Horses – Recenze kontroverzní adventury o koních

Pokud dění v herním světě aspoň trochu aktivněji sledujete, určitě vám neutekla zpráva o nevinně pojmenované adventuře Horses od italského studia Santa Ragione (Andrea Lucco Borlera). Ta byla v roce 2023 zabanovaná na Steamu bez udání důvodu a aby toho nebylo málo, tak ještě 24 hodin před vydáním i na Epic Games Store, údajně kvůli porušení jejich zásad.

Samozřejmě to na herních webech i mezi hráči rozpoutalo zvědavost, bohužel si ale dovolím říct, že jen hrstka lidí si hru skutečně vyzkoušela. Já sám jsem s ní také otálel. Než se ke mně dostala recenzní kopie, vedly mě k tomu i mé – dnes už vyvrácené – představy, že krom kontroverze na hře vlastně nic zajímavého nebude a celý rozruch způsobilo jen prvoplánové násilí a bizár. Jak moc mi hra tyto domněnky vyvrátila, si rozebereme níže.

Recenzovaná verze: PC

Horses je velmi těžké recenzovat. Nejen kvůli striktně lineární a narativní struktuře, ale i proto, že je mým úkolem funkčně předat, co hra nabízí nad rámec násilí a sexu, které na první pohled vystupují do popředí. Možná se budete divit, ale těch vrstev je tu mnohem víc.

Hru bych označil za artového zástupce filmového žánru exploitation, tedy nízkorozpočtové tvorby stavějící na senzacionalizaci tabuizovaných témat, extrémního násilí, sexu, drog nebo šokujícího obsahu. Tady si ale dovolím říct, že nejde jen o samoúčelné šokování. Nebál bych se tvrdit, že to, co hra nabízí, rozhodně není povrchní.

Ten sleduje mladého chlapce, kterého rodina pošle vypomáhat na odlehlý statek. Krátce po příjezdu poznáváte poměrně zvláštního farmáře, jenž i přes znepokojivý vzhled působí přátelsky. Brzy vám nabídne, abyste se šli podívat na koně za domem, a dokonce naznačí možnost projížďky. V ten moment se ale vše zlomí a vy padáte do spirály surrealistické noční můry. Není spoiler říct, že se jedná o lidi s konskými maskami, uzavřené v těsném výběhu.

Jde o naprosto absurdní námět, který v sobě ale skrývá funkčně vystavěnou satiru na lidství a stádové myšlení. Každý si to může vyložit jinak, já osobně v tom viděl sdělení o tom, jak jsou lidé společností nuceni zavrhnout vlastní individualitu. To ale dál rozebírat nechci, protože nechci do zážitku podsouvat své interpretace. Každopádně si dovolím říct, že příběh nabízí mnohem víc, než by se z popisu mohlo zdát.

Bohužel toho víc prozradit nemohu. Jedná se o čistě příběhovou adventuru a detailnější popis děje by vám zážitek jen pokazil. Zaměřím se proto ještě na samotnou stylizaci. Velmi se mi líbila režie, znepokojivé zoomy na výrazy postav a jejich křečovité úšklebky. Kamera vám často během průchodu ukazuje drobné detaily v malém okénku na kraji obrazovky. Výrazné jsou i přehnané zvuky – například scény s jídlem jsou opravdu něco a věčné mlaskání či chroupání sušenek mám v hlavě zakořeněné dodnes.

Co se týče násilí a nahoty, většina těchto prvků je cenzurována a zasazena do surrealistické, umělecky stylizované formy. Nepůsobí to prvoplánově, i když nevolnost to vyvolat dokáže. Já osobně jsem velkým fanouškem hororů, jak těch s přesahem, tak i béčkových, které se snaží především bavit. Přesto jsem se po celou dobu hraní cítil velmi nepříjemně. Ve filmu jste jen pozorovatel, zatímco tady jste hybatelem děje. Scény jako kastrace, i přes jejich ztvárnění, ve mně vyvolávaly silnou nesvůjnost. Pokud jste slabší povahy, hru si raději nepořizujte.

Jedinou výraznější výtku ke zpracování příběhu mám k absenci hudby. Mrzelo mě, že se s ní nepracovalo víc, například tak jako v samotném menu hry. Některé scény pak podle mě nefungovaly na sto procent a osobitý soundtrack by jim rozhodně slušel. To je ale spíš moje hnidopišská poznámka.

Z hlediska hratelnosti je hra velmi jednoduchá. V podstatě jde o adventurní walking sim, ve kterém během dvou herních týdnů pomáháte farmáři s prací. Na začátku každého dne jste seznámeni se seznamem úkolů, mezi které patří třeba sekání dřeva nebo zalévání záhonů. Nemusíte se ale bát stereotypu – úkoly se neopakují každý den a často se zdánlivě obyčejný den hned po vyjití z domu promění v něco zcela jiného.

Samotné úkony jsou jednoduché a slouží spíš jako interaktivní výplň, která ale díky propojení s FMV sekvencemi a atmosférou funguje velmi dobře. Navíc hra během svých dvou až tří hodin nezačne nudit a jednotlivé dny nejsou jednotvárné. Jediné, co bych lehce zkritizoval, je pár bugů a horší optimalizace – i na výkonném zařízení mi hra místy lehce cukala.

Ve výsledku jsem z Horses nadšený. Dlouho jsem nehrál hru, u které bych cítil tak silné pocity neklidu a strachu z toho, co přijde. Cením vizuální stylizaci, gradaci příběhu, jeho přesah i způsob, jakým je vyprávěn. Do hry jsem šel s očekáváním patetické šedi a dočkal se osobitého kousku, který má co nabídnout.

Reaguj na tento příspěvek a zapoj se do diskuze na Facebooku:

Ohodnoť tento článek, nebo ho sdílej: