Dlouho jsem přemýšlel, jak začít tuhle recenzi, abych nesázel spoiler za spoilerem. Zjistil jsem, že to úplně nejde, nicméně se o to pokusím. Proto tahle recenze bude ještě o trochu divnější, než je můj standard. Úvod vezmeme trochu hopem. Za hrou stojí Capcom, který je nejen vydavatelem, ale znovu i tvůrcem hry (předchozí díl DmC: Devil May Cry pro ně dělali Ninja Theory). DmC je ještě jeden z mála zástupců žánrů hack & slash a na první pohled poznáš, že série vznikla v Japonsku. Je si totiž velmi podobná, ať už mechanismy nebo hodnocením boje, např. s Bayonettou.
Vezmeme to od začátku…
Hra v úvodu prozradí jednoduchou zápletku: porazit démona Urizena a cestou k němu rozsekat miliony nepřátel. Takže vezmeš meč, pustíš si k tomu metal a jdeš na to. Začínáš s Nerem, který přišel o ruku a místo ní používá mechanické paže, které mu vyrábí Nico (což je takovej kutil Tim s prsama a cígem). To do série vnáší nové herní prvky, paží je totiž několik druhů, každá umí něco jiného a je tedy nutné právě aktivní paži přizpůsobit herní styl. Ze začátku jsem si hru za Nera neskutečně užíval, jenže…
Pak přišla herní pasáž za další postavu a tou byl V. A to pro mě bylo něco! Přiznám se bez mučení, že jsem si ho ihned oblíbil a to z jednoho prostého, tedy vlastně ze dvou prostých důvodů. Tím první je, že si při boji může v klidu číst, protože sám nebobuje, ale ovládá démony (Griffa, Shadow a Nightmare), kteří bojují za něj, zatímco V zasazuje jen finální smrtící rány. A tím druhým jsou mraky explozí a výbuchů. U V jsem vždy zapínal auto režim (ten umožňuje automaticky využívat kombinace vašich schopností a hra je tím pádem jednodušší), a to právě abych si mohl exploze náležitě užívat.
A co Dante?
No co Dante… Musím říct, že jakmile přijde na scénu Dante, už nechceš hrát za nikoho jiného. Pokud jsem měl možnost výběru, tak to byl vždy Dante. Jak bych to nejlépe popsal… Hra se defakto úplně změní. Dante má totiž několik druhů střelných zbraní (krom Ebony & Ivory např. i raketomet), včetně hromady zbraní na blízku, jako jsou všem znalcům série známí Rebelion a Balrog. Po souboji s Cavalierem získáš dokonce démonickou motorku, kterou můžeš taktéž použít jako zbraň. Musím také podotknout, že u každé zbraně Dante vydává jiný „válečný pokřik“, např. když jsem bojoval s King Cerberem tak to vypadalo, že jsem spíše Bruce Lee než Dante. Ale aby toho nebylo málo, tak si můžeš během boje přepínat mezi čtyřmi různými bojovými styly (Trickster, Swordmaster, Gunslinger a Royal Guard). Pomyslnou třešničkou na dortu je možnost aktivace režimu Devil Trigger (v tomto režimu, přijde změna stylu útoků a také se v něm pomalu obnovuje zdraví) a nakonec ultimátní přeměna na démona Sin Devil Trigger, při kterém jsem chvílemi vůbec nevěděl co se na monitoru dělo. Sečteno a podtrženo je hraní za Nera a V bomba, ale jakmile se na scénu dostaví Dante, je to kulervoucí jízda od začátku do konce.
Grafika a hudební doprovod
DMC není nejkrásnější hra, na Full HD monitoru při vysokých detailech vypadá průměrně, ale u hack & slash žánru šlo vždy spíše o plynulost soubojů a v tomto případě vše funguje na jedničku. Poštěstilo se mi před dohráním hry koupit 4k monitor s HDR a v této kombinaci hra začne vypadat velice dobře a graficky si pak moc není na co stěžovat.
Vůbec mě nepřekvapili cutscény, které kdyby poskládali do filmu, tak bych byl první v kině. Všechny scény byly plné akce a všemožných psycho věcí, že by i Spielberg koukal.
Grafika jde ale stejně bokem, jakmile se rozjede soundtrack. Člověk, který vybíral playlist, by si zasloužil postavit sochu. Tak výborný zvukový doprovod jsem ještě nezažil. Je to dáno z velké části tím, že mám rád metal, ale ten doprovod… to ani nelze slovy popsat. Zkrátka jakmile začne boj a do uší se začnou ozývat bubny s kytarou, není o čem, vytáhneš meč a rubeš to hlava nehlava.
Závěrečné shrnutí
Příběh nepatří mezi nejlepší. Musím ale říct, že zvraty jsem byl několikrát dost překvapen a když jsem už po x-té bojoval s hlavním bossem tak jsem si říkal, že po tomhle už to musí být konec. Samotný závěr hry je naprosto nečekaný a otevřený dalšímu pokračování.
PS: Omlouvám, se že zde nejsou moje screeny ze hry, ale jako konzolista, jsem prostě nevěděl, jak je udělat na steamu :D. Pak jsem se do hry tak ponořil, že jsem si nikdy nenašel 3,5 sekundy ,na to najít si návod.
Hráli jsme s Rudou:
Závěrečné hodnocení
Klady
- hratelnost
- herní doba (na hack & slash)
- množství hratelných charakterů
- arzenál zbraní a schopností
- soundtrack
- mód auto (pro nováčky, nebo „kochače“)
Zápory
- dlouho trvá než začne mise (věčné načítání filmečků atp.)
- každá postava má trochu jiné schéma ovládání, což dělá hlavně ze začátku problém
Závěr:
Pro mě zatím nejlepší hra roku 2019, kterou doporučuji všem milovníkům hack & slash (nic lepšího letos asi nevyjde). Chybu ovšem neudělají ani ti, kteří mají rádi super zvukovou kulisu a trochu toho psycha.
Recenzovaná verze:
PC – Steam
%