Scott Whiskers: The Search for the Golden Cat – Recenze pohodové rodinné adventury

Pokud vám jméno Scott Whiskers nic neříká, vězte, že se jedná o hlavního hrdinu stejnojmenné adventurní série, která se velmi nedávno dočkala svého druhého dílu. Ten byl úspěšně zafinancován přes Kickstarter a opět láká na rodinné, humorné dobrodružství plné puzzlů a klasické point and click hratelnosti. Na škodu je ale fakt, že první díl mě příliš neoslovil. Krom sympatického hrdiny a milého příběhu mě hra spíše trápila velmi ošklivým vizuálem, nepěknými 3D modely postav a na můj vkus přepálenou herní délkou, kterou ne úplně nosný příběh nedokázal unést. Druhý díl tak sliboval naději na zlepšení na vícero frontách. Zda se jí skutečně dočkal, si povíme v této recenzi.

Recenzovaná verze: PC

Bez jakýchkoliv okolků musím s úlevou říct, že druhý díl je podle mě o několik stupňů vyladěnější než ten první. Vždy rád vidím, když si autor bere kritiku k srdci a dokáže s ní pracovat. Díky tomu jsme se dočkali vizuálně hezčího a plynulejšího zážitku. Než se ale pustíme hlouběji do samotného jádra hry, pojďme si pro neznalé série, ale i pro ty, kteří jedničku hráli, přiblížit příběh a hlavní postavu.

Tou je samozřejmě titulní Scott Whiskers, pracovník útulku, který se v prvním díle vydal na vyčerpávající dobrodružství s cílem najít ztraceného kocoura pana Fumbleclawa, jenž se ztratil lordu Longbottomovi (náročná jména). Po tomto příběhu ho ale čeká zasloužený odpočinek. V křížovce totiž vyhrál návštěvu lokací v Guatemale, kde se natáčely Star Wars.

Jak už to ale v adventurách bývá, klid netrvá dlouho. Scott se znovu vydává na dobrodružství, tentokrát s cílem najít uctívanou zlatou kočičí sošku, která byla v místní vesničce zničena bleskem. Spolu s ní se vytratila i naděje na prosperitu a lepší zítřky. Příběh sám o sobě není nijak hluboký a slouží spíše jako rámec pro záhadu, což u komediálního dobrodružství bohatě stačí. Důležité jsou především dialogy, postavy, které po cestě potkáte, a samotné puzzly.

Musím říct, že dialogy se oproti prvnímu dílu výrazně zlepšily. Už nejsou úmorně dlouhé ani přeplněné zbytečnými informacemi. Hra jde rychle k věci, dialogy působí svižně a zároveň nemáte pocit, že by tím postavy přišly o svůj charakter. Humor je navíc velmi příjemný. Není ho přehršel, ale v dialozích se objevuje často a většinou funguje. Velkým plusem je také práce s odkazy na Monkey Island, která je vzhledem k ostrovní lokaci a džungli logická a navíc podaná vkusnou, lehce parodickou formou.

Bohužel musím dodat, že i přes výrazné zkrácení dialogů se občas stávalo, že se postavy při volbě témat vracely k něčemu, co už bylo řečeno v jiné dialogové větvi, případně reagovaly, jako by se dané téma vůbec neprobíralo. To občas narušovalo přirozený tok rozhovorů a snižovalo jejich úroveň. Ne všechny postavy jsou navíc stejně zábavné a některé se nudnějším dialogům úplně nevyhnuly, což se lehce tluče s celkově komediální atmosférou. Naštěstí nejde o pravidlo a těchto postav je jen pár. Navíc je často zachraňuje povedený dabing, který mi přišel velmi kvalitní, obzvlášť u hlavního hrdiny.

Krom dialogů se zlepšil i vizuál. Ano, ručně kreslená pozadí v některých místech stále působí lehce amatérsky a ruku na srdce, některé zvolené barvy připomínají starší flashové hry. I tak se ale jedná o diametrální rozdíl oproti prvnímu dílu. Po chvíli jsem si na vizuál zvykl, začal mi dávat smysl a seděl k zasazení hry. To samé platí i pro 3D modely postav, které se oproti jedničce povedly výrazně lépe a vypadají velmi slušně. Vizuální stránku tak mohu s klidným svědomím pochválit a cením, kolik práce si s ní autor dal.

Co se týče samotné hratelnosti a rozhraní, máte možnost zvýrazňovat interaktivní předměty a k dispozici je i přehledný deník, který zaznamenává vše, co je potřeba splnit. Jediný problém jsem v něm viděl v tom, že se mi občas zapsal úkol ještě předtím, než jsem k němu měl dostatek informací. Ty by mi jinak sdělila postava nebo by vyplynuly ze situace v pozdější fázi hry. Příkladem může být moment, kdy jsem si prohlédl vozík s povlečením u uklízečky a deník mi okamžitě poznamenal, že bych ho měl získat, přestože jsem ho použil až ke konci hry a do té doby neměl žádný důvod to řešit. Podobných situací bylo víc a výsledkem byl poměrně zahlcený seznam úkolů, ve kterém se hůř orientovalo.

Samotné hádanky mi pak až na pár výjimek přišly logické a smysluplné. Když už nastal zásek, většinou to bylo podle mě špatným nasměrováním hry k řešení. Typickým příkladem je situace u zoo, kde jsem se zasekl jen proto, že mě nenapadlo prosekat si křoví švýcarským nožíkem. Tam už jsem si říkal „to jako pardon“. Hra vás navíc v takových chvílích nijak výrazněji nepošťouchne. Jinak jsem ale zásadní problémy neměl a na většinu řešení se dá přijít bez frustrace.

Když už se zaseknete, často si zpětně řeknete, že vás to vlastně napadnout mělo, a ne že by šlo o úplný nesmysl. Lokace jsou navíc dostatečně různorodé, od pláže přes hotel, městečko až po sopku, ale jejich počet vás nezahltí a orientace v nich je poměrně snadná. Puzzly, na které hra primárně láká, se tak z velké části povedly a já se u nich bavil. Na škodu může být absence vestavěného návodu či nápovědy, to ale neberu jako výtku. Oficiální walkthrough je volně dostupný na GameFAQs a paradoxně to méně svádí k tomu si práci zjednodušovat, než kdyby byla nápověda přímo ve hře.

Reaguj na tento příspěvek a zapoj se do diskuze na Facebooku:

Ohodnoť tento článek, nebo ho sdílej: