Za novou hororovou akční RPG adventurou GhostWire: Tokyo stojí japonské studio Tango Gameworks, jenž má svoji základnu v hlavním městě Japonska Tokyu a které má za sebou poměrně úspěšnou dvoudílnou hororovou sérii The Evil Within.

Jejich nová hra je zasazena do světa japonské mytologie, ale přitom se odehrává v moderním světě. Jak již z názvu hry vyplívá, tím prostředím je právě město Tokyo.

GhostWire: Tokyo vychází pro next-gen konzoli PlayStation 5 a také PC, je k dispozici na Steamu. V rámci konzolí má PlayStation na ni časovou exkluzivitu a proto na Xbox se tato hra dostane až někdy v příštím roce.

Japonské hry jsou často odlišné, ale i originální od klasické herní produkce a zde to nebude jinak. Můj pohled nad touto zvláštností se dočteš o několik řádků níže. Pojďme se tedy na tuto herní zajímavost podívat.

Město duchů

Příběh hry je poměrně originální. Město Tokio posedli duchové a lidé zmizeli. Zůstalo po nic jen oblečení a zavazadla. Za tím vším stojí jeden šílený okultista, který fyzická těla obyvatel města i jejich duše uzamkl do magických krabic  a plánuje je obětovat pro rituál, který otevře brány mezi naším i jiným světem.

Ty mu v tom samozřejmě musíš zabránit. Hraješ zde za mladíka Akitu, který není živý a ani mrtvi, tak něco mezi tím. Stala se mu totiž smrtelná autonehoda, ale díky tomu, že tvé tělo posedl duch s přezdívkou KK, stále budeš žít. Zároveň ti tajemný KK propůjčí i své nadpřirozené schopnosti. Sice se ze začátku moc nebudete mít rádi, ale na druhou stranu se budete vzájemně potřebovat.

Po většinu herního času budeš vést dialogy hlavně s ním a bude ti po velkou část hry dělat i průvodce. Bez něho by jsi byl v podstatě sám, takže nakonec budeš rád, že alespoň někoho v tom démonickém světě na své straně máš.

Akční složka

Herní náplň je takový mix žánrů. Převážně se jedná ale o akci, kdy budeš svými schopnostmi na protivníky střílet a to jak svými kouzly, tak i kuší. Akční mechanika je zajímavá, protože musíš sbírat různé odpadky, díky kterým se tvé schopnosti opět nabijí.

Vylidněné uličky města Tokia se hemží podivnými a útočnými postavami bez tváře držícími deštníky. Po sérii tvých útočných akcí na jejich osoby je budeš moci na dálku svázat a rozdrtit. Získáš tak zkušenosti a životy. Svojí mechanikou to tak trochu připomíná Doom Eternal, kde zabíjení nepřátel tě též posilovalo a udržovalo při životě.

Nepřátel je ve hře samozřejmě mnohem více, včetně ženských postav a přijde řada i na bosse. Mimo zde zmíněné akční pasáže budeš muset hledat i různé předměty, v limitovaném časovém úseku někam doběhnout či najít posedlá místa a ty vyčistit. Budeš otevírat brány, vést dialogy se psem a nakupovat ve zverimexu u levitujících kočiček.

K tomu všemu budeš dotykovou ploškou muset dělat svojí rukou i magická gesta a různé čáry. Jedná se o RPG, takže budeš za svůj postup odměňován. Postupně si tak odemkneš různé schopnosti a různě se vylepšíš.

Útočná kouzla můžeš dělat třemi živly: větrem, vodou a ohněm. První funguje jako samopal, druhý má rozptyl jako brokovnice a třetí je sniperský na vzdálené cíle. K tomu všemu máš v levé ruce i energetický štít, kterým se musíš před útoky nepřátel chránit. Je to takový mix zmíněného Dooma Eternala s TES: Skyrimem v prostředí Silent Hillu a Resident Evilu.

Pod lupou

Všechno výše zmíněné zní na papíru asi moc pěkně, ale v praxi to zase tak dobře nefunguje. Nebo možná i funguje, ale prostě to nebaví. Procházíš poměrně často obyčejné ulice, kdy většina z nich vypadá stejně a nebo nezajímavé byty, ve kterých tě čekají hrátky s pozměněnou gravitací.

Při vstupu do výtahu se hned zjevíš v horním patře. V jiných momentech hry, ale pak výtah funguje a jeho jízdu si užiješ. Stejně tak animace otevírání dveří, většinou je zatmívačka a teleport. Kazí to tím atmosféru.

Svým pojetím by mi hra seděla víc, kdyby byla dělaná pro virtuální realitu. Mechaniky této hry by se pro to skvěle hodily. Graficky je hra nevyvážená a obsahuje pro mě zcela zbytečných 6 druhů grafického nastavení. Ray-tracing nikde nepoznáš, je to jen kouzelné slovo, které niko neviděl.

Pochválit z technického hlediska tak mohu jen DualSense ovladač a to jak vibracemi a haptikou, tak i ostatními efekty, jako je využívání dotykové plošky či reproduktorů tohoto ovladače. Tvůj parťák KK bude z něho mluvit a je to pěkné.

Ale zase bych mohl pokračovat v tom, co mi dále vadí, že hra ti neporadí, jak máš řešit některé situace. Můžeš si sice nechat ukázat, jakým směrem máš jít, ale jen tak se tam nedostaneš. Lokace jsou blokované, nebo obsahují mlhu s duchy, která tě zabije. Na první pohled to může působit jako městský open-world, ale budeš neustále narážet na mnohá omezení.

GhostWire: Tokyo není také moc strašidelná hra a k atmosféře Silent Hillu má hodně daleko. Celkově je taková nemastná, neslaná. Je proto možné, že se po pár hodinách hraní u ní začneš nudit, hru pak odložíš a už k ní třeba nikdy nevrátíš.

Vzhledem k tomu, že studio Tango Gameworks koupil v rámci akvizice Microsoft, bych se nedivil, kdyby GhostWire: Tokyo při vydání na Xbox Series pak rovnou přešlo i do GamePassu. Tento formát hře bude svědčit a tam také mimo virtuální realitu asi nejlépe patří.

Pusť si můj gameplay s komentářem:

Další záběry ze hry

Klady

  • originální námět
  • bojový systém a kouzla
  • vylepšování a RPG prvky
  • výborná DualSense podpora

Zápory

  • nezáživné dialogy a příběh
  • málo strašidelné
  • graficky nezajímavé prostředí
  • brzy může začít nudit

Závěr:

GhostWire: Tokyo je zvláštní hra s podivným mixem žánrů. Řekl bych, že je spíš určena fanouškům japonské kultury, než běžným hráčům. Nicméně pravděpodobně nebudeš litovat jejímu pořízení, když ji seženeš ve slevě.

Recenzovaná verze:
PlayStation 5

%

Pařanovo hodnocení

Reaguj na tento příspěvek a zapoj se do diskuze na Facebooku:

Steam ⚡ Epic Games Store CZ/SK Pařanská skupinahttps://www.facebook.com/groups/pc.games.skupina/permalink/675976753453984/

 

Ohodnoť tuto recenzi, nebo ji sdílej: