Marvel’s Avengers – recenze

Americké studio Crystal Dynamics, jenž stojí i za pokračováním veleúspěšné herní série Tomb Raider se pustilo do netradičně akční hry z pohledu třetí osoby, která čerpá z mytologie Marvel komiksů. Jejich nový počin je totiž Marvel’s Avengers. Již ve stejnojmenném filmu Avengers z roku 2012 jste všechny ty superhrdiny měli hezky při sobě: Captain America, Iron Man, Thor, Hulk a Black Widow. Oproti filmu je zde příběh trochu jiný, řekl bych, že dokonce lepší.

Nedělá ostudu

Příběh hry se točí kolem komiksové muslimské fanynky Kamaly Khan, která zjistí, že má nelidské superhrdinské geny. Převezme plášť po Ms. Marvel a vydá se na cestu, aby po ošklivé tragédii znovu sestavila nejmocnější hrdiny planety Země.

Kampaň má spád, jsou tam zvraty a kochací momenty. Nejen milovníci Marvel komiksů budou u této hry chrochtat blahem. Vizuální stránka hry je totiž opravdu povedená a stejně tak jsou úžasné i herecké výkony jednotlivých postav. Akční pasáže mají spád a dobře baví. Vždy, když už se ty souboje můžou zdát zdlouhavé, dojde ke změně a tak nehrozí stereotyp. Originální předloze hra tedy rozhodně ostudu nedělá.

Společenství hrdinů

Superhrdinů je několik a postupem času se ve hře postupně prostřídají. Vyzkoušíš si tak, jaké to je být v kůži v každého z nich. Jejich schopnosti jsou fantastické i zábavné zároveň. Kromě klasických útoků a jejich komb mají i speciální, které se během boje nabíjí a poté je lze vyvolat.

Kamala se například může zvětšit na úroveň obra a všechny zloduchy mávnutím rukou zfackovat. Hodně mě bavilo hrát za Iron Mana, který se nejenom vznáší a úchvatně střílí, ale dokáže i létat a uhýbat po vzoru moderních bojových stíhaček.

Dva zážitky v jednom

Mile mě ve hře překvapil multiplayer. Příběhová kampaň je především o Kamale a předem určené příběhové cestě. Obsahuje hodně filmečků a je to trošku taková koridorovka.

Multiplayer ale nabízí jiný zážitek z hraní a je z něho cítit větší volnost. Před započetím mise rozšiřuje příběh a během ní přináší nové zážitky. Na základně si vybereš úkolovou misi, kterou si můžeš zahrát s náhodným hráčem, kamarádem, ale i Al, jenž ti bude sekundovat, byť v mnohých věcech neposlouchá na povel.

Pěkné, ale…

Ve hře je možné sbírat loot, či dostat za splnění mise nějakou odměnu. Vylepšování hrdinů a sběr různého haraburdí se na vylepšení postavy ale moc nepodepíše a přijde mi, že je to tam jen na oko, aby působila jako komplexnější hra s prvky RPG.

Umělá inteligence tvých parťáků by také mohla být o něco chytřejší, ale alespoň ti nehází klacky pod nohy a vynahradit si to můžeš v multiplayeru.

Nepotěší ani optimalizace a místy drobné bugy. Na konzoli PlayStation 4 Pro je možné si vybrat upřednostnění rozlišení či snímkové frekvence. Razantně doporučuji to druhé, neb s neparně ostřejším vizuálem je hra se svou „plynulostí“ již špatně hratelná.

Herní doba je ale ucházející a nabízí zhruba 15 až 30 hodin akční zábavy. Samotná hratelnost je fajn, byť se může časem s tvými hrdiny v kontextu s repetetivností jejich aktivit omrzet. Naštěstí se ale postavy střídají a zajímavý příběh nabízí chvíli odpočinku před tvojí další akcí.

Věřím, že na nadcházející generaci konzolí PlayStation 5 a Xbox Series, pro které se vydání této hry také plánuje, zmíněné technické nedostatky odstraní a ještě lépe si tak tuhle zběsilou jízdu užiješ.

Pusť si Pařanský let’s play:

Závěrečné hodnocení