Digitální kopii Sniper Elite 5 k recenzování jsem obdržel od Pařanského ráje, za což děkuji. Dostala se mi tak na disk digitální verze hry pro PlayStation 5. Hra je dostupná i pro systémy PlayStation 4, Xbox One/Series a PC/Steam.

Série Sniper Elite od britského studia Rebellion Developments není žádným nováčkem, je tu s námi už od roku 2005 a od té doby prošla značnou proměnou, avšak v jádru se jedná stále o stejnou hru. Nicméně u pátého dílu jsem měl neustálý pocit, že hraji něco mezi Sniper Elite, Hitman a Splinter Cell. Je to špatně? To se dozvíš v následujících řádcích.

Příběh a úkoly

Ohledně příběhu si nedělej moc veliké naděje. V podstatě je to plytká výplň mezi misemi, kterých je dohromady devět. Točí se okolo operace s názvem Kraken, ale co to znamená nebudu prozrazovat. Po pár hodinách hraní ti bude tato operace plně vysvětlena. Nicméně nečekej zvraty, wow momenty, ani překvapení. Je tedy jasné, že příběh je u této hry až na čtvrtém místě, což je nejvíce vidět na hlavních postavách a dialozích.

Po spuštění kampaně, kterou lze hrát jak sólo, tak ale i v kooperaci, hráče čeká jedna mise za druhou a každá má hlavní úkol a nějaké vedlejší. Jednou máš eliminovat vysoce postaveného důstojníka, jindy neutralizovat rádiové spojení a nebo vyhodit do povětří zařízení v továrně. Z vedlejších úkolů můžeš narazit na sabotáž dělostřeleckých baterií, které likvidují spojence, či hledat tajné dokumenty. Ano, tyto úkoly jsi už viděl v předešlých hrách, ale tady nejde o to co, ale JAK. Blíže to vysvětlím v následujícím odstavci, kde se budu věnovat samotnému hraní.

Gameplay, AI, XP a mapy

Styl hraní, jaký použiješ je čistě na tobě, ale doporučuji to zvážit až po prozkoumání mapy/mise, kdy na základě dané lokace si pak také vybereš vhodnou výbavu. Chceš se „zakempit“ ve vysoké budově s výhledem a potichu/hlasitě vystřílet zmatené nacisty? Máš raději tichý pohyb? Nebo vyznáváš tzv. Rambo styl a rád střílíš do všeho, co se hýbe? Zde je možné vše, ale každý přístup má své výhody i nevýhody. Rambo styl nedoporučuji, protože budeš často umírat. Při tichém postupu můžeš schovávat mrtvoly do beden (poté co jsi zabil či uškrtil oponenta), nebo je také lze házet z útesu, ale měj na paměti, že tento postup je velmi náročný z hlediska plánování, neboť musíš dávat pozor na to, aby tě někdo nezahlédl, či nenašel mrtvolu, což následně vyústí ke spuštění alarmu, jenž přivolá posily. Schovat se do budovy je také možné, ale počítej s tím, že až vystřílíš danou lokaci, musíš se stejně pohnout dál.

Celkově pohyb a možnosti tvé hlavní postavy jsou velmi podobné tomu, co jsme viděli ve Splinter Celu nebo Hitmanovi. Lze škrtit nebo zabít zezadu, následně schovat tělo do bedny ala Hitman, můžeš lézt po okapech/vinné révě a tímto stylem se dostávat nepozorovaně do vedlejších místnosti jako Sam Fisher (ostatně hlasem hlavní postavy se zřejmě také inspirovali Samem) a také je v této hře možné páčit zámky a nastražovat miny do mrtvých těl nacistů. Možností jak tuto hru hrát je proto celá řada. Asi si budeš říkat, že jsi to už někde viděl, ale tím, že to zde funguje na výbornou, se na to nebudeš zlobit. Možností budeš mít mnohem víc, ale nechci je tu všechny vyzrazovat.

Nejednou jsem zkoušel hrát stealth, kdy dřív či později tě objeví, následně se poté schovat v budově a nastražit nášlapné miny. Po vyčištění sektoru se pak přesunout do další části mapy. Pořád je to Sniper Elite hra a proto je potřeba využívat možností, které nabízí a to je například hlasitý zvuk, který maskuje tvoji střelbu. Čekáš ve věži s nabitou sniperskou puškou, až ti nad hlavou proletí letadlo a během tohoto ohlušení vystřelíš a nacisté ani neví, že někdo z jejich řad padl (dokud ho sami neobjeví). Ke zvuku je zde potřeba přistupovat jako k pomůcce. Nechci prozrazovat další fintičky, jak lze ¨vytvořit¨ zvukovou kulisu k maskování tvé akce.

Gunplay je velmi zábavný a snipeření obzvlášť. Vynechám řádky o nazvučení zbraní, které se velmi povedlo. Avšak snipeření tu hraje prim a to je zvládnuto na jedničku. Dalekohledem si označíš oběť, zaměříš puškou, nastavíš dálku na hledí, ve které se nachází cíl, zadržíš dech, balistika ti vypočítá, kam dopadne kulka a vystřelíš. A zde přichází na řadu famózní animace při zásahu kulky. Po výstřelu kamera sleduje dráhu kulky, kulka se zavrtá do hlavy cíle a ty pozoruješ až maniakálně detailní animaci, kdy se tříští kosti, vylétne oko z očního důlku a cáká krev. Vše ve zpomaleném a efektním záběru. Pokud zasáhneš končetinu, zase uvidíš něco jiného. Každá část těla je jinak zpracovaná. Na začátku jsem si říkal, že mě to po čase přestane bavit stále sledovat to stejné, ale je to tak efektní, že se toho nepřejíš a pokud náhodou ano, lze to přeskočit tlačítkem X. Je potřeba dodat, že tyto animace se týkají například i toho, kdy nastražíš nášlapné zařízení anebo i když nestřílíš z pušky, ale třeba ze samopalu. Doporučil bych zkusit vystřelit na granát, který má „nácek“ připevněný u pasu a nejlépe, když je u něj ještě někdo další. O multikilly zde nepřijdeš.

V této hře lze uplatnit i partyzánské techniky, kdy vyřadíte z provozu motor vozidla, způsobíte tím hluk a do motoru vložíte minu. Pokud se nachází někdo v okolí, půjde to řešit a v ten moment vyletí do povětří.

Umělá inteligence je něco, čemu jsem moc nerozuměl. Někdy mile překvapí a podruhé si ťukáš na čelo, jak je možné, že po tobě nejdou. Příklad: Zabarikádoval jsem se v jedné chatě, ve dveřích již leží mrtvola a cca 10 vojáků běhalo kolem a dovnitř nešli. Pískal jsem (máš v invetáři píšťalku, skleněné láhve a další věci na upozornění nepřítele) zevnitř, házel před dveře láhve, střílel do dveří, ale hoši si nejdříve chatu pětkrát oběhli, pak zmizeli, vrátili se a poté vešel jen jeden a zbytek utekl. Napodruhé mě ale překvapili, kdy jsem v zastavěné části mapy to zkoušel Rambo stylem a oni mě postupně obíháním dostali až do slepé uličky, kde jsem se už neubránil. Zkrátka mi přišlo, že jakmile se „zakempíš“,  tak si AI neví rady, byť tě dávno identifikovali a po tobě jdou. Nejdříve zpozorují, pak jdou prošetřit (žlutá značka) a pokud tě  identifikují, označí tě červeně a to už se potom střílí.

Hlavní postavě je možné vylepšovat různé dovednosti, na které potřebuješ skill points a ty dostáváš dle obdržených XPček, které lze získat téměř jakoukoliv činnosti. Zničili jsi alarm? XP. Zasáhl jsi oko/krk, nebo končetinu? Různé hodnoty XP. Likviduješ potichu/střelbou nebo minami? Také různé hodnoty XP. Vše, co děláš od likvidace, ničení, nebo nacházení tajných dopisů, spisů a dokumentů je ohodnoceno zkušenostními XP body a hledači všeho možného si zde také přijdou na své.

Zbraně jdou také vylepšovat. Hlavně, mířidla, dokonce je zde i různorodá munice, kdy jedna se hodí na prostřelení pancíře a druhá je pro změnu použita pro tiší zabití. Výbavu musíš vylepšovat na pracovních stolech, které jsou rozesety různě po mapě a musíš si je najít. Lze je vylepšovat i v menu během misí.

Mapy jednotlivých misí jsou různorodé. Jednou se podíváš do Francie na zámek, podruhé třeba do Anglie k jeho pobřeží. Jsou jako jedno veliké hřiště, na kterém si vývojáři dali opravdu záležet. Jsou to povětšinou reálné lokace a takový zámek ve Francii Chateau de Berengar je opravdu skvost. Nejedná se o žádné koridory ale o rozlehlé lokace, které vyloženě vybízejí ke stylu hraní, k jakému přistoupíte. Například na mapě Desponts sour Douve se nabízí „zakempit“ ve věži/mlýně a postupně vystřílet „nácky“ v dané lokaci, ale na mapě Beaumont Saint Denis se spíše hodí kradmý pohyb, protože se jedná o mapu z velké části zastavěnou budovami.

Grafika, zvuk a technická stránka

Grafická stránka hry rozhodně neurazí. Nasvětlení, odrazy a stíny jsou na vysoké úrovni, ale zase od toho nečekej grafické orgie typu Horizon: Forbidden West. Vše vypadá velmi dobře, nicméně textury budov by potřebovaly trochu větší péči. Paradoxně mi hra přišla lepší v noci. Roční období jsou zde promítnuty, stejně tak i počasí, kdy jednou svítí, podruhé je noc a potřetí prší. Zkrátka grafika neurazí, ale ani nenadchne. Ozvučení například zbraní mi přišlo na velmi dobré úrovní a soundtrack se skládá z orchestrální hudby.

Načítání hry je na PS5 velmi svižné v řádu 2-3 vteřin. Nezaznamenal jsem doskakování textur nebo chybějící textury. Ovšem s čím jsem měl problém je extrémní propad FPS, kdy se hra z ničeho nic začala velmi trhat, že jsem musel pozici uložit a načíst znovu. Stalo se mi to několikrát během hraní. FPS padá například i při animaci, kdy sjíždíš na napnutém laně/drátu. Jednou se mi také stalo, že hra zamrzla úplně a musel jsem ji spouštět znovu. Zkrátka, nic není dokonalé. Využití PS5 ovladače mi přišlo…Odfláknuté. Trigger L2 na zaměřování je navrhnut skvěle (má dvě polohy, 1 – zaměří postavu z pohledu třetí osoby, 2 – když domáčkeš, získáš hledí zbraně).

Avšak vibrace tu téměř žádné a reproduktor v kampani je nevyužit. Jen pokud si zapneš multiplayer je reproduktor použit jako voice chat.

Zmíněný multiplayer ale musím pochválit. Nenabízí totiž jen standardy typu teamdeatmatch/deathmatch, ale i zbrusu nový PvP režim Invasion, který připomíná multiplayer v Deathloop. Nechá tě totiž infiltrovat svět cizích hráčů. Úkolem je likvidace nepřátelského snipera, či sniperů. Tento režim totiž počítá s možností kooperativního hraní. V takovém případě budeš mít jako útočník hned cíle dva. Sice na sebe pak vezmeš mnohem větší riziko, ale také tím můžeš získat hodnotnější odměnu.

Pusť si náš gameplay s komentářem:

Všechna pařanská videa z tohoto let’s play seriálu jsou ☛ ZDE

Reaguj na tento příspěvek a zapoj se do diskuze na Facebooku:

Sony PlayStation 5 CZ/SK Pařanská skupina ☛ https://www.facebook.com/groups/playstation.skupina/permalink/2009062392621041/

Microsoft Xbox Series X|S CZ/SK Pařanská skupina ☛ https://www.facebook.com/groups/xbox.skupina/permalink/676528657000593/

Steam Epic Games Store CZ/SK Pařanská skupina ☛ https://www.facebook.com/groups/pc.games.skupina/permalink/811507619900896/

Ohodnoť tuto recenzi, nebo ji sdílej:

Když se mi poprvé do ruky dostala hra Horizon s podnázvem Zero Dawn od studia Guerrilla Games, oněměl jsem úžasem, jak skvělý počin vytvořili. Tento herní skvost se mohl řadit mezi největší pecky roku 2017 a rozhodně se vryl nejednomu hráči do paměti.

V momentě, kdy vývojáři oznámili pokračování Forbidden West, neměl jsem velká očekávání od revoluce hry jako takové, ale tajně jsem doufal, že hra bude pokračovat ve stejných šlépějích, jako její předchůdce. Zda se to podařilo či nikoliv, se dozvíš v následujících odstavcích.

Příběh, aktivity a úkoly

Hlavní dějová linka navazuje přímo na události z prvního dílu. Po úvodních „seznamovacích“ hodinách se dozvíš, co se stalo a hlavně co se bude dít. Hlavní hrdinka Aloy sice dokázala porazit Gaiův podsystém zvaný Hádes, ale tohle na první pohled velké vítězství není takové, jak se může zdát. Proč to tak není a o co vlastně půjde v pokračování nechci prozrazovat, protože příběh je velmi poutavý, ale mohu prozradit, že na rozdíl od jiných her není plné klišé momentů.

Nejednou jsem se při cutscéně přistihl, jak si v duchu říkám: „aha, teď se stane něco, co už jsem viděl v jiných hrách na x způsobů“ a pak náhle koukám s otevřenou pusou, jak bravurně moji mylnou myšlenku scénáristé dokázali během vteřiny rozprášit. Mohu říci, že hlavní dějová linka je plná zvratů, wow momentů a nenudí ani vteřinu. Délka hry se odhaduje na úctyhodných 20-25 hodin.

Každý pořádný open-world RPG titul má mít hospodskou minihru. V Zaklínači 3 to byl Gwent, v Kingdom Come to byla Hra v kostky a zde je to Úder strojů. I když tato minihra na první pohled připomíná Dámu, je mnohem komplexnější a blíž má ke kartičkovým hrám. Je v ní hodně důležité zohlednit, na jakém terénu se bojuje, dále pod jakým úhlem jsou figury otočené a také jaké obsahují atributy. Svým pojetím tato minihra simuluje taktický souboj proti strojům a její dobré naučení může přinést výhodu i na skutečném bitevním poli.

Je dobré zmínit i vedlejší úkoly, které jsou rozmanité. Ano, většinou se jedná o to někam dojít, vyslechnout NPC, které má samozřejmě nějaké své potíže a požaduje od tebe pomoc. Avšak úkoly jsou různorodé, některé se větví a mnohdy překvapí vlastní dějovou linkou, která nenudí. Na rozdíl od jiných her ti mohu tedy plnění vedlejších úkolů a jiných aktivit doporučit.

Hrdinka a její schopnosti

Aloy, hlavní postava za kterou i hraješ, má od předešlého dílu pár vychytávek navíc. Nyní se dokáže lanem s hákem přehupovat na předem určená místa a také si jím přitahovat či rovnou vytrhávat určité věci. Díky pokročilé technologii, který má za uchem tzv. focusu, si může své nepřátelé naskenovat, zjistit jakou mají slabinu a také si dokáže zobrazit horolezecké body, které ji pomůžou při lezení po skalách.

Celkově dostala Aloy pro svůj pohyb více volnosti. Lepší akrobatičnost, kterou nyní oplývá, samozřejmě využívá i v boji. Za zmínku stojí i jakýsi padák, jenž se dá použít z vyvýšených míst a který Aloy zpříjemňuje cestovaní a překonávání překážek.

Ve hře je samozřejmě možné jezdit i na robotickém koni. Toho si musíš předem ale nejdříve „ochočit“ a potom si ho můžeš v případě potřeby znovu přivolat. Pro rychlé cestování po mapě jsou na bezpečných místech dostupná i ohniště, která je ale potřeba nejdříve navštívit. Přes tyto ohniště se dá tvůj postup hrou dokonce i uložit.

Charakter hlavní postavy Aloy je velmi dobře napsán a celkově vnáší svěží vítr do světa, kde si valná většina obyvatelstva myslí, že vše kolem nich je jenom dílo boží. Avšak pouze ona ví, jak se věci mají a díky tomu jsi svědkem nejednoho zajímavého dialogu s NPC postavami.

Aloy si opět může si navlékat bojové obleky, jenž mají různé statistiky a které se dají i dále vylepšovat. Vyplňování jejich prázdných slotů povede k ještě lepším statistikám.

Strom dovedností tu také nechybí a je velmi rozmanitý. Na výběr máš hned z několika tříd, soustředících se například na kradmý pochyb, střelbu, boj zblízka apod. Celkově se mi zpracování obleků a vylepšování různých dovedností ve hře hodně líbilo.

Soubojový systém a zbraně

I když se na první pohled může zdát, že soubojový systém působí chaoticky, opak je pravdou. Na toulkách po nádherném světě potkáš jak lidské protivníky, tak i stroje, o které tu jde především. Při soubojích s lidskými nepřáteli sáhneš (pravděpodobně) po kopím, ale ta pravá zábava přichází až s protivníky z řad robotických strojů. Hra jich čítá přes čtyřicet a jsou tu jak známé z předešlého dílu, tak i úplně nové.

Každý stroj je potřeba naskenovat, zjistit jeho slabiny a potom zvolit tu správnou strategii. Někdy je stroj citlivý na oheň, jindy zase na kyselinu či vodu. Zajímavá i účinná je kombinační technika, kdy je potřeba nejdříve takový stroj pomokřit, aby navlhnul a potom na něj použít mrazící či elektrický útok. Voda ve spojení chladu či proudu mu rozhodně neudělá dobře.

Zbraňový arzenál je opravdu pestrý a vybírat můžeš jak mezi různými typy luků (a k tomu souvisejících druhů šípů), tak i hřebíkometů, praků, nástražných lan a pastí. Občas se dostaneš i k těžkým kulometům, pokud se ti povede ho z protivníků sestřelit. Tvoje standardní zbraně se dají navíc vylepšovat na tzv. ponku a ještě jim přiřazovat i podpůrné vlastnosti do jednotlivých slotů.

Boj jako takový je skvěle vymyšlený a nenudí ani na vteřinu. Základem úspěchu je připravit si vhodný arzenál a podle toho jak jsem výše psal zvolit i správnou taktiku. Hra však myslí i na ty, kteří jsou příznivci stealth prvků. Ve hře proto nechybí plížení, kladení maskovacích či vybuchujících pastí, schovávání se ve vysoké trávě i kradmé likvidace ze zad nepřítele.

Grafická a technická stránka

Vývojáři nás už před vydáním masírovali mnoha obrázky, videi i informacemi, jak hra bude vypadat. Na rozdíl od jiných titulů však v ničem nelhali. Hned od prvního spuštění budeš žasnout nad grafickou stránkou hry. Již první díl vypadal skvostně a zde se laťka audiovizuálu k mému potěšení ještě posunula na další úroveň.

Herní mapa je rozdělena do několika biomů. Navštívíš jak zasněžené hory, tak i písčité duny, bažiny a džungle. Ovšem tím to zdaleka nekončí, protože novinkou je ve hře je i potápění, které v prvním díle chybělo. Díky němu budeš moci poznat zcela nový svět.

Na začátku budeš sice omezen kapacitou svého nádechu, ale v určité fázi hry dostaneš zařízení, díky kterému se budeš moci potápět na delší čas a v tu chvíli přijdou na řadu další grafické orgie, jelikož je podvodní svět oku stejně lahodící, jak ten na povrchu. Podvodní lokace si opravdu užiješ, protože je budeš muset navštívit a překonat i v rámci svého hlavního příběhu.

Věř, že chození po světě Horizonu bude pro tebe velmi relaxační a budeš rád zkoumat každý kout jeho světa. Za zmínku určitě stojí i různé grafické detaily a částicové efekty, které krásně podtrhují už tak skvěle zpracovaný svět.

Lahodící hudba i jednotlivé zvuky jsou také na vysoké úrovní. Doporučil bych hru hrát na kvalitních sluchátkách, nejlépe s funkcí 3D. Každý stroj má svůj originální zvuk, který vydává a jenž je v kontrastu s okolním světem (zvuky zvířat, poryvy větru atp.), což skvěle podtrhuje už tak hutnou atmosféru hry.

Hru jsem hrál a testoval pouze na konzoli PlayStation 5, kde běží ve dvou herních režimech (30fps/4K a nebo 60fps/nižší rozlišení). Zvolil jsem plynulejší chod, tedy 60fps v režimu výkonu.

Hra se načítá velmi rychle, nezaznamenal jsem jediný pád, nebo zamrznutí. Dle názorů jiných recenzentů a hráčů Horizon Forbidden West šlape dobře i na starší konzoli PlayStation 4, nicméně je třeba počítat s nižším frameratem.

Vibrace i haptika ovladače DualSense je tu samozřejmě implementovaná a je potřeba si to osobně vyzkoušet. Setkal jsem se s názory, že někdo to nevnímá vůbec a někomu to přijde skvělé. Každopádně tedy neruší a dokáže podtrhnout atmosféru hry.

Menší zápory a shrnutí

Asi největším a nejvíce bijícím záporem ve hře je v mých očích množství truhel, které jsou posety všude kolem. Tedy i v místech, kam se to absolutně nehodí. Nerozumím vývojářům, proč vedle sebe umístí dvě truhly, kde je v jedné je drát se součástkou ze stroje a v té druhé je to samé jen s léčivým lektvarem. Působí to nadbytečně a rušivě. Samozřejmě nemusíš k těmto truhlám chodit, ale myslím si, že tě vždy bude zajímat, co v sobě skrývají za poklad.

Setkal jsem se i s názorem, že někomu vadí, že si Aloy sama se sebou povídá, to ale není můj případ. Při spuštění hry se mi také zobrazoval grafický glitch, ale to už dodatečná aktualizace vyřešila. Poslední věcí, která se mi nelíbila, je velmi pomalý rozjezd hry. Úvodní hodiny jsou na můj vkus příliš táhlé, ale to věc, kterou si musí posoudit každý sám.

Závěrem chci zmínit, že hra má textovou část plně česky lokalizovanou, od dialogů až po tvůj deníček, do kterého si můžeš skenovat informace z okolního světa. Až na doslovný překlad některých zbraní, který bije do očí, hodnotím překlad jako velmi zdařilý a u takto rozsáhle hry ho vítám s otevřenou náručí. Je to důkaz, že Sony své komunitě naslouchá a umí na ni reagovat, jelikož české titulky v prvním díle chyběly.

Pusť si, jak to hrál Ruda:

Kompletní Pařanský let’s play seriál z této hry nalezneš ZDE

Reaguj na tento příspěvek a zapoj se do diskuze na Facebooku:

Sony PlayStation 5 CZ/SK Pařanská skupina ☛ https://www.facebook.com/groups/playstation.skupina/permalink/1843162382544377/

Ohodnoť tuto recenzi, nebo ji sdílej: