak vitální a má méně životů, ale za to je více zkušený a jeho údery se stanou více smrtící.

Jakmile celkový věk tvé postavy přesáhne sedmdesátku a postava ti umře, hra končí a musíš začít znova od stejného levelu. Tady vyvstává otázka, jestli se třeba předchozí level nedal zahrát lépe, na méně smrtí a s větší grácii, případně i lépe vylepšenými skilly a tudíž by se mohl průchod restartovat. Upřímně, pokud po prvním levelu skončíš se stářím padesát let, rovnou to zabal a zkus to znovu a lépe.

Jak budeš procházet úrovněmi, budeš sbírat také zkušenostní body. Ty můžeš u speciálních sošek proměnit za nové pohyby, případně investovat do pasivních vlastností – všechny jsou zajímavé a použitelné – více životů, vetší výdrž zbraní, nebo lepší regenerace výdrže při správném úhybu. Volby jsou to tedy těžké a záleží na tobě, které vlastnosti si vybereš. U komb a pohybů platí, že pokud nějaký odemkneš pětkrát, tak už ti zůstane napořád. Průchod hrou od píky tak bude pro tebe o něco jednoduší a můžeš své bodíky utrácet i za něco jiného.

Technický stav

Během hraní jsem nenarazil na žádné bugy. Hra běhá bez potíží se stabilním frameratem 60 fps i více, pokud to grafika dovolí. Sice to není nejhezčí hra roku, ale notná stylizace dodává hře parádní atmosféru a pěkně ji sedí.

Jedinou mojí výtkou je fakt, že barevná paleta mohla být místy více výraznější. Na druhou stranu ale ještě jednou musím vyzdvihnout animace jako takové. Pohyby postav by si od Sifu mohli klidně učit i veliké AAA hry.

Ozvučení hry je taktéž geniální – samotné zvuky jsou velice věrohodné a soundtrack parádně mísí tradiční čínskou hudbu s prvky moderny. Pokud plánuješ hraní na PC, doporučuji používat gamepad. S klávesnicí a myší to není úplně ono.

Pusť si, jak to hrál Ruda:

Další záběry ze hry

Klady

  • hratelnost a zábava
  • mechanika stárnutí
  • animace postav a jejich pohyby
  • ozvučení a hudba
  • skvělá optimalizace, navíc bez chyb

Zápory

  • průměrná grafika s nevýraznou paletou barev
  • pro lepší zážitek nutný gamepad
  • poměr délky hry a její ceny

Závěr:

Sifu je řemeslně udělaná rubanice s parádní atmosférou a ladným zpracováním bez chyb a glitchů. Není to hra na dlouhé večery, neboť je poměrně krátká, nicméně dokáže velice dobře zabavit. Otázkou tak spíše zůstává, zda je její cena oprávněná. Ne každému se chce dát za cirka desetihodinovou zábavu něco přes tisíc korun. Mně to ale za to stálo.

Recenzovaná verze:
PC

%

Pařanovo hodnocení

Reaguj na tento příspěvek a zapoj se do diskuze na Facebooku:

Steam ⚡ Epic Games Store CZ/SK Pařanská skupinahttps://www.facebook.com/groups/pc.games.skupina/permalink/661716451546681/

 

Ohodnoť tuto recenzi, nebo ji sdílej: