Cairn - Recenze melancholické cesty za zdoláním horského vrcholu

Cairn je pro mě osobně jedno z velkých překvapení tohoto roku a zároveň i taková předzvěst, že letošek bude v rámci zajímavých titulů opět velmi silný. S Cairnem jsem strávil něco přes dvacet hodin a byl jsem jím naprosto unešený. Jedná se o titul, který pojednává o lidské cestě skrze zdolání mohutné hory, kterou lze přirovnat k tuhému boss fightu. To vše je ponořeno do až meditativní atmosféry, která vás může mylně vést k dojmu příjemného dobrodružství. Opak je ale pravdou. Hra umně kombinuje spirituální cestu a relax s momenty vyloženého naštvání a marných pokusů dostat se výš. Jednoduše velmi originální zážitek, který se vám pokusím v této recenzi více přiblížit.

Recenzovaná verze: PC

Příběh sleduje cestu Avi, známé horolezkyně, která se vydává zdolat svůj velký cíl, mohutnou horu Kami. Ta je nechvalně proslulá tím, že nepřeberné množství lidí se na ní setkalo s útrpným koncem a jen málokomu se ji podařilo pokořit. Není tedy divu, že Ava svým rozhodnutím nechala ve strachu své blízké, kteří se jí během výstupu snaží dovolat skrze jejího malého robotického parťáka. To zároveň slouží jako pojítko, které vám více ukazuje, jakým člověkem Ava je a jaký život mimo horu má.

Nechci zabíhat do přílišných detailů, jelikož i když je příběh prominentní, není dávkován tak nahuštěně. Myslím si, že je dobré si tu cestu s hlavní hrdinkou prožít bez spoilerů. Mohu ale říct, že jde o terapeutickou cestu člověka, jenž žije život, který není úplně jeho, a pořád ho to táhne jinam. Tím zasahuje i do životů lidí, kteří ho mají rádi. Celý výstup na horu se dá brát jako symbolické zdolání sama sebe a vlastního života, se kterým zápasíte. Navíc se to stupňuje, protože čím těžší hora je, tím víc přibývá výčitek a dalších problémů spojených s osobním životem.

Myslím si, že se každý může v příběhu aspoň trochu vidět, nebo si z něj něco odnést. I když je v některých ohledech minimalistický, v kontrastu s horou, jež působí jako životní boss, funguje nádherně. Navíc tu během svého putování rozkrýváte v písemnostech osudy jiných lidí, kteří si na hoře Kami něco zažili, a objevujete i pozůstatky troglodytů, kteří na této hoře žili. Jejich odkazy postupně prozkoumáváte.

Celkově se mi svět, který tu tvůrci v okolí hory vybudovali, velmi líbil a po celou dobu mě příjemně motivoval ten výstup dokončit. Teď si ho ale pojďme popsat víc, a to spolu s jednotlivými mechanikami. Jak už jsem několikrát zmínil, zdolání hory je hlavní cíl hry a ta v sobě kombinuje prvky managementu zásob, chytré používání dostupných prostředků a hlavně práci s vlastními končetinami, abyste se dostávali výš a výš.

Při lezení po hoře to funguje tak, že v jednu chvíli pohybujete jednou končetinou, kterou se snažíte chytře nastavit tak, aby se Avě zbytečně neubírala stamina a aby byla pevně zachycená o nějakou prohlubeň či vystouplý kámen. Ideálně má mít zároveň i možnost zapřít chodidla.

Samozřejmě to ne vždy jde, a proto je často kruciální správně zvolit, jakou částí hory polezete. K tomu vám pomůže i možnost oddálit si pohled a posoudit z dálky, která strana hory je pro vás ideálnější, respektive nabízí více možností záchytů a méně plochých částí. Často ale stejně musíte dělat ústupky a zariskovat. Někdy je potřeba jen ručkovat po římse bez toho, aniž byste měli nohy zaklíněné v prohlubni.

Navíc díky volné možnosti pohybu končetin hrdinky můžete zkoušet i méně realistické kejkle. Myšleno tak, že se nohou zaklíníte někde, kde by to v realitě tolik nešlo. Mně to nevadilo, protože hratelnost stavěná na tomhle typu ovládání končetin ala Baby Steps stojí víc na zábavnosti než na realističnosti. Ano, může to vést i k bugům, jako propad končetiny nebo její podivné zamotání při nastavování. Občas jsem také hůř přes hlavní hrdinku viděl záchytné body blízko těla.

Také si nevybíráte, jakou končetinou budete pohybovat. Teda navolit si manuální výběr můžete, ale to osobně v nebezpečnějším terénu nedoporučuju. Hra vám totiž většinou nabídne tu ruku nebo nohu, která se vzhledem k vašemu balancu hodí nejvíc a kde je potřeba stabilizovat váhu.

Mně se tenhle systém velmi líbil, i když párkrát se mi stalo, že jsem potřeboval přehodit jinou končetinu, než mi hra nabídla. Kromě toho ale fungoval dobře. V rámci šplhání je pak ještě potřeba brát v potaz vyčerpání. Pokud dlouho visíte nebo se snažíte stát na něčem nestabilním, ubírá to postavě staminu. Brzy se vám začne tmavit obrazovka a vy musíte rychle upravit postoj či úchyt, jinak spadnete.

Tenhle katastrofický scénář můžete na chvíli oddálit tím, že si Ava pomocí tlačítka otře pot z čela a oklepe se. Není to ale dlouhodobé řešení, dá vám to jen pár sekund navíc.

Je tedy potřeba si potenciální přichycení opravdu promyslet. Když si nejste jistí, můžete využít python, který zaháknete do skály, a pak se na něj zavěsit a doplnit staminu. Jen pozor, abyste ho pomocí menší časované minihry nenavrtali špatně. Když to zkazíte a pošlete pak robotka, aby ho sebral, vrátí se vám místo celého pythonu jen jeho rozbité fragmenty. Ty sice můžete při dostatečném množství využít na výrobu nového, ale při delším výstupu je lepší to správně načasovat.

Další pomůckou je křída, kterou si aplikujete na prsty a na nějakou dobu tím zesílíte grip. I tohle se hodí. Je to právě kombinace promýšlení těchto aspektů, co vás může zachránit. Bohužel se i tak může stát, že hrdinka z vyčerpání odpadne, i když vám přišlo, že jste napozicovaní dobře a nic nenasvědčovalo tomu, že by se měla vyčerpat. Nedělo se to ale výrazně často. Plus doporučuju sledovat třepot končetin Avy při záchytu, čím víc se třepou, tím rychleji se vyčerpá.

Jednoduše mi přišlo celé šplhání velmi odměňující. Po dobře zvládnutém úseku jsem měl ze sebe fakt dobrý pocit, protože hra vám to sice nedá zadarmo, ale neřekl bych, že je neférová. Spíš naopak. Stačí si to promyslet a nedělat zbytečný risk. Ten vám může zmírnit i mapa, kterou sem tam najdete a která vám v oddáleném náhledu ukáže trasy od jednoduché po nejnáročnější. Ani to vás ale nezachrání před jinými nástrahami, jako je déšť, kdy je každý povrch kluzčí, nebo silnější vítr, který vás může setřást.

Poté, co vylezete na určitý úsek, dostanete se na chvíli na rovný a pevný povrch. Tam můžete prozkoumat okolí, doplnit zásoby, pokud nějaké najdete, a hlavně hru uložit. To je možné na vyznačených místech, kde si zároveň můžete rozprostřít svůj bivak (takový stan). Ten slouží k doplnění energie (tu můžete i méně afektivně doplňovat mimo stan) i k vaření.

Než to ale víc rozvedu, ještě blíže představím survival prvky a management zásob, které s odpočinkem v bivaku jdou ruku v ruce. Během hraní si musíte hlídat hlad, žízeň a také životy, o které logicky přicházíte, když spadnete. Navíc se postupně ubírají i během samotného šplhání. Jídlo a vodu je potřeba kontrolovat průběžně, protože na ně nenarazíte vždy, a je dobré si tvořit rezervy.

Vodu můžete doplňovat nejen do čutor, ale i do vyprázdněných plastových lahví, ve kterých jste měli čaj nebo polévku, případně se rovnou napít. Jídlo pak najdete v rozbitých automatech, a to jak ihned poživatelné, tak suroviny, které si právě ve stanu můžete uvařit pomocí přenosného vařiče. Můžete si třeba udělat čínskou polévku a nechat si ji do zásoby, nebo část sníst hned. Během cesty navíc narazíte i na různé recepty, které pak využijete. Pokud bude hlad nebo žízeň kritická, začne vás to výrazně omezovat a může vás to stát život.

Když se do stanu odeberete za účelem odpočinku, můžete si v něm například ze scrapu vyrobit nový python, uvařit si, vyspat se, doplnit životy a urychlit tok času, třeba abyste přečkali silný déšť. Důležité je i hlídání obvazů, protože při šplhání si odřete do krve prsty. Pro co nejsilnější grip je potřeba kontrolovat, jestli máte všechny prsty obvázané, abyste na náročnější výstupy šli připravení. Samozřejmě obvazy ani dříve zmíněná křída nejsou neomezené a jejich zásobu si musíte hlídat. Křídu můžete doplnit například kompostováním odpadků z jídla, které sníte, nebo sběrem dalšího odpadu. Kruciální je tedy zásoby nepodcenit a pracovat s nimi chytře.

Každopádně celá hratelnost je i přes možná složitější popis velmi lehká na pochopení a chytlavá. Moc se mi líbilo, jak je vše intuitivní a jak hra dokáže mechaniky snadno vysvětlit.

Dalším bodem, který před závěrem musím pochválit, je nádherné, až skoro cel-shadingové zpracování, s povedenými animacemi a kvalitním dabingem. Pohledy dolů z hory Kami se mi nikdy neokoukaly a líbily se mi i různé efekty, jako duha nebo západ slunce. Jednoduše to má vydařenou atmosféru. A soundtrack, který místy hraje, je neskutečná pecka, kterou poslouchám i při psaní recenze.

Cairn je jednoduše excelentní hra, která i přes pár grafických bugů a občas nemotornější práci s končetinami nabízí zábavnou a snadno pochopitelnou hratelnost s příběhem, který skvěle funguje ruku v ruce s výstupem na horu a slouží jako překonávání vlastních psychických trablů. Chytlavá hratelnost, vizuál i soundtrack z toho dělají titul, který byste si rozhodně neměli nechat ujít.

Za poskytnutí recenzního klíče děkujeme popagenda PR