Rubrika: Recenze

V době psaní této recenze už naplno začal podzim a rychlými kroky se blíží Halloween, což znamená, že pro nás hororové fanoušky nastává ideální období, kdy dohnat filmové resty z tohoto žánru a zároveň nasávat nové přírůstky, které se právě v tomto čase hojně objevují. Na své si ovšem nepřijdou jen filmoví nadšenci – videoherní scéna nezůstala pozadu. Důkazem je velmi sympatická survival hororová komedie The Lacerator, která se nejen inspiruje osmdesátkami, ale přímo se v nich i odehrává a skvěle evokuje absurdní béčka té doby. Hlavním hrdinou je navíc pornoherec Max, jenž prchá před sériovým vrahem zvaným Lacerator – a to vše je zabaleno do pořádně funky „porno“ vibu. Mohlo tohle vůbec dopadnout špatně?

Když na Game Awards minulého roku byla oznámená hra Dispatch od tvůrců Tales from the Borderlands a The Wolf Among Us, hodně fanoušků určitě nabilo převeliký hype. Oznámení hvězdných dabérů tomu jen napomohlo. Já sám jsem se na hru těšil, ale tak nějak jsem na ni pozapomněl a vydání prvních dvou epizod jsem ani nezaregistroval. Poté, co hra vyšla kompletně, jsem si řekl, že to zkusím, jelikož její koncept mi připomínal mé nejoblíbenější DC komiksy a tvorbu Marka Russella. Nebyl jsem ale připravený na to, že mě hra takhle sejme. Aniž bych chtěl spoilerovat finální verdikt recenze, musím tenhle úvod ukončit výkřikem: WOW!

CloverPit je hra, která mě velmi překvapila. A i když nemám sklony ke gamblingu, nejspíš se ve mně čerstvě probudily — přestože v této hře nehrajete na automatu v hospodě ve společnosti místních ožralů, nýbrž, dá se říci, v pekelném očistci. Pod vámi je propadliště s jámou a vy musíte pravidelně vkládat vyhrané peníze do bankomatu, abyste splatili dluh, který se po každém splacení navyšuje. Ze zpočátku jednoduché zábavy se tak stává vyloženě boj o přežití s managementem různých lucky charms, které musíte chytře vrstvit, aby se vám zvyšovala šance na výhru. Veskrze jednoduchý koncept, který ale nabízí velké množství zábavy — až mě to samotného překvapilo.

Hned na úvod se musím přiznat – nejsem zrovna fanouškem hororů z pohledu první osoby. Většina z nich na Steamu totiž nabízí jen levné lekačky a nepříliš vábnou 3D grafiku. Finnish Cottage 8 jsem tak spustil víceméně náhodou, s nulovým očekáváním a lehkým odporem k další tuctové „steamovce“. O to víc mě ale nakonec překvapilo, jak příjemná ta zkušenost byla.