Bioshock: The Collection – recenze

Bioshock: The Colection je kompletní kolekce všech tří kultovních stříleček z autorského pera Kena Levina. Navštívíš v ní podmořskou utopii Rapture, která se změnila v šílený chaos a poté vylétneš do Columbie – nádherného města plovoucího vysoko v mracích. Všechny tři hry se dočkaly grafického vylepšení, ostřejších textur a obsahují i všechna DLC.

Tato kompletní kolekce není nová, vyšla pro systémy PlayStation 4, Xbox One a PC (např. Steam) již v roce 2016, ale teprve nyní se jí dočkala i malá mobilní konzole Nintendo Switch. Bude výkon této konzolky na tuto hru stačit? Nebudou padat fps? A bude to graficky vůbec koukatelné? To se dozvíš v této recenzi. Něco už ale musím prozradit předem – zklamán rozhodně nebudeš.

Trocha historie na začátek

Asi bych měl nejdříve pro neznalé nastínit, co to ten BioShock vlastně je a jakou má historii.

Jedná se o sérii stříleček z pohledu první osoby s RPG prvky. Vyvinulo ji vývojářské studio 2K Boston (později Irrational Games) a 2K Australia na pokročilém Unreal Engine a byla vydána společností 2K Games v roce 2007.

Koncept hry vymyslelo kreativní vedení firmy Irrational Games v čele s Kenem Levinem a byl založen na ideách objektivismu, propagovaného ruskou židovskou spisovatelkou a filosofkou Ayn Randovou, která emigrovala do USA. Hra je považována za duchovního nástupce herní série System Shock (proto má i v názvu slovo Shock), na kterém pracovalo mnoho členů Irrational, včetně Kena Levina.

Hra byla ve své době velice pozitivně hodnocena pro nestandardní přístup a pro art-deco prostředí podmořského města, jenž hráč prozkoumává, a které dává celé hře nadstandardní tísnivou atmosféru.

První díl

Skupina elitních a bohatých vědců, společně s předními umělci, filozofy či sportovci světa, se rozhodne vybudovat tajné podmořské město Rapture, aby tam mohli v klidu žít a bádat, aniž by je ovlivňovaly různé vlády nebo se museli starat o peníze či sociální jistoty. Cílem této komunity je soustředit se na svou výjimečnost, namísto mrhání energie nevděčným masám. Tam, hluboko pod oceánem, začnou provádět genetické experimenty, aby se ještě vylepšili a prodloužili délku svého života. Rozhodně to ale nedopadne tak, jak zamýšleli…

V prvním díle se hraje za Jacka, který jako jediný přeživší po pádu letadla do oceánu doplave k nedalekému majáku, ve kterém je umístěn terminál s modulem, který ho zaveze do podmořského města Rapture. Jack je zde kontaktován revolucionářským vůdcem Atlasem přes rádio, který ho navádí do bezpečí před splicery (zmutovaní obyvatelé města Rapture) a nástrahami rozpadajícího se města. Atlas poprosí Jacka o pomoc, aby zastavil zakladatele města Rapture pana Andrewa Ryana, a směruje ho k ukotvené batysféře, kde prý Ryan Atlasovi uvěznil rodinu. Na své cestě, když Jack narazí na potulující se sestřičku a jejího mrtvého otce. Atlas začne přemlouvat Jacka, aby sestřičku zabil a vysál z ní plasmid ADAM. Tento rozhovor ovšem zaslechne Dr. Tenenbaumová a začne Jacka odrazovat od tohoto činu. Radí mu, ať dítě raději ušetří včetně všech ostatních sestřiček, na které narazí. Konec hry se odvíjí na rozhodnutí hráče, zda se rozhodne sestřičky v průběhu příběhu vysát (záleží i kolik), nebo je zachránit.

Co se týče zmíněných plasmidů, tak ty pro svoji funkci potřebují látku tzv. EVE, která je rovněž produktem vytvořeným z ADAMu. Ve hře jsou ale i genová tonika, která látku EVE nepotřebují, zastupují pasivní bonusy, díky kterým se může hráč vylepšovat. Dělí se na technická, fyzická a bojová.

Druhý díl

V roce 2010, tedy tři roky po prvním dílu, vyšlo jeho pokračování. To postavilo hráče do role nejtajuplnější postavy jedničky – samotného Velkého Taťky (Big Daddy), což je postava oděná do zvláštního skafandru, která pomocí Malých Sestřiček získává z mrtvých plasmid ADAM. Jako správný velký taťka musíš jít ulovit Velkou Sestru a v nejlepším případě u toho zachránit co nejvíc Malých Sestřiček.

Ve druhém díle se podíváš na město Rapture z jiné perspektivy. Čekají tě tam výlety na mořské dno a právě z něj i několik úchvatných pohledů na celé město. Zásadní změnou oproti prvnímu Bioshocku je možnost využívat obě ruce najednou, takže můžeš jednou rukou střílet a druhou metat blesky, nebo firebally. Hra oproti originálu v této remaster edici neobsahuje multiplayer, který tam byl tenkrát přítomen.

Třetí díl

Třetí díl z roku 2013 nese název BioShock: Infinite a neodehrává se na mořském dně, nýbrž v městě Columbia, které je někde v oblacích. Píše se rok 1912. Je ti svěřena postava Bookera DeWitta, zneuctěného bývalého soukromého detektiva Pinkertonovy kanceláře, který vezme nový případ – najít Elizabeth, mladou ženu, která se ztratila. Tvým úkolem bude vrátit ji domů. Jediný problém je, že je držena v létajícím světě Columbie.

Columbia byla kdysi symbol amerického úspěchu a jako taková plula po celém světě jako světová výstava – pomník lidské vynalézavosti. Ale od jejího odhalení v roce 1900 se udály podivné věci a nyní se město ztratilo v oblacích. Detektiv DeWitt ví, jak ho najít, ale říká se, že se Columbia po zuby ozbrojila spolu s šílenými občany města. Takže nepočítej, že tohle bude odpočinkový let.

System Shock v jiném světě

Co se samotné stylizace týče, hra připomíná mix Verneovek s Georgem Orwellem. Přiznám se, že to není zrovna šálek mé kávy. To bude ale nejspíše jen můj osobní problém. Trochu mi i vadí, že se nejedná o open-world a je to víceméně taková klasická koridorovka, byť se někdy tváří, že není. Přesto oceňuji, že i s koridory tvůrci dokázali vytvořit divy a města, která chceš prozkoumávat.

Hra jako taková je zajímavá, temná, záhadná, někdy až mrazivá. Není to navíc obyčejná střílečka, jsou v ní i zajímavé puzzle. Zbraně vypadají hezky a potěší jejich vylepšování, které je efektivní. Některé pistole jsou starožitné, jiné zase jak mimozemské. Ve hře je též obsaženo hackování, které je velmi chytře a zábavně vymyšleno. Musím taktéž zmínit i úpravu tvé DNA, kdy se postupně naučíš ovládat oheň, elektřinu a  telekinezi.

Obsahuje toho opravdu mnoho a navíc je na to nabalen i tajuplný příběh, který zaujme a bude tě celou hru doprovázet až do zdárného konce, který může být u každého jiný. BioShock je ve výčtu svým obsahem hoden srovnání se System Shockem, ze kterého se zdravě inspiroval.

Nintendo Switch

A teď už přejděme k Nintendu Switch. První dva díly Bioshocku jsou remasterované a tudíž vylepšené. Naštěstí je zlepšení poznat i na této malé konzoli. Všechny tři hry jsem na streamu veřejně předvedl v obou handle\dock režimech a na propady snímků jsem si během hraní nestěžoval. Není se čemu divit. Původní Bioshock běžel na starých konzolích Xbox 360 a PlayStation 3, který měli podstatně menší výkon kolem 0,24 tflops. On ten výkon Nintenda Switch je i na dnešní dobu stále obdivuhodný, neboť jeho 1 tflops není tak daleko od výkonu původní konzole Xbox One, která má jen o 0,31 tflops více.

Jeho slušný výkon v mobilním režimu v HD rozlišení 720p (v docku bývá vyšší) na malém displeji s možností se dále přizpůsobit náročnosti dané scény dělá ze Switche zařízení, který náročnější hry s rozumnou optimalizací prostě zvládne a největším jeho problémem tak zůstává kapacita cartrige, jelikož ty hry jsou prostě moc veliké. Přestože máš krabičkovou verzi, ti totiž první díl zabere v zařízení 7,1 GB, druhý překvapivě jen 5,5 GB, ale za to ten třetí nejnovější, ten se ti v podstatě bude stahovat celý z internetu a zabere uctihodných 19 GB místa. Stahování navíc probíhá přes wi-fi velmi pomalu a rychlost tvého připojení to moc neovlivní. A tímto tvé čekání nekončí, neboť novější aktualizace vyžadují v podstatě objemné stahování znovu. Velké hry si prostě žádají nejen hodně místa, ale i čas, na jejich instalaci.

Po stažení a spuštění pak ale začíná ta správná zábava. Všechny tři hry vypadají i běží nádherně jak v dokovacím, tak i v handle módu. Jediné co bych zde vytkl, je nemožnost v nastavení si zvětšit psaný dialogový text, je strašně titěrný a v handle módu se dá obtížně přečíst. Potěšila by mě i podpora české lokalizace, ale mám pocit, že ani v originále nebyla a museli ji pro PC amatérští nadšenci tenkrát překládat. Ovládání je na Switch konzoli intuitivní a velice podobné těm velkým PS4\XONE. Celkově tedy získáš stejný zážitek, jenž si navíc díky mobilitě můžeš zabalit i na cestu.

Pusť si můj gameplay test:

Závěrečné hodnocení