Dead Format – Recenze prokletých videokazet

Staré béčkové horory nebo italská gialla patří k mým velmi oblíbeným a vyhledávaným filmovým žánrům, proto asi není překvapivé, že jsem vydání Dead Formatu netrpělivě vyhlížel. Přeci jen námět, ve kterém cestujete do světů brakových VHS v kabátku survival hororu, zní náramně. I přesto, že se v jádru jedná o zástupce hororů z pohledu první osoby, kterých je na Steamu za pár kaček opravdu přehršel a často bývají nevalné kvality, přistupoval jsem ke hře poměrně střízlivě. Právě tahle zkušenost ve mně vyvolávala jisté obavy. Naštěstí se ale nenaplnily a ke konci roku nám tu přistál velmi svěží zástupce tohoto žánru.

Recenzovaná verze: PC

Ve své podstatě je Dead Format klasickým survival hororem, který se drží osvědčených principů spojených s tímto žánrem a rád si něco vypůjčí i od svých známějších kolegů, například od série Resident Evil. To, co ale hru odlišuje od konkurence, je její kreativní vize a hrátky s celým formátem. Ty jinak spíše fádně působící základ posouvají na výrazně vyšší úroveň.

Koncept je přitom jednoduchý. Přijdete za svým bratrem do bytu oslavit narozeniny, jenže bratr nikde není a jako dárek vám zanechá speciální VHS s černobílým gotickým hororem. Brzy zjistíte, že se skrze VHS přehrávač můžete dostat přímo do světa tohoto filmu. A není jediný. Ve hře naleznete tři žánrové videokazety, přičemž každý film reprezentuje jiný subžánr. Kromě zmíněného gotického hororu tu najdete i sci-fi béčkový snímek připomínající CHUD nebo zástupce giallo stylu po vzoru Maria Bavy či Daria Argenta. Každá kazeta s sebou přináší vlastní svět, který je modelovaný a stylizovaný přesně podle svého filmového vzoru.

Pokaždé, když si kazetu pustíte, uvidíte hraný FMV filmeček. Ten v podobě krátkého traileru představí svět, do kterého se chystáte vstoupit. FMV sekvence jsou, stejně jako filmy, jimiž jsou inspirované, absurdní, příjemně odlehčené a záměrně béčkové. Upřímně mě nejvíc pobavila pasáž s giallem. Samotný příběh je ale spíše plytký a točí se kolem záchrany vašeho bratra. Posun v ději zažíváte hlavně skrze zanechané vzkazy v lokacích, které popisují, jak se situace vyvíjí. Kvůli absenci dabingu, vyjma FMV sekvencí, tu navíc nejsou žádné dialogy ani NPC, se kterými byste si mohli promluvit. To osobně považuji za jednu z větších výtek. Oceňuji ale odkazy na cenzuru videokazet, čímž si prošli ve Velké Británii.

Světy jsou ale vizuálně velmi povedené a atmosféra v nich funguje skvěle. Přesto jsem po celou dobu hraní, která se pohybuje okolo tří až čtyř hodin, měl pocit, že by se mi líbilo, kdyby tvůrci filmové tropy využívali ještě výrazněji. Klidně bych uvítal více NPC nebo specifických situací, se kterými by pracovali a více zdůrazňovali fakt, že jste skutečně uvězněni uvnitř filmu. Takhle jsou lokace mimo přítomnost nepřátel spíše prázdné a kromě funkčního vizuálu a atmosféry je od sebe nic zásadně neodlišuje.

Není to ale nic, co by výrazně kazilo celkový zážitek. Přeci jen jde hlavně o survival horor a ten tu funguje velmi dobře. Hru začínáte v bratrově bytě, kde máte počítač sloužící jako jediná možnost uložení postupu. Nechybí ani bedna na úschovu předmětů kvůli výrazně omezenému inventáři a samotná televize s VHS přehrávačem. Pokaždé, když kazetu vložíte, otevřou se vstupní dveře a místo našeho světa za nimi stojí ten filmový, podle zvolené kazety. A tady začíná hlavní zábava, tedy průzkum lokací.

Ty jsou vizuálně velmi odlišné. Postupně se prodíráte gotickým hřbitovem zahaleným do černobílého filtru, kanalizací plnou chapadlovitých monster nebo výrazně barevným giallem, odehrávajícím se v umělecké škole pro mladistvé s chatrnou psychikou. Hratelnost je jednoduchá. Jakmile máte přístup ke všem třem kazetám, cestujete mezi světy a řešíte problémy, které v nich nastanou. Většinou jde o jednoduché hádanky nebo hledání konkrétních předmětů. Často tak narazíte na slepou uličku v jednom světě a musíte se přesunout do jiného, kde potřebnou věc naleznete. Může to znít zmatečně, ale hra vás vždy jasně vede a po celou dobu víte, co máte dělat. Pokud lokace procházíte pečlivě, většinu věcí bez problémů najdete. Kromě asi dvou situací, kdy jsem vlastní vinou zvolil špatný směr, jsem se vyloženě nezamotal.

Průzkum vám znepříjemňují nepřátelé. Jednou vás nahání duch zemřelého houslisty, jindy chapadlová monstra nebo podivná opeřená zrůda s lidskou tváří. Právě ta je nejčastějším protivníkem a funguje jako hlavní nepřítel hry. Bránit se proti ní nelze jinak než úkrytem. Často se objevuje ve chvílích, kdy běžíte nebo šlápnete na sklo, a vylézá z podivných obrazovek rozmístěných po lokacích. Je škoda, že její umělá inteligence je velmi slabá. Stačí se schovat pod stůl nebo za roh a jste v bezpečí, takže strach z těchto setkání rychle opadá. Nechci to ale brát jako vyloženou výtku. Kdyby byla příšera agresivnější a dokázala vás hledat důsledněji, hra by se rázem stala mnohem frustrující, zvlášť kvůli ukládání pouze v bytě a delším návratům na místo smrti. Takhle působí spíš jako kompromis, i když párkrát mě přece jen dostala, hlavně mou vlastní chybou.

Z dalších nepřátel tu pak figurují zmíněná chapadlová monstra, která jsou prakticky jediná, jež můžete zabíjet. Variace protivníků je spíše slabší, ale v rámci měřítka hry to nepůsobí jako zásadní problém. K likvidaci slouží například zbraně, které přiživujete shnilými zuby nebo houslemi. Zajímavým detailem jsou i nepopsané videokazety, na které můžete lepit číselné štítky. Po přehrání vám každá z nich poskytne buď léčivou kazetu, shnilé zuby nebo struny do houslí, což je poměrně originální prvek.

Ve výsledku hra staví především na atmosféře a nápadech. Lokace vypadají skvěle, oplývají silnou atmosférou umocněnou VHS stylizací a postupným odkrýváním nových zákoutí. Průzkum vás díky tomu baví. Velkou pochvalu si zaslouží i ozvučení. Praskání dřeva, šoupání po mokré zemi a další detaily vytvářejí velmi povedený ambient, který bych si kvalitou dovolil přirovnat k novému Alone in the Dark.

Reaguj na tento příspěvek a zapoj se do diskuze na Facebooku:

Ohodnoť tento článek, nebo ho sdílej: