RIDE 4 – recenze

Ride 4: Motorkářský zážitek

Italové motorky umí. Ať už do reálného světa, jako je Ducati nebo Moto Guzzi, tak i ty virtuální. Prakticky celá série Ride je toho jasným důkazem. Studio Milestone už má nějaké zkušenosti, vždyť první díl série vyšel v roce 2015. Vypadá to, že by se nám z toho mohla stát pěkná tradice každoročního vydávání jako v případě herních FIFA nebo NHL. Samozřejmě povedenější. Hehehe.

Dávka pro každého

Při srovnání s předchozím dílem je vidět zase velký kus práce. Jako motorkář musím ocenit realističtější ovládání a samotné chování jezdce především při nájezdech do zatáček i v samotném průjezdu. Alespoň jsem měl ten pocit.

Výběr obličejů, helem i outfitů (včetně kombinéz i volnočasových kousků) je dostatečný, a tak si prakticky každý motorkář může najít své vybrané značky, které preferujeme na silnicích i mimo ně. A to i ve stylu café racer! Hahaha.

Jen pro ostřílené kluky (a holky)

Musím říci, že hra není pro každého. Neocení ji ten, který je zvyklý z GTA nebo Mafie využívat motorku jako doplněk, cestovní prostředek, který ve hře popírá ony fyzikální zákony, které každý motorkář dobře zná – protože jak říkáme, kdo nepadá, jezdí pod svoje možnosti. Spadnout není ostuda, jen je třeba se z toho poučit a přizpůsobit styl jízdy. A pokud chceš jezdit s motorkou jako s autem, které ti nějaký ten styl brzda-plyn odpustí, tak tady to bude hodně bolet. I tebe, na gauči nebo v herním křesle, protože uvidíš své pády znovu a znovu v retrospektivních animacích.

A vlastně si myslím, že je to dobře. Pokud tě nějaká hra má naučit držet ideální stopu, tak to bude právě RIDE 4. Ta hra je vlastně zlá. Nedovolí ti moc uhýbat z dráhy, protože jakmile vyjedeš párkrát mimo trať, už nemáš šanci splnit jak časovky, tak hromadné jízdy s ostatními jezdci. Proto je potřeba myslet nejenom na to, že někdy stačí jen pustit plyn a motorka sama přirozeně brzdí (tady jsem zkoušel i rozdíl mezi 2 a 4 válcem, hra to dokáže reflektovat, pěkné!), ale taky na přenášení váhy. Je tu i několik módů správného vysedávání a vyhazování kolínka, případně i motokrosová nožka dopředu pro průjezd zatáčkou jak to dělají kluci v terénu.

Ale i na „nemotorkáře“ aka „skůtraře“ tahle hra lehce pamatuje – ano, jsou tu usnadnění a různí pomocníci. Pokud jsem pozapínal všechny, resp. nastavil nejjednodušší obtížnost, tak reálná jízdní zábava klesla, ale i výše zmiňovaní milovníci GTA si tak budou moci zajezdit, neb před zatáčkou, i když držíš plyn naplno, motorka začne automaticky brzdit, aby jsi zatáčku projel s co nejjemnějším průběhem.

Co stroje, ale to počasí!

Výběr strojů a tratí dostačuje. Tratí je kolem 30 a mašin (rozuměj motorek) tu je skoro 180 – to je opravdu slušná nadílka! Navíc v různých kubaturách, značek i jízdních stylů – to v jiných simulátorech nehledej, protože je nenajdeš.

Více než zásobník různých (a ve skutečnosti i různě reagujících) motorek mě zaujala proměnlivá změna počasí, a to nejenom den a noc, ale taky déšť! To dokáže postupně nudné kariérní závody oživit a přidat na atraktivnosti.

Kariéra bez emocí

Onen kariérní mód není ničím novým. Vlastně po čase začne být dosti nudný, pokud očekáváš zábavu a poměrnou rozmanitost ve stylu NFS. Atmosféra mi nepřišla závodní, necítil jsem se jako jezdec s velkým J. Obecně mě ale spíše bavily klasické závody jak ve městech, tak i na tratích. Tady hlavně věřím, že se do příští série obě možnosti zaplní detaily a budou tak působit věrohodnějším dojmem. 

Hlavně pro motorkáře

RIDE 4 si asi nepustíš, když se chceš kochat krajinou, nebo propracovaností struktury asfaltu pod tebou, ale stejně mi oproti současným hrám přijde graficky slabší, a právě tam bych celkově viděl prostor ke zlepšení. Uvidíme, co přinese nová generace konzolí a s nimi větší možnosti pro náročnější zpracování nejenom grafické kvality.

Závěrem bych řekl, že RIDE 4 je hlavně pro kluky a holky, kteří motorky milují a nejspíš sami i reálnou vlastní. Ty si tuto hru totiž nejvíc užijí a její fyziku a náročnost ovládání upřímně ocení.

Pusť si Pařanský let’s play:

Závěrečné hodnocení