Scholar Adventure: Mystery of Silence – Recenze povedené mysteriózní adventury

Mysteriózních point-and-click adventur není nikdy dost, a proto jsem se na Scholar Adventure: Mystery of Silence velice těšil. Pomohl tomu i fakt, že hra slibovala mysteriózní příběh v odlehlém opatství s lehkým humorem — přesně ty ingredience, na které téměř vždy slyším. Když k tomu přimícháte povedený pixel-art, máte u mého srdíčka vyhráno. Každopádně ne vždy zajímavý koncept a pěkná stylizace vykouzlí funkční celek, takže se v dnešní recenzi podíváme, jak to dopadlo u této na první pohled slibné menší adventurky. 

Recenzovaná verze: PC

Jak píšu v úvodu, opravdu jde o malou adventuru s délkou zhruba 2–3 hodiny podle toho, jak se zaseknete na puzzlech. Dovolil bych si tvrdit, že pokud vám průběh půjde hladce, zvládnete dohrát i kolem hodiny a půl. Mohlo by se to zdát jako výtka, za mě tu ale platí opak.

Tvůrce zjevně věděl, s jakou stopáží pracuje, a tomu příběh přizpůsobil. U některých novějších adventur si všímám zbytečného natahování — uměle prodloužené puzzly nebo rozvleklé pasáže. O to raději občas uvítám krátkou adventuru, která jede svižně a na malé ploše doručí zážitek, jenž stopáž naplno využije. A to je přesně případ Mystery of Silence.

Ta nás staví do role Will­iama, který přijíždí do odlehlého opatství s vidinou načerpání inspirace pro novou knihu. Samozřejmě by ji nenačerpal v úplně normálním prostředí, a tak si záměrně vybral místo, kde mniši pod příslibem mlčení skrývají nejedno tajemství. Do detailů zacházet nechci, hra je krátká a ochudil bych vás o kus zábavy, proto shrnu spíš pocity.

Oceňuji, že se tvůrcům daří budovat tajuplnou atmosféru od začátku do konce. Pomáhají tomu ambientní zvuky a místy zlověstně působící soundtrack. Ústřední záhada je zajímavá a díky svižnému tempu příběh baví celou dobu. Neřekl bych, že jde o originální námět, ale motiv „opatství odříznutého od světa“ funguje. Je tu několik příjemných zvratů a hodně tomu pomáhá i hlavní hrdina, který se stará o většinu komických situací. Často na mě působil jako Guybrush Threepwood, kdyby zabloudil do hororu – i na krátké stopáži jsem si ho oblíbil, stejně jako jeho věčné pokusy nenápadně vmést do debaty dobrodružství v Karpatech.

Celkově jde o příjemnou žánrovku, která fanoušky mystery/hororu potěší, a příklon k humoru jí dodává svěžest. Velmi kvituji i puzzly. Obtížnost je (až na pár výjimek) v normě a příběh či dialogy vás většinou navedou, co dělat. Měl jsem jediný tužší zásek – spíš kvůli tomu, že jsem přehlédl aktivní předmět. Jinak se na vše dalo přijít logicky. Nechci tím říct, že jsou hádanky přespříliš lehké; spíš že se dají vyřešit rozumným uvažováním.

Samotné úkony jsou jednoduché a slouží spíš jako interaktivní výplň, která ale díky propojení s FMV sekvencemi a atmosférou funguje velmi dobře. Navíc hra během svých dvou až tří hodin nezačne nudit a jednotlivé dny nejsou jednotvárné. Jediné, co bych lehce zkritizoval, je pár bugů a horší optimalizace – i na výkonném zařízení mi hra místy lehce cukala.

Na škodu může být, že ve hře chybí zvýraznění aktivních předmětů, což vedlo k mému výše zmíněnému přehlédnutí. Absentuje i nápověda, což mi tady nevadilo. Interface je klasika: práce s inventářem a kombinací předmětů, jak se na point-and-click sluší.

Ještě se na chvíli vrátím k pixel-artu: přijde mi velmi povedený. Postavy nejsou extra detailní, ale lokace fungují perfektně a hutnou atmosféru vykreslují na jedničku. Možnou výtkou (krom absence dabingu) je menší počet lokací. U malé hry tohoto měřítka mi to ale přijde v pořádku — často vás totiž žene napříč scénami a během příběhu přidává několik nových. Dřív než se stihnou okoukat, je prakticky konec.

Reaguj na tento příspěvek a zapoj se do diskuze na Facebooku:

Ohodnoť tento článek, nebo ho sdílej: