Únor 2021, doba vrcholící COVIDové epidemie a herního sucha. Deprese, zmar, lockdown. Nová generace konzolí pomalu začíná trpět nedostatkem nových her. Takřka nikdo z nás nevidí světlo na konci tunelu.

A nebo se mýlím? Rýsuje se záchrana? Změnilo se něco? ANO!!! Radostně a se srdcem naplněným očekáváním se vydávám v ústrety nové hře. A i když mne neozáří teplé, letní sluneční paprsky, ale spíše svit chladného měsíce temné hororové puzzle adventury, jsem nadmíru spokojen.

Plíživé dobrodružství

Little Nightmares 2 navazují na úspěšný první díl, který v roce 2017 vydalo švédské Tarsier Studios. Již tehdy se jednalo o logickou, hororovou stealth plošinovku. Se zaměřením na umělecky pojatou, surrealistickou atmosféru.

Hra slavila úspěch a spolu s podobnými hrami jako je Limbo, popřípadě her z dílny Amanita design, se zařadila na přední místa v herní historii. S potěšením ti mohu sdělit, že druhý díl hrdě pokračuje ve šlépějích svého předchůdce a v ledasčem jej i překonává. Nejen v délce hry, což byla častá výtka u prvního dílu, kdy dohrání hry mohlo zabrat jeden večer. Nyní se celková délka hry protáhla na příjemných šest hodin, což je podle mne tak akorát. Herní svět je rozsáhlejší, přibylo více osobitých postav, nástrah i záludných nepřátel.

Je vhodné zmínit, že hra vychází na všechny hlavní herní platformy: na recenzovanou verzi pro Switch, na PC, Playstation 4/5 a Xbox One/Series.

 

 

Survival plošinovka

Druhý díl časově pokračuje na předchozí část. Nemusíš se ale bát, znalost prvního dílu není podmínkou a hra je stavěná i pro úplné nováčky jako jsem já. Hlavním hrdinou je malý chlapec Mono, který se ocitl ve stejném, depresivním světě jako hrdinka prvního dílu Six. Opět se tak ocitneš v pozici malého dítěte v temném světě jako vystřiženém z nočních můr. Budeš překonávat překážky, četné výzvy, střetávat se s nepřáteli a snažit se přežít.

Nejedná se o akční hru, nejsi žádný Rambo – hrdina s nadpozemskými schopnostmi či s počtem životů odpovídající běžné domácí kočce. Kontakt s nepřáteli obvykle znamená tvoji smrt. Ovšem při velikosti a křehkosti hlavního hrdiny tě to vůbec nepřekvapí. Většina soubojů je řešena útěkem, ale některé lze vyřešit zbraněmi. Obvykle jsou ale velké jako tvá postavička a manipulace s mini je těžkopádná a vyžadují přesné načasování útoku. Budeš tak nucen využívat kradmého postupu, hry světla a stínu, kombinovat, používat svůj rozum při plánování dalšího progresu. Toto vše, včetně relativně pomalého herního tempa, bude útočit na tvé smysly rozhodně více než fotorealistická grafika a hektolitry krve jako v jiných hrách.

Samotná Six, kterou jsi mohl zachraňovat ve hře pár let dozadu, již sice není hratelná postava, nicméně bude tě provázet při tvém dobrodružství. Tu jen jako pasivní doprovod, tu jako nenápadný rádce, tu jako osoba, vyžadující záchranu před nebezpečím. Jak jsem již zmínil, Little Nightmares II je zčásti logická hra, a právě spolupráce Mono se Six se uplatňuje u řešení hádanek, při nutnosti dostat se k tlačítku, při snaze o otevření zavřených dveří. Nemusíš se ale bát přílišné obtížnosti. Systém umístnění checkpointů je optimální, takže při opakovaném řešení hádanek nemusíš absolvovat nudné probíhání lokací. Na většinu hádanek přijdeš po chvíli sám, nejedná se tak o hru, kdy by jsi musel mít paralelně spuštěný návod na YouTube.

Hororová atmosféra

Další charakteristikou hry je horor. Základ hratelnosti spočívá ve velikosti (či malosti) hlavní postavy. Která je zjevně křehká a i malá překážka v podobě kamene, brázdy ve hlíně je pro ni problém. Málokdy má něco na svou obranu a například setkání v takovou dominantní učitelkou ve škole je pro ni vždy smrtelný. Zejména, když má natahovací krk jako vystřižený ze Saxany. Nicméně pokud ve hře použiješ tu věc, co obvykle nosíš pod čepicí, budeš se chovat tiše a skrývat se ve stínu, pak po několika úmrtích projdeš každou lokací zdárně až ke konci.

Některé z aspektů si hra vypůjčila z akčních plošinovek, včetně hopsacích pasáží. Zde mám malou výtku. Za mých mladých let (Bože to už je doba) byly hry dělány na digitální joysticky, dalo se tak přesně odhadnout rychlost i načasování. V dnešní době, kdy jsou páčky analogové, se mi nezřídka stane, že vím co a jak chci udělat, ale gamepad se stává mým gordickým uzlem, který zvyšuje obtížnost hry a frustraci. Ale je docela možné, že se jedná jen o můj problém.

 

Lahodí očím i uším

Vizuál hry je i nadále působivý, stejně jako tomu bylo u dílu prvního. I přes omezenou barevnou paletu hra působí velice dobře, rozhodně nebudeš řešit otázku next-gen grafiky, rozlišení, či ray tracingu. U her tohoto typu se již stírá rozdíl mezi komerční produkcí a indie scénou. Svou roli hraje hudba a zvuky ve hře, dále pak i samotná volba prostředí. Očekávej temný les jako z pohádky o Jeníčkovi a Mařence v podání bratří Grimmů, nemocnice nebo školy z filmů psaných George A. Romerem.

 

Pusť si můj let’s play:

Další záběry ze hry

Závěrečné hodnocení

Klady

  • vizuál a atmosféra
  • herní náplň, včetně střídání akce a hádanek
  • zvuková stránka hry
  • lepší než první díl

Zápory

  • relativně kratší herní doba
  • občas zazlobí ovládání

Závěr:

Druhý díl známé hororové adventurní plošinovky naplnil pozitivní očekávání. I přes to, že zde není nic radikálně revolučního, pak prodloužením herní doby, atmosférou a skvěle navrženým světem si hlasitě řekla o místo na světě a o tvou pozornost.

Recenzovaná verze:
Switch

%

Pařanovo hodnocení