The Sinking City – recenze

Začalo to Sherlockem

S myšlenkou možné ztráty vlastního rozumu přišel i nedávný herní počin Call of Cthulhu: The Official Video Game, vydaný na konci října  minulého roku. Vývoje se v jeho počátcích zhostil ukrajinský tým Frogwares, známý především svými tituly s detektivem Sherlockem Holmesem, avšak z neznámých důvodů se vydavatel hry Focus Home Interactive  nakonec rozhodl předat hru na starost studiu Cyanide, které se tak pod celou hrou nakonec podepsalo.

Frogwares se však svého nápadu nemínilo vzdát a možná můžeme být za celou nastalou situaci vlastně rádi, protože patrně nikdy by tak nevyšla nově vydaná hra inspirovaná světem Lovecrafta s názvem The Sinking City.

Nutné však podotknout, že do potemnělých Lovecraftovských vod plné skrytého neznámého nebezpečí se studio Frogwares nevydalo poprvé. Již v roce 2007 se s obávaným mýtem Cthulhu střetl geniální mozek Sherlocka Holmese. Ve hře Sherlock Holmes: The Awakened (u nás znám spíše pod názvem Procitnutí) jste se od pohledu banálního zmizení hrstky Londýňanů dostali na stopu něčemu, co překračovalo hranice racionálního myšlení.  Vůbec poprvé se tak vývojáři pokusili vybočit od svých standardů a představit nám Sherlocka Holmese trochu v jiném, mnohem děsivějším podání, než na co byli hráči doposud zvyklí.  Ono balancování na hraně skutečnosti a pouhé fikce však zde nemohlo býti ve své době dotaženo do tak dalekosáhlých podob jako v jejich novém herním titulu, který ti teď Petr více přiblíží.

Vítejte v Oakmontu

Ve hře The Sinking City se coby postava Charlese Reeda, detektiva a bývalého námořního potápěče, vydáváš do Oakmontu, městečka plného přízraků a bludů. Úkolem Reeda je právě zjistit co tyhle stavy způsobuje a protože jimi trpí právě i Charles, je o zábavu postaráno. Město z větší části zatopeno, tak k cestování využiješ především loďky, najdeš tu však i jisté teleportační telefonní budky a starý známý pěškobus. Celá hra se nese v pochmurném duchu a na to navazuje i speciální schopnost Reeda tzv. třetí oko, které dokáže odhalit tajná místa, místnosti, u předmětů vyvolat událost předcházející zločinu a také navigovat správným směrem.

Jako detektiv musíš využívat archivy pro hledání důkazů, ty se nachází na policejní stanici, v místních novinách, nemocnici, knihovně atp. Hra o tom decentně informuje ikonkou u příslušného důkazu (záleží na obtížnosti hry).

Vyskytuje se zde i jednoduchý strom schopností, který značně ulehčí průchod hrou, hlavně regenerace při nízkém zdraví a taky vylepšení brokovnice! Navíc překlady jsou zde vtipně pojaty a dokáží vyloudit úsměv na rtech. V hotelovém pokoji, což je vlastně tvoje „základna“ si můžeš změnit oblečení, to si odemkneš průchodem hrou. Nejčastěji jsem běhal v přestrojení za gangstera, ale nejzajímavější je převlek za tehdejšího doktora.

Jak se hra vlastně hraje?

Začnu prvně negativy

Po grafické stránce nečekej nic závratného, textury při pohybu doskakují, tváře budeš potkávat stále ty stejné. Recyklují se tu domy, skladiště a vše možné. Nejvíce to poznáš v továrnách, které vypadají v interiéru téměř totožně. Neuvěřitelně špatná je optimalizace na konzole. Hrál jsem na PS4 Slim a hra se místy trhala, navíc ždímala výkon PS tak, že jsem myslel, že mi uletí a to ho mám v prostoru na krásně větraném místě. Místy byl tak hlučný, že nešla slyšet ani hra. Obdobná situace je údajně i u Xboxu.

Moc jsem nepochopil ukládací systém, hru jsem totiž mnohokrát uložil před vstupem do objektu, ale když jsem zemřel, tak mě hra vyhodila u nejbližší telefonní budky a musel jsem začít znovu, což by nebyl takový problém, kdyby se vše tak dlouho nenačítalo. Ale po nějakém čase jsem si zvykl a počítal s tím.

Všichni se určitě těší na potápění, já se taky těšil a po prvním ponoru mě to i bavilo, ovšem po dalších ponorech, mě ono prvotní nadšení opustilo. V obleku je totiž ztížený pohyb a přelézání překážek je problém, a když mě kvůli tomu párkrát zabil „tryskající proud“ tak jsem celkem zuřil. Ne, že by mi to vyloženě vadilo, ale úplně nadšený jsem z toho nebyl.

Teď si říkáš, však na hře není nic dobré, ale tak to není…

… ani jedna z výše zmíněných věcí nemůže zmírnit fakt, že u hry se skvěle bavím. A může za to jediná věc. Příběh. Ten pocit, kdy odhalíš důkaz a začneš se posouvat dál a dál je nakažlivý. Je to takové to klasické už jen chvíli a jdu spát. Nakonec jsou 2 ráno a ty si říkáš, že bys to měl zabalit a jít spát, jenže ten případ ještě není uzavřený… U mě je to navíc umocněno tím, že hra obsahuje české titulky, bez kterých bych byl ztracený. Navíc překlad je fantastický, je zde plno vtipných překladů a taky narážek.

Pochválit si také zaslouží systém práce s důkazy a dedukcemi. Veškeré důkazy, které objevíš, se ti zařadí do vyšetřovacího spisu, máš je tedy vždy při ruce a můžeš s nimi tedy neustále pracovat. Jakmile na místě zločinu odhalíš všechny důkazy, zpřístupní se ti rekonstrukce, pomocí které zjistíš, jak to doopravdy bylo. Všechny rekonstrukce se ti pak ukládají do tzv. paměťového paláce. V něm můžeš vytvářet dedukce a činit důležitá rozhodnutí. Vše to spolu krásně hraje a práce s důkazy je tady na výbornou.

Hra taky zabaví na velmi dlouho dobu, sám už mám odehráno asi 17 hodin a ještě nejsem u konce, údajně by se při řešení vedlejších misí měla vyšplhat až na 30 hodin.

Jak se ti zamlouvá tahle forma recenze, tedy složená ze zkušeností a vědomostí osob?