Poslední dobou se nám roztrhl pytel se všema možnými 2D skákačkami od Axiom verge až po Hollow Knight. Hry které mezi skákání začlenily prozkoumávání 2D světa. Mezi těmito hrami zaujímá Ori and the Blind Forest speciální místo. Není totiž od nějakého bezejmenného studia, ale přímo od velkého Microsoftu. Očekávání tedy nejsou malá.

Tato hra ale není nová, jen v nové edici a pro nové zařízení. Původně totiž vyšla již v roce 2015 na Xbox a PC. Od svého vydání získala mnohá ocenění v herní sféře i nejvyšší: The Game Award for Best Art Direction a BAFTA Games Award za umělecký styl. Dočkala se i svého neméně slavného pokračování Ori and the Will of the Wisps.

Definitive Edition je vylepšená verze původní hry Ori and the Blind Forest, která přináší nové oblasti, nové hudební skladby a také nové schopnosti – Dash a Light Burst (Úprk a Výboj světla). Hlavně je potěšující, že Ori pro Switch nakonec vyšel a dostalo se na tuto malou přenosnou konzoli dokonce i jeho pokračování. My se v této recenzi ale podíváme na první vylepšený díl, který před mnoha lety tuto krásnou slavnou plošinkovou ságu začal.

Nádherný artstyle

Při prvním spuštění hry mi skoro vyrazí dech krásný artstyle. Hra začíná interaktivní cut-scénou, při které se dozvídáme, že náš hrdina Ori byl vychován obtloustlým dobrákem Naru. Srdceryvná scéna mě zrovna dvakrát nenadchla, ale jako úvod docela dobrý. Vyrážím tedy zachránit les, nebo tedy alespoň to, co z něho zbylo.

Tak trochu RPG

Začínám s Orim, který umí sotva skákat, ale při pohledu na velký strom schopností vidím, že to tak dlouho nezůstane. Přesto celkem dlouho trvá, než získáš i tak základní věc, jako je dvojskok. Hlavním schopnosti dostaneš při spojení s lesem na určitých místech. Dále se tu sbírají body do stromu schopností, zvětšení životů či rozšíření energie.

Zemská energie

Unikátní mechanika spočívá spojení energie s ukládáním. Hra nemá checkpointy. Místo toho si můžeš vytvořit vlastní checkpoint skoro kdekoliv, pokud na to máš dostatek energie. Je to velice originální způsob postupu a trvalo mi trošku déle se na něj adaptovat. Energie totiž neslouží jen k ukládání, ale i k silnému útoku a otvírání určitých typů dveří.

Podívaná všude, kam se podíváš

A že jsem ukládal často. Hra si opravdu nebere rukavičky a umíral jsem velmi často. Přesto musím říci, že vždy mojí chybou a také jsem věděl, jak to příště napravit. Pohyb po získání pár schopností je velmi plynulý a intuitivní. Les se postupem mapou mění od jarního, přes mlhovou bažinu, až po lávové pole.

Nepřátelé jsou rozliční a snadno rozpoznatelní. Časem jsem se naučil, jak každý nepřítel reaguje a jakým způsobem na něj nejlépe zaútočit. Souboje s bossy byly těžké, ale zábavné.

Nechyběly zde ani plížící se pasáže či rychlé únikové části např. před valící se vodou, větrem a lávou. Tyto utíkající části hry byly na mě až neférově těžké, neboť se v daný moment nedaly nikde uložit. Po jejich zdolání ale přišla vždy úleva a těšení se na to, co dalšího v mém dobrodružství přijde.

V celkovém shrnutí je Ori krásná byť těžká hra, kterou musím pochválit i za to,  že na konzoli Switch běží perfektně a nenarazil jsem u ní na žádné bugy a framedropy.

Pusť si Rudovo testovací gameplay ze Switche:

Další záběry ze hry

Závěrečné hodnocení

Klady

  • audiovizuální a technické zpracování
  • dynamika pohybu
  • široká škála schopností

Zápory

  • neférové zvednutí obtížnosti v určitých segmentech

Závěr:

Tato hra mě vtáhla do krásného světa kouzelného lesa a jejich rozmanitých a úctyhodných postav. Velkou zásluhu na tom má i skvělá ambientní hudba. I když nejsem fanoušek takovýchto her, tak bych Oriho určitě doporučil lidem, kteří mají rádi metroidvanie a těžké skákačky, ti si můžou 10% k mému hodnocení přidat.

Recenzovaná verze:
Switch

%

Pařanovo hodnocení