Immortals Fenyx Rising – recenze

Chceš si na vlastní kůži vyzkoušet, jaká dobrodružství zažil Perseus, když zachraňoval princeznu Andromedu v legendárním filmu Souboj titánů? Miloval jsi příběhy Starých řeckých bájí a pověstí od Eduarda Petišky? Chtěl by si vědět, jak odlišně si s tématem řecké mytologie poradil tým, jenž má na svém kontě úspěšný Assassin’s Creed: Odyssey? Pak je Immortals Fenyx Rising určený přímo pro tebe.

Tajfun lehce neskolíš

Tvým úhlavním nepřítelem nebude nikdo menší, než Týfón. A že ti jeho jméno nic neříká? A co takhle tajfun, což je slovo odvozené z doslovného překladu vířivý vítr. To, že tvůj protivník není jen tak nějaká bezvýznamná postavička z mytologie naznačuje i jeho původ: byl posledním dítětem matky země Gaie. Na vrcholu sil to byl obr se stovkou dračích hlav, s mohutnými křídly, kterými rozpoutával zemětřesení a hurikány. Zkrátka nevedl nudný život. Při vědomí, že mezi jeho dvanáct potomků se řadí takový Kerberos, dvouhlavý pes Orthos, chiméra nebo hydra si dovedeš představit, jak moc musel být jeho sexuální život zajímavý a divoký.

Ve své pýše vyzval Týfón na souboj samotného Dia v odvetě za porážku Titánů. V nelítostné bitvě byl však Týfón poražen, o své dračí hlavy přišel a byl svržen do Tartaru. Zde by naše povídání mohlo skončit, ale jak se dozvíš od zkroušeného vládce nebes Dia a jeho posledního „přítele“ Prométhea, dokázal se osvobodit a zaklít všechny ostatní bohy Olympu v neškodné, slabé a bizardní postavičky. Na scénu přichází tvé alter ego: Fenyx. Štítonoš(ka), udatný rek-řek, či rekyně-řekyně. Pravá ruka v boji stokrát zoceleného bratra. A i když tvým jediným dosavadním hrdinským skutkem bylo zvládnutí mořské nemoci, jsi jediný, kdo přežil ztroskotání lodi na podivném souostroví a nezkameněl jako nespočet ostatních postav ve hře.

Již z úvodu hry a ze stylu vyprávění mezi Diem a Prométheem je zřejmé, že to se nese v odlehčeném, humorném stylu. Nelze nepřipomenout srovnání s titulem od Nintenda / Monolithu: Zeldou. Rád ale skloním poklonu kanadským vývojářům, protože Immortals Fenyx Rising rozhodně není levná rychlokvaška úspěšné Nintendo exkluzivity. Zejména při vědomí, že úspěšné herní koncepty i mechaniky se v herním průmyslu kopírují prakticky od začátku.

Chutné hádanky

Tvou primární motivací je záchrana zkamenělého bratra, postupně však přejdeš k vyšším cílům. Budeš spásou pro jednotlivé bohy Olympu, kteří ti na oplátku propůjčí mimořádné schopnosti a dovednosti. Tou nejlepší je asi to, že budeš mít schopnost létat. Předtím, než se ale staneš spásou prokletých, kteří se nemohou dočkat odplaty na Týfónovi, tě čeká dlouhá strastiplná cesta plná soubojů s nepřáteli a bossy.

Budeš naplněn objevováním skrytých pokladů, řešení hádanek a puzzlů. Některé jsou dětinsky jednoduché, některé zapeklité a komplexní, využívající gravitaci, sílu větru, směřování paprsků. Do toho se vyhýbáš pastem, bodákům a jiným libůstkám, které ti nachystali vývojáři. Hádanky jsou v této hře kořením, po kterém hratelnost více voní a chutná.

Explorace, humor i akce

Vše je okořeněno explorací zajímavého prostředí, včetně šplhání na nepřístupná místa. Oproti klasickému Assassinu jsi částečně limitován staminou, což je také jeden z rysů typických pro výše jmenovanou Zeldu. Při hraní nejsi omezen přímočarostí, je jen na tobě kam a kdy se vydáš, kam a kdy se vrátíš, co prozkoumáš hned a co si necháš na příště. Můžeš využívat křídla samotného Daidala, otce neslavně proslulého Ikara. Podvědomě jsem se přistihl, že schválně ignoruji doporučení ze hry a vydávám se na místa s vyšší obtížností při vidině sladší odměny.

Akční pasáže s nepřáteli jsou zábavné, byť trochu na ovládání jednodušší, ale ke hře se to tak hodí. Vzhledem k pojetí hry možná uvítáš, že i souboje s bossy nejsou ve stylu souls her. Boj s nimi není zcela triviální, je výzvou zakončenou ziskem v podobě unikátního vybavení, či dovednosti. Mimochodem i prosté otevírání truhel je pojato pokaždé trochu jinak, s nonšalantní  elegancí a humorem.

Osobitá a hratelná

Herní tempo si určuješ sám. Někdy tě čeká delší soubojová sekvence s navazující hádankovou sekcí, jindy jen průzkum krajiny a hledání skrytých předmětů. Grafika je úchvatná s osobitým, jakoby ručně kresleným stylem. Můžeš si zvolit mezi grafickým modem a vyššími fps. Při hraní jsem ojediněle narazil na drobný glitch a hra mi několikrát spadla do základní obrazovky (hráno na konzoli Xbox Series X), ale nejedná se o nic zásadního. Lze však předpokládat, že většinu potíží vyřeší dodatečné patche.

Loadovací obrazovky jsou na nových generacích konzolí zkráceny na minimum. Na Xboxu (na rozdíl od Valhally) zde funguje funkce Quick Resume. K hudební stránce hry nemám výhrad, zvuky dobře vykreslují atmosféru hry. Nesporné pozitivum je česká lokalizace. Mám maturitu z angličtiny, přesto oceňuji kvalitní překlad umožňující vychutnat jemné nuance a více se vcítit do hry i pocitů hlavního hrdiny/sympatické hrdinky. Z tohoto důvodu doufám, že Ubisoft změní přístup a Immortals nebudou poslední hrou francouzských vývojářů s českými titulky.

Ve hře jsou sice mikrotransakce, ale působí nevtíravým dojmem. Až na výjimky jsou pouze kosmetické a před eventuální koupí budeš na tuto skutečnost upozorněn. Za mne palec nahoru. V budoucnu se očekávají dodatečná DLC, rozšiřující už tak dost velikou hru. Přidaná hodnota těchto DLC se ukáže až časem, ale já věřím, že bude dobrá.

Pusť si Rudův Let’s Play ve 4K:

Závěrečné hodnocení