Obchodní strategie z nemocničního prostředí Two Point Hospital vyšla původně před rokem a působila spíše jako nostalgický vtip, než jako pokus o správnou simulaci. Přestože jsem její originální vzor Theme Hospital nikdy pořádně nehrál, mohu říci, že byla na svoji dobu velmi unikátní a doteď v určitých mechanikách nepřekonaná.

Nyní se mi do rukou dostala její Jumbo edice pro Nintendo Switch, která obsahuje jak základní hru, tak i čtyři velká rozšíření a dva balíky předmětů. Díky této edici a přídavcích v ní obsažených tě celkem čeká 27 nemocnic, 189 nemocí a nepřeberné množství vybavení, které si můžeš do svých špitálů pořídit. V rámci jednotlivých rozšíření získáš i nové oblasti s novými specifickými výzvami. Pojďme se na to podívat ale hezky od začátku.

Zábavný pacienti

V Two Point Hospital provozuješ nemocnici (kupodivu). Vše je kontrolováno z pohledu ze shora a hra je v pěkném 2.5 D grafickém hávu. Zaměstnanci se dají přenášet z místnosti do místnosti, ale je možné je nechat pracovat i automaticky. Všechno to začíná jednoduše – musíš postavit recepci, do které budou lidé vstupovat a poté ordinaci praktického lékaře, ve které ti praktik poskytne první diagnózu.

Pak musíš začít přidávat specialisty. Určitě budeš potřebovat, aby lékárník vydal správné léky, psychiatr, aby vyléčil vtipně se pohybující postavičky, jako by to byli rockoví hudebníci. Nesmí chybět lůžkové oddělení a místnost s podezřele vypadajícím přístrojem, který léčí lidi, jejichž hlavy se změnily na žárovky. Tyto stroje léčí tak, že odstraní žárovku a našroubuje nové hlavy na její místo. Je to naprosto šílené a o tom to celé je.

Trochu i duchařina

Jak postupuješ hrou, tak se nemocnice brzy naplní bzučivou energií. Před praktikem se udělá velká fronta pacientů, kteří čekají na diagnózu, protože lékař odešel na přestávku a hraje minigolf v odpočinkové místnosti – asi jsem tam opravdu ten minigolf dávat neměl. Pozitivní je, že z tohoto davu vyděláš pěkný balík, protože znudění pacienti v mezičase navštíví kafetérii, či jiné místo, kde nechají své peníze.

Když už mluvíme o pacientech, občas se stane nevyhnutelné a někdo umře. Bohužel se stanou duchem a začnou strašit všechny vaše žijící pacienty, což povede k velkému poklesu reputace nemocnice. Mohli byste tam poslat správce, aby vysával ducha vysavačem, ale správce se v současné době zabývá toaletou, která byla ucpaná skutečnou cihlou a…

Centrum odpočinku

Nemocnice roste a roste. Jako většina simulátorů i Two Point Hospital tě chce zaměstnat tím, že ti ztenčí zdroje a dá tucet věcí k monitorování najednou. Je to dobrý herní koncept. Často jsem musel v logu pacienta najít, co bylo špatně a kde strávil nejvíce času. Poté, co jsem ve vzdálené části mé nemocnice vybudoval záložní ordinaci praktického lékaře, abych odstranil zátěž některých mých dalších lékařů, jsem si uvědomil, že pacienti, kteří tam byli směrováni, měli s mojí nemocnicí mnohem horší zkušenosti.

A tak jsem si vzal malý rohový prostor a udělal ho krásný a pohodlný s automaty na nápoje i občerstvením a knihovničkou, aby měli i nějaký čtecí materiál. Skutečně to bylo jen pro pacienty ordinace tohoto praktického lékaře, ale jak moje nemocnice dále rostla a poblíž byly přidávány další pokoje, stala se pro všechny nemocné lidi příjemným malým sociálním centrem.

Nemocniční manažer

Dalším nejvýznamnějším aspektem řízení nemocnice Two Point Hospital je samotný personál. Existují čtyři typy zaměstnanců, které potřebuješ řídit – asistenti, kteří se starají o recepční a prodejní povinnosti, lékaři, zdravotní sestry (které řídí vše, co lékaři ne) a správci, kteří se zabývají modernizací technologií, chytáním duchů, opravou strojů a třeba i odstraňování problémů u ucpaných toalet, jak je zrovna potřeba.

Různí zaměstnanci mají různé atributy, přičemž někteří lékaři mají šílené manýry a někteří asistenti jsou nejmilejší na světě a mají také lepší oblibu u pacientů, přičemž zkušenější zaměstnanci mají lepší práci, ale také chtějí více peněz.

Budeš muset zajistit, aby všichni vaši zaměstnanci byli šťastní a profesně naplnění. Management zaměstnanců je největší výzva v celé nemocnici, ale odměnou je nemocnice fungující jako přesně seřízené hodinky.

Čas rány zahojí

Není ovšem vůbec jednoduché se propracovat ke krásně fungující nemocnici. Je nepříjemné sledovat stoupající křivku úmrtí, když jsi v mínusu a tvoji zaměstnanci jsou přetížení. Pacientů neustále přibývá, přinášejí nové nemoci a nemocnice často potřebuje nové místnosti a specializace. Je to boj o holý život digitálních panďuláků, kteří ti často házejí klacky pod nohy. Hra tě navíc provede jen základními tutoriály a část důležitých herních mechanik ani neukáže.

Cože? V lůžkové části můžu mít víc sester, když udělám tohle? Anebo pacient nemusí po druhé k praktikovi, když specialista na 100% určil, co mu je? Takových mechanik je více a prospělo by, kdyby byly přehledně nabídnuty místo toho, aby to bylo poschováváno někde ve statistikách. Přesto jsem ani jednou nezkrachoval a hra mě skoro nikdy nedokázala potrestat za špatné rozhodnutí. Všechno co postavíš, se totiž dá za stejné peníze zase prodat a špatnou obsluhu můžeš propustit a najmout si novou.

Co se týče technického zpracování, tak hra graficky nevypadá špatně. Také obstojně běží, až na záseky při načítání a ukládání. Bohužel má totiž na konzoli Nintenda Switch dlouhé loadingy a zažil jsem i nějaké pády. Ovládání na ovladači je také chvílemi na návštěvu psychiatra. Každé tlačítko v každém menu dělá něco jiného, a jelikož v takovýchto menu budeš trávit většinu času, tak to negativně ovlivňuje herní zážitek. I přes výčet zde uvedených záporů hra ale nabízí skvělou zábavu a dokáže upoutat na mnoho hodin. Bylo by proto škoda ji kvůli drobnostem odsoudit , chce ji dát trochu čas…

Pusť si Rudovo testovací gameplay ze Switche:

Závěrečné hodnocení

Poslední dobou se nám roztrhl pytel se všema možnými 2D skákačkami od Axiom verge až po Hollow Knight. Hry které mezi skákání začlenily prozkoumávání 2D světa. Mezi těmito hrami zaujímá Ori and the Blind Forest speciální místo. Není totiž od nějakého bezejmenného studia, ale přímo od velkého Microsoftu. Očekávání tedy nejsou malá.

Tato hra ale není nová, jen v nové edici a pro nové zařízení. Původně totiž vyšla již v roce 2015 na Xbox a PC. Od svého vydání získala mnohá ocenění v herní sféře i nejvyšší: The Game Award for Best Art Direction a BAFTA Games Award za umělecký styl. Dočkala se i svého neméně slavného pokračování Ori and the Will of the Wisps.

Definitive Edition je vylepšená verze původní hry Ori and the Blind Forest, která přináší nové oblasti, nové hudební skladby a také nové schopnosti – Dash a Light Burst (Úprk a Výboj světla). Hlavně je potěšující, že Ori pro Switch nakonec vyšel a dostalo se na tuto malou přenosnou konzoli dokonce i jeho pokračování. My se v této recenzi ale podíváme na první vylepšený díl, který před mnoha lety tuto krásnou slavnou plošinkovou ságu začal.

Nádherný artstyle

Při prvním spuštění hry mi skoro vyrazí dech krásný artstyle. Hra začíná interaktivní cut-scénou, při které se dozvídáme, že náš hrdina Ori byl vychován obtloustlým dobrákem Naru. Srdceryvná scéna mě zrovna dvakrát nenadchla, ale jako úvod docela dobrý. Vyrážím tedy zachránit les, nebo tedy alespoň to, co z něho zbylo.

Tak trochu RPG

Začínám s Orim, který umí sotva skákat, ale při pohledu na velký strom schopností vidím, že to tak dlouho nezůstane. Přesto celkem dlouho trvá, než získáš i tak základní věc, jako je dvojskok. Hlavním schopnosti dostaneš při spojení s lesem na určitých místech. Dále se tu sbírají body do stromu schopností, zvětšení životů či rozšíření energie.

Zemská energie

Unikátní mechanika spočívá spojení energie s ukládáním. Hra nemá checkpointy. Místo toho si můžeš vytvořit vlastní checkpoint skoro kdekoliv, pokud na to máš dostatek energie. Je to velice originální způsob postupu a trvalo mi trošku déle se na něj adaptovat. Energie totiž neslouží jen k ukládání, ale i k silnému útoku a otvírání určitých typů dveří.

Podívaná všude, kam se podíváš

A že jsem ukládal často. Hra si opravdu nebere rukavičky a umíral jsem velmi často. Přesto musím říci, že vždy mojí chybou a také jsem věděl, jak to příště napravit. Pohyb po získání pár schopností je velmi plynulý a intuitivní. Les se postupem mapou mění od jarního, přes mlhovou bažinu, až po lávové pole.

Nepřátelé jsou rozliční a snadno rozpoznatelní. Časem jsem se naučil, jak každý nepřítel reaguje a jakým způsobem na něj nejlépe zaútočit. Souboje s bossy byly těžké, ale zábavné.

Nechyběly zde ani plížící se pasáže či rychlé únikové části např. před valící se vodou, větrem a lávou. Tyto utíkající části hry byly na mě až neférově těžké, neboť se v daný moment nedaly nikde uložit. Po jejich zdolání ale přišla vždy úleva a těšení se na to, co dalšího v mém dobrodružství přijde.

V celkovém shrnutí je Ori krásná byť těžká hra, kterou musím pochválit i za to,  že na konzoli Switch běží perfektně a nenarazil jsem u ní na žádné bugy a framedropy.

Pusť si Rudovo testovací gameplay ze Switche:

Závěrečné hodnocení

Jako hráč různých RTS strategií jsem si nemohl nechat ujít Northgard. Po zapnutí a úvodní obrazovce jsem nedočkavě vtrhl do kampaně. Jako u ostatních 4X her je pohled z vrchu na mapu, která se skládá ze šestiúhelníkových oblastí. Začíná se s hlavní budovou a několika osadníky, kterým můžete dávat základní úkoly. Jelikož každá hra začíná se skrytou mapou, je nutné poslat zvědy, aby odkryli skrytou mapu. Následně je možné obsadit tyto pole. Proč? No přeci kvůli získávání dalších surovin.

Je zde 5 základních surovin: dřevo, jídlo, peníze, kameny a železo. Pro získávání dané suroviny je potřeba postavit odpovídající budovu a přiřadit daného pracovníka. Všichni obyvatelé potřebují jíst a je tedy nutné zajistit dostatečnou produkci jídla, za které se i obsazuje nové oblasti. Jídlo ovšem nelze získávat jen tak, je potřeba mít v oblasti ryby, vysokou zvěř nebo pole.

Dřevo dřevorubec může těžit prakticky všude. Obchodník na tržišti pak přináší důležité peníze do pokladny. Kámen a železo se nachází v malém množství, takže si dobře rozmyslete, na co ho použijete! Kamenem vylepšené budovy mají větší produkci a železem vylepšené nástroje také a vylepšené zbraně u vojáků jsou samovysvětlující. Neméně důležité je myslet na zimu a mít dostatečně velkou zásobu jídla a dřeva a připravit se dobře na předem oznámené katastrofy, jako je zemětřesení, krysí zamoření či dokonce výbuch sopky!

Obsazení pole na mapě není jen tak, je často bráněno neutrálními jednotkami či jiným hráčem. Zde přichází na řadu vojáci. 4 typy vojáků jsou verbováni zlatem ve svých kasárnách. Počet kasáren pak udává maximální počet, který lze samozřejmě zvýšit vylepšením kasáren či stavbou dalších. Tyto vojáky pak lze poslat na sousední bráněná pole nebo kamkoliv na nebráněná pole. Zde vojáci bojují se vším, co jim přijde pod ruku, od vlků přes cizí jednotky až po obranné věže. Pokud tuto oblast vlastnila cizí frakce, musí být nejprve dekolonizovaná, než může být obsazena i se zapálenými budovami!

Nebyla by to správná RTS, kdyby v ní nebyly jednotlivé klany, za které se dá hrát. Jednotlivé klany mají různé bonusy, vlastního vůdce, který se dá naverbovat do boje, speciální budovy a hlavně trochu jiný způsob hraní. To souvisí s tím, že každá hra se dá vyhrát 4 nebo 5 možnými způsoby:

• Zničením všech nepřátelských hlavních stanů
Pro bojovně naladěného hráče je tato cesta ideální. Je to přímočará cesta, kdy obsazením cizího území získáte dostatečné množství surovin na další útok. S kombinací útočného klanu skvělá volba.

• Vyzkoumáním tří čtvrtin stromu schopností tzv. Lore
Každý klan má trochu jiný strom schopností, kdy tři hlavní větve jsou produkce, boj a obchodování. Alespoň do poloviny se hráč dostane téměř v každé hře a záleží na cílu, který si dal, jak ho bude rozvíjet. Získávání kulturních bodů se dá zrychlit zkoumáním obelisků a kruhů z menhirů rozesetých po mapě.

• Získáním dostatečného věhlasu
Každý úspěch je odměně odpovídajícím věhlasem, od vylepšení budovy až po poražení draka. Postupně klan odemkne bonusy a při dostatečném věhlasu nezbude protivníkům nic jiného, než vám složit hold.

• Absolutní obchodní dominancí
Po postavení přístavu může hráč posílat námořníky na nájezdy, ze kterých přiváží suroviny a věhlas nebo kulturní body. Po vylepšení majákem, je možné vyplout na daleké obchodní cesty, ze kterých přivezou obchodní převahu. Tyto obchodní cesty jsou ovšem velmi drahé a zaplatí je pouze velké množství námořníků a obchodníků.

• Splněním specifického úkolu na centru mapy
Uprostřed mapy je speciální pole, které často umožňuje vyhrát hru. No přeci když ukováte Odinovo kladivo, tak výhra je jasná. Vywerna či brány pekelné jsou nebezpečné samy o sobě, zatímco takový Yggdrasil či obrovský kamenný meč bohů méně. Často se tedy strhne velký boj o centrální pole, přestože občas neumožňuje vyhrát přímo, ale bonus do věhlasu či Lore je nezanedbatelný.

Soubojový systém hry velmi dobře uzpůsobený pro hraní na ovladači. 4 typy jednotek + vůdce klanu se dají rozdělit do tří skupin, které následně voláte na určitá místa na mapě zvlášť nebo najednou. Při útočení můžete použít pouze jednotky, při bránění ovšem můžete použít i civilisty a hlavně obranné věže. V pozdější fázi hry můžete spřátelit neutrální frakce, které se k vám přidají a značně vám pomohou.

Technické zpracování hry je dobré. Hra běží 1080p s odemknutou snímkovou frekvencí, tudíž při přiblížení kamery 60 fps, při oddálení 30 fps. Sem tam se sekne, a bohužel na konci hry, při velkém množství budov a lidí je to velmi časté. Bohužel zvuková stránka hry je slabší.

Hra nabízí kampaň, která se skládá z 11 misí. Příběh je klišé, ale jednotlivé mise připraví dobře pro hru až 6 hráčů, kde by mělo být hlavní těžiště hry. Bohužel switchové servery nekypí hráči hledajícími hru, ale večer jsem vždy našel aspoň jednu.

Pusť si záznam z našeho streamu:

Závěrečné hodnocení