Horizon Forbidden West - recenze

Když se mi poprvé do ruky dostala hra Horizon s podnázvem Zero Dawn od studia Guerrilla Games, oněměl jsem úžasem, jak skvělý počin vytvořili. Tento herní skvost se mohl řadit mezi největší pecky roku 2017 a rozhodně se vryl nejednomu hráči do paměti.

V momentě, kdy vývojáři oznámili pokračování Forbidden West, neměl jsem velká očekávání od revoluce hry jako takové, ale tajně jsem doufal, že hra bude pokračovat ve stejných šlépějích, jako její předchůdce. Zda se to podařilo či nikoliv, se dozvíš v následujících odstavcích.

Příběh, aktivity a úkoly

Hlavní dějová linka navazuje přímo na události z prvního dílu. Po úvodních „seznamovacích“ hodinách se dozvíš, co se stalo a hlavně co se bude dít. Hlavní hrdinka Aloy sice dokázala porazit Gaiův podsystém zvaný Hádes, ale tohle na první pohled velké vítězství není takové, jak se může zdát. Proč to tak není a o co vlastně půjde v pokračování nechci prozrazovat, protože příběh je velmi poutavý, ale mohu prozradit, že na rozdíl od jiných her není plné klišé momentů.

Nejednou jsem se při cutscéně přistihl, jak si v duchu říkám: „aha, teď se stane něco, co už jsem viděl v jiných hrách na x způsobů“ a pak náhle koukám s otevřenou pusou, jak bravurně moji mylnou myšlenku scénáristé dokázali během vteřiny rozprášit. Mohu říci, že hlavní dějová linka je plná zvratů, wow momentů a nenudí ani vteřinu. Délka hry se odhaduje na úctyhodných 20-25 hodin.

Každý pořádný open-world RPG titul má mít hospodskou minihru. V Zaklínači 3 to byl Gwent, v Kingdom Come to byla Hra v kostky a zde je to Úder strojů. I když tato minihra na první pohled připomíná Dámu, je mnohem komplexnější a blíž má ke kartičkovým hrám. Je v ní hodně důležité zohlednit, na jakém terénu se bojuje, dále pod jakým úhlem jsou figury otočené a také jaké obsahují atributy. Svým pojetím tato minihra simuluje taktický souboj proti strojům a její dobré naučení může přinést výhodu i na skutečném bitevním poli.

Je dobré zmínit i vedlejší úkoly, které jsou rozmanité. Ano, většinou se jedná o to někam dojít, vyslechnout NPC, které má samozřejmě nějaké své potíže a požaduje od tebe pomoc. Avšak úkoly jsou různorodé, některé se větví a mnohdy překvapí vlastní dějovou linkou, která nenudí. Na rozdíl od jiných her ti mohu tedy plnění vedlejších úkolů a jiných aktivit doporučit.

Hrdinka a její schopnosti

Aloy, hlavní postava za kterou i hraješ, má od předešlého dílu pár vychytávek navíc. Nyní se dokáže lanem s hákem přehupovat na předem určená místa a také si jím přitahovat či rovnou vytrhávat určité věci. Díky pokročilé technologii, který má za uchem tzv. focusu, si může své nepřátelé naskenovat, zjistit jakou mají slabinu a také si dokáže zobrazit horolezecké body, které ji pomůžou při lezení po skalách.

Celkově dostala Aloy pro svůj pohyb více volnosti. Lepší akrobatičnost, kterou nyní oplývá, samozřejmě využívá i v boji. Za zmínku stojí i jakýsi padák, jenž se dá použít z vyvýšených míst a který Aloy zpříjemňuje cestovaní a překonávání překážek.

Ve hře je samozřejmě možné jezdit i na robotickém koni. Toho si musíš předem ale nejdříve „ochočit“ a potom si ho můžeš v případě potřeby znovu přivolat. Pro rychlé cestování po mapě jsou na bezpečných místech dostupná i ohniště, která je ale potřeba nejdříve navštívit. Přes tyto ohniště se dá tvůj postup hrou dokonce i uložit.

Charakter hlavní postavy Aloy je velmi dobře napsán a celkově vnáší svěží vítr do světa, kde si valná většina obyvatelstva myslí, že vše kolem nich je jenom dílo boží. Avšak pouze ona ví, jak se věci mají a díky tomu jsi svědkem nejednoho zajímavého dialogu s NPC postavami.

Aloy si opět může si navlékat bojové obleky, jenž mají různé statistiky a které se dají i dále vylepšovat. Vyplňování jejich prázdných slotů povede k ještě lepším statistikám.

Strom dovedností tu také nechybí a je velmi rozmanitý. Na výběr máš hned z několika tříd, soustředících se například na kradmý pochyb, střelbu, boj zblízka apod. Celkově se mi zpracování obleků a vylepšování různých dovedností ve hře hodně líbilo.

Soubojový systém a zbraně

I když se na první pohled může zdát, že soubojový systém působí chaoticky, opak je pravdou. Na toulkách po nádherném světě potkáš jak lidské protivníky, tak i stroje, o které tu jde především. Při soubojích s lidskými nepřáteli sáhneš (pravděpodobně) po kopím, ale ta pravá zábava přichází až s protivníky z řad robotických strojů. Hra jich čítá přes čtyřicet a jsou tu jak známé z předešlého dílu, tak i úplně nové.

Každý stroj je potřeba naskenovat, zjistit jeho slabiny a potom zvolit tu správnou strategii. Někdy je stroj citlivý na oheň, jindy zase na kyselinu či vodu. Zajímavá i účinná je kombinační technika, kdy je potřeba nejdříve takový stroj pomokřit, aby navlhnul a potom na něj použít mrazící či elektrický útok. Voda ve spojení chladu či proudu mu rozhodně neudělá dobře.

Zbraňový arzenál je opravdu pestrý a vybírat můžeš jak mezi různými typy luků (a k tomu souvisejících druhů šípů), tak i hřebíkometů, praků, nástražných lan a pastí. Občas se dostaneš i k těžkým kulometům, pokud se ti povede ho z protivníků sestřelit. Tvoje standardní zbraně se dají navíc vylepšovat na tzv. ponku a ještě jim přiřazovat i podpůrné vlastnosti do jednotlivých slotů.

Boj jako takový je skvěle vymyšlený a nenudí ani na vteřinu. Základem úspěchu je připravit si vhodný arzenál a podle toho jak jsem výše psal zvolit i správnou taktiku. Hra však myslí i na ty, kteří jsou příznivci stealth prvků. Ve hře proto nechybí plížení, kladení maskovacích či vybuchujících pastí, schovávání se ve vysoké trávě i kradmé likvidace ze zad nepřítele.

Grafická a technická stránka

Vývojáři nás už před vydáním masírovali mnoha obrázky, videi i informacemi, jak hra bude vypadat. Na rozdíl od jiných titulů však v ničem nelhali. Hned od prvního spuštění budeš žasnout nad grafickou stránkou hry. Již první díl vypadal skvostně a zde se laťka audiovizuálu k mému potěšení ještě posunula na další úroveň.

Herní mapa je rozdělena do několika biomů. Navštívíš jak zasněžené hory, tak i písčité duny, bažiny a džungle. Ovšem tím to zdaleka nekončí, protože novinkou je ve hře je i potápění, které v prvním díle chybělo. Díky němu budeš moci poznat zcela nový svět.

Na začátku budeš sice omezen kapacitou svého nádechu, ale v určité fázi hry dostaneš zařízení, díky kterému se budeš moci potápět na delší čas a v tu chvíli přijdou na řadu další grafické orgie, jelikož je podvodní svět oku stejně lahodící, jak ten na povrchu. Podvodní lokace si opravdu užiješ, protože je budeš muset navštívit a překonat i v rámci svého hlavního příběhu.

Věř, že chození po světě Horizonu bude pro tebe velmi relaxační a budeš rád zkoumat každý kout jeho světa. Za zmínku určitě stojí i různé grafické detaily a částicové efekty, které krásně podtrhují už tak skvěle zpracovaný svět.

Lahodící hudba i jednotlivé zvuky jsou také na vysoké úrovní. Doporučil bych hru hrát na kvalitních sluchátkách, nejlépe s funkcí 3D. Každý stroj má svůj originální zvuk, který vydává a jenž je v kontrastu s okolním světem (zvuky zvířat, poryvy větru atp.), což skvěle podtrhuje už tak hutnou atmosféru hry.

Hru jsem hrál a testoval pouze na konzoli PlayStation 5, kde běží ve dvou herních režimech (30fps/4K a nebo 60fps/nižší rozlišení). Zvolil jsem plynulejší chod, tedy 60fps v režimu výkonu.

Hra se načítá velmi rychle, nezaznamenal jsem jediný pád, nebo zamrznutí. Dle názorů jiných recenzentů a hráčů Horizon Forbidden West šlape dobře i na starší konzoli PlayStation 4, nicméně je třeba počítat s nižším frameratem.

Vibrace i haptika ovladače DualSense je tu samozřejmě implementovaná a je potřeba si to osobně vyzkoušet. Setkal jsem se s názory, že někdo to nevnímá vůbec a někomu to přijde skvělé. Každopádně tedy neruší a dokáže podtrhnout atmosféru hry.

Menší zápory a shrnutí

Asi největším a nejvíce bijícím záporem ve hře je v mých očích množství truhel, které jsou posety všude kolem. Tedy i v místech, kam se to absolutně nehodí. Nerozumím vývojářům, proč vedle sebe umístí dvě truhly, kde je v jedné je drát se součástkou ze stroje a v té druhé je to samé jen s léčivým lektvarem. Působí to nadbytečně a rušivě. Samozřejmě nemusíš k těmto truhlám chodit, ale myslím si, že tě vždy bude zajímat, co v sobě skrývají za poklad.

Setkal jsem se i s názorem, že někomu vadí, že si Aloy sama se sebou povídá, to ale není můj případ. Při spuštění hry se mi také zobrazoval grafický glitch, ale to už dodatečná aktualizace vyřešila. Poslední věcí, která se mi nelíbila, je velmi pomalý rozjezd hry. Úvodní hodiny jsou na můj vkus příliš táhlé, ale to věc, kterou si musí posoudit každý sám.

Závěrem chci zmínit, že hra má textovou část plně česky lokalizovanou, od dialogů až po tvůj deníček, do kterého si můžeš skenovat informace z okolního světa. Až na doslovný překlad některých zbraní, který bije do očí, hodnotím překlad jako velmi zdařilý a u takto rozsáhle hry ho vítám s otevřenou náručí. Je to důkaz, že Sony své komunitě naslouchá a umí na ni reagovat, jelikož české titulky v prvním díle chyběly.