Dispatch – Recenze kandidáta na adventuru roku

Když na Game Awards minulého roku byla oznámená hra Dispatch od tvůrců Tales from the Borderlands a The Wolf Among Us, hodně fanoušků určitě nabilo převeliký hype. Oznámení hvězdných dabérů tomu jen napomohlo. Já sám jsem se na hru těšil, ale tak nějak jsem na ni pozapomněl a vydání prvních dvou epizod jsem ani nezaregistroval. Poté, co hra vyšla kompletně, jsem si řekl, že to zkusím, jelikož její koncept mi připomínal mé nejoblíbenější DC komiksy a tvorbu Marka Russella. Nebyl jsem ale připravený na to, že mě hra takhle sejme. Aniž bych chtěl spoilerovat finální verdikt recenze, musím tenhle úvod ukončit výkřikem: WOW!

Recenzovaná verze: PC

Opravdu jsem nečekal, že ke konci roku dostanu do rukou jeden z nejlepších herních příběhů tohoto roku a jednu z nejlepších primárně narativních adventur. Je tomu tak. Dispatch dělá prakticky všechno dobře a nabízí narativně funkční a hluboký příběh. Funguje i díky chytře navrženému rozdělení do osmi epizod, kdy každá má délku, až na pár výjimek, klasického 45minutového dramatu.

V tomto herním seriálu se nám představí postava Roberta Robertsona, jenž převzal rodinné žezlo poté, co jeho táta, známý jako superhrdina Mecha Man, zemřel rukama záporáka Shrouda. Náš hlavní hrdina tak bez superschopností a závislý na schopnostech svého mecha pomáhal lidem a byl velmi známým hrdinou. Bohužel o svůj stroj jednoho dne přišel, a tím i o své schopnosti. Brzy je ale naverbován superhrdinkou Blonde Blazer, aby pracoval pro pobočku Torrance Superhero Dispatch Networku (SDN) jako dispatcher výměnou za pomoc s opravou svého obleku. Protože se kvůli jeho údržbě silně zadlužil, Robert nabídku přijímá.

Náplní jeho práce je na dálku pomáhat skupince bývalých záporáků, kteří se snaží napravit, a správně rozdělovat práci podle urgentnosti a schopností. Zároveň je plynule navigovat během superhrdinské směny. Což samozřejmě nebude nic jednoduchého ani pro Roberta, ani pro hráče, protože tahle parta je všechno, jen ne klidná a rozvážná.

Jak víte, jedná se o filmovou adventuru, a to zatím asi v největším měřítku. Pokud jste byli zvyklí u Telltale her na ovládání pohybu postav, tady to nečekejte. Opravdu jde o čistě filmový/seriálový zážitek, který pravidelně naruší strategičtější gameplay část (o ní později). Příběh je tu to nejhlavnější, proto nebudu zabíhat do větších popisů postav ani rozebírat děj. Mohlo by vám to zkazit zážitek. Spíš popíšu, co od příběhu čekat a jak se mnou rezonoval.

Slovo, které asi nejvíc popisuje zážitek, je „srdíčko“, kterého má hra neskonale moc. Tvůrcům se povedlo nabídnout postavy s hloubkou a silným charakterovým obloukem. A to i u těch, které jsou na vedlejší koleji — i u nich máte pocit, že žijí organicky, jsou s vámi a něco prožívají, ne že jen stojí ve stínu a občas pronesou hlášku. Celý hlavní ansámbl má duši a bude vás bavit s ním trávit čas a sledovat, jak se váš vztah k postavám z očí Roberta proměňuje a buduje.

Pomáhá tomu i to, jak umně scénář balancuje na hraně absurdní až lehce bláznivé komedie, a zároveň nezapomíná na vážná témata a práci s nimi. I přes velkou kadenci vtipných momentů si hra vždy najde čas vydechnout a lidsky řešit vážnější problémy hrdinů, aniž by to působilo na sílu nebo že by se násilně změnil styl vyprávění. Za to patří velký klobouk dolů. Velmi chválím i zvládnutí dvou dostupných romancí. Každá má organické propojení s dějem, nepůsobí „do počtu“ a u obou dává smysl; hezky jdou ruku v ruce se samotným příběhem. Jediné, co bych mohl vytknout, je, že tu bylo málo klidných scén, kdy by postavy spolu zašly na rande či si v klidu víc popovídaly — romantická linka pak působí uspěchaněji. Vůbec by mi nevadilo, kdyby tvůrci přidali kratší, třeba 25minutovou epizodu zaměřenou jen na „randíčko“ mezi Robertem a jeho love interestem. I tak ale příběh ožívá i díky naprosto famóznímu dabingu, což není divu, když v něm jsou jména jako Aaron Paul (Breaking Bad), Laura Bailey (The Legend of Vox Machina, The Last of Us Part II, Marvel’s Spider-Man), Jeffrey Wright (Westworld, Batman) či Erin Yvette (Hades II, The Wolf Among Us, Armored Core VI: Fires of Rubicon). Dál se o dabingu rozepisovat nemusím — je výborný.

Za mě to ale není výtka. Ano, uvítal bych, kdyby hráči mohli mít výrazně odlišné zážitky, ale to jsou ambice, které indie studio prostě nenaplní. I s tím, co tu je, to funguje. Stále je toho dost, abyste měli pocit, že něco ovlivňujete, i když hlavní dráha příběhu je v zásadě nalajnovaná. Je ale potřeba říct, že hra nabízí několik konců. Některé jen změní, s kým romanticky skončíte, a finále je stejné, ale narazit můžete i na diametrálně horší zakončení. To je fajn.

Nyní k samotnému gameplayi. Jak už jsem naznačil, jedná se primárně o interaktivní seriál a postavu během hry neovládáte. Výjimkou je možnost nastavit si styl hry tak, aby se během určitých sekvencí objevily quick-time eventy (případně zvolit hraní bez nich). V zásadě nic neovlivní, ale jsou příjemným zpestřením. Škoda jen, že když vám hra dá možnost si je zapnout, mimo první a poslední epizodu prakticky nejsou. To mě mrzelo.

To však nevadí, protože to není hlavní náplň hry. Tou je být samotným dispečerem. Vše se odehrává na počítačové mapce, kde se zobrazují problémy, které je potřeba řešit zasláním správného superhrdiny. Na obrazovce vidíte roster dostupných hrdinů a podle popisu mise musíte vyhodnotit, kdo se na ni nejvíc hodí.

Každý hrdina má jinak rozvržené atributy. Někteří mají více bodů v inteligenci, komunikaci či síle. Od toho se odvíjí úspěšnost mise. Po jejím dokončení se procentuálně vyhodnotí, jak jste se trefili do požadovaných atributů. Místy některé žádosti umožní poslat hrdinů více, čímž můžete potenciálně zvýšit šanci na úspěch, protože se jejich atributy kombinují. Je ale potřeba dávat pozor, abyste je neměli všechny zaneprázdněné a neměli koho poslat jinam (žádosti o pomoc jsou časově limitované). Zohlednit musíte i to, že po každém vyslání se hrdina musí vrátit do Headquarters a odpočinout si.

Celé to tedy stojí na tom, jak dobře dokážete práci rozvrhnout a odhadnout, kdo se na co hodí a zda na to stačí sám, nebo ne. Do toho se hrdinové levelují, získávají zkušenosti za úspěšné mise a posouvají se v ranku podle toho, jak často je posíláte. Při dosažení dalšího ranku jim můžete vylepšit jeden z atributů, případně je během dispečinku vyslat na školení, kde se naučí novou dovednost — například zdvojení hrdiny, pokud vyrážejí na akci ve dvojici, vyléčení nebo zvýšení statistik, a mnoho dalších.

I když se může mechanika jevit banálně, není. Je vážně zábavná a po celou stopáž mě velmi bavila. Je jednoduchá na pochopení, funkční a zábavná. Navíc během dispečinku spolu postavy komunikují, hází vtipné hlášky a reagují na dění na mapě. Za mě velmi účinná mechanika. Překvapilo mě to, protože právě tohohle jsem se bál nejvíc — že to bude přespříliš složité a komplikované. Není. Tvůrci to zvládli na výbornou.

Poslední třešničkou jsou vizuál a hudba. Hra připomíná například komiks/seriál Invincible, postavy mají hezký design a prostředí správnou atmosféru. Je pravda, že některé „křoví“ postavy občas vypadají až příliš zjednodušeně, podobně jako některé krátce viděné lokace, ale kompromisy někde být musely. Převládá dojem, že je animace po většinu času výtečná. To samé platí pro velmi povedený soundtrack.

*Recenze byla mnou psána originálně pro somhráčsk

Reaguj na tento příspěvek a zapoj se do diskuze na Facebooku:

Ohodnoť tento článek, nebo ho sdílej: