On nepapá, on se nacpává. Parafrází na Lotrando a Zubejdu by se dal charakterizovat pohled na mou osobu při prvním spuštění. Jistě skvělých her vyšlo a vychází spousty. Ale DOOM je jen jeden. Už od roku 1993, kdy vyšla v Excalibru č.21 první zmínka ke hře, výčet arzenálu zbraní a přítomnosti motorové pily, bylo jasné, kdo bude mým králem stříleček. Představovat iD Soft nebo Johna Carmacka asi nemá valný smysl. S nadšením mohu sdělit, že autoři Eternalu pokračují v odkazu jejich kultovního díla, podobně jako tomu bylo v roce 2016.

Děj navazuje na předchozí díl o osm měsíců později. Pochopitelně už nejsi jen “obyčejný mariňák”, ale sebevědomím kypící zabiják démonů, který vzbuzuje patřičný respekt. Invaze se přesunula z Marsu (a z poněkud stereotypních prostor) na naši rodnou planetu, která je nyní doslova rozervána na kusy. Nemusíš se ale bát stereotypu, v rámci třinácti misí se dostaneš i na Mars, nebo na tajuplné město Taras Nabad.

Dechberoucí podívaná

Jak charakterizovat hru? Je takřka dokonalá. Nový grafický engine (id Tech 7) dokáže i na odcházející generaci konzolí (hráno na Xbox one X) pravé divy. Je neuvěřitelné, jak hra vypadá, vizuál je dechberoucí. Rozsáhlé venkovní prostory se střídají s uzavřenými lokacemi, vše oplývá úžasnými detaily. Ale žádná hra není jen o grafice. Nový DOOM ctí pravidla a přesto je mnoha ohledech jiný, vylepšený. Nejde jen o bezhlavou akci a prezicní střelbu. Vývojáři docílili toho, že po krátké chvilce ze sebe v potu tváře vydoluješ své skryté dovednosti a taktické schopnosti. Díky všudy přítomnému hlášení low ammo, low health se budeš v milisekundách rozhodovat, jakou zbraň, jakým stylem (sekundární mody) a na jakého nepřátele ji použiješ. Zda je na čase užít motorovou pilu (náboje), glory kill (health) nebo plamenomet. Chyby a stání na místě se trestají velice rychle. Přibyly animace nepřátel, včetně známek poranění, design úrovní je mnohem různorodější. Nirvána, kdy se neustále pohybuješ na ostří nože.

Hardcore pařba

Chybí zde klasický tutoriál, naštěstí je tu ale přítomen systém perků. Vylepšení dovedností je totiž někdy až příliš rozsáhlé a komplikované, proto je dobře, že je nerušivým způsobem vysvětlováno i přímo ve hře. Potěší také vlastní orbitální základna, včetně soukromé ZOO s možností tréninku na zajatých démonech. Herní doba je nadprůměrná: 20-30 hodin.

Často se v diskuzích rozebírá rozdíl mezi myší s klávesnicí versus gamepad. Předchozí díl jsem také hrál na Xboxu a proto jsem v úvodu kampaně nastavil obtížnost ultra-violence. Ovšem zde jsem musel slevit, ale neberu to jako problém. Nový DOOM je rychlejší, má více nepřátel, je více vertikálně stavěný s nutností preciznějšího zaměřování (silnější nepřátelé mají svá slabé místa). Pocit, kdy Cacodémon neodmítne tvé železné Tic Tacy, je k nezaplacení. Naštěstí se dá obtížnost dá měnit a to i během samotné kampaně.

Superzbraně

Zbraně a nepřátelé jsou také kapitolou hodnou zřetele: vyjma klasických jako je brokovnice, plazmová puška a BFG je nově přítomen plamenomet, meč, či superbrokovnice s hákem na přitahování nepřátel. Autoři si připravili i novou superzbraň, její odemčení ale není nic jednoduchého (potřebuješ získat šest klíčů). Impové, zombíci , Pinky nebo Revenant nemůže chybět. Snad nebudu příliš spoilerovat, když uvedu Whiplashe. Je to kybernetický insektoidní démon, s rohy, a viditelným kmzkem. Specialitou je jeho řetězový bič zakončený zahnutou čepelí.

Příběh pro muže časem pomůže

Samotný příběh hry jsem příliš nevnímal (valná část textových informací je ve formě skrytých záznamů), možná bude čas si pročíst všechny informace po dokončení hry. Ale to je jen drobná výtka. Země je zpustošená a přeživší část populace našla útočiště na oběžné dráze, kde přežívá. A čeká. Na koho? Na tebe, Doomguye, který sice v minulém díle nezabránil invazi, ale přežil.

Hop nebo trop

Co taky zaujme na první pohled je skákání, kdy vývojáři přidali speciální typy pohybu, včetně následného lezení po překážkách (ala Lara Croft). Ze začátku působí jako příjemné zpestření – zpomalení herního tempa a chvilka oddychu podobně jako při hledání tajných místností s bonusy a vylepšeními. Ale najdou se vysloveně frustrující pasáže, kdy si uvědomíš, že více je někdy méně. Naštěstí nejsi za neúspěch penalizován smrtí, ale i tak si myslím, že nebyl důvod inovovat systém skákání přítomný v předchozím dílu.

Společné hraní

K DOOMovi neodmyslitelně patří multiplayer. Jistě, doba se změnila a multiplayer se za ty roky posunul úplně někam jinam. Přesto zamrzí vynechání klasického Deathmatche a přítomnost jediného, asynchronního módu. Kdy se dá hrát za démona. Sice si tam můžeš vyzkoušet speciální schopnosti různých monster, ale i tak mi to přijde poněkud málo.

Každopádně hru lze jen doporučit. Jedná se o kandidáta na titul roku a povinnost pro všechny doompařany.

Pusť si Rudovo gameplaye:

Další záběry ze hry

Závěrečné hodnocení

Klady

  • hratelnost
  • vizuál, daný skvělým novým herním enginem
  • zvuky a hudba
  • atmosféra
  • zbraně, nepřátelé, prostředí.
  • nadstandardní herní doba

Zápory

  • multiplayer má jen jeden mod
  • některé skákací úseky

Závěr:

DOOM Eternal je nekorunovaným králem singleplayerových FPS, spojující výtečnou atmosféru, hratelnost, inovaci a hratelnost. I přes některé nedokonalosti hru doporučuje 100,5 ze 100 Doomguyů!

Recenzovaná verze:
Xbox One X

%

Pařanovo hodnocení