Sedím u počítače, venku je únor, za oknem padá něco, co by optimista nazval sněhem a realista kyselým deštěm se sebevražednými sklony, a v ruce držím hrnek kafe, který už dávno přestal být teplý. A přemýšlím, že tenhle text si zaslouží být napsaný. Ne proto, že musí. Proto, že některé věci je třeba pojmenovat nahlas — jinak se z nich stane precedent a z precedentu tradice a z tradice způsob, jakým se tady řeší problémy. A ten způsob nestojí za nic.
Na webu Komunitních překladů vyšel článek. Investigativní reportáž. Čtyři minuty čtení. Screenshoty. Červené zvýraznění. *Detektivní okénko.* Nadpis, který by nezahanbil ani ranní vydání Blesku.
A víte, o čem to celé je? O špatný odkaz pod videem o chytání ryb.
---
## Anatomie zločinu století
Pojďme si to rozebrat. Marpan — člen Pařanského ráje, člověk, který na svém soukromém YouTube kanálu ve volném čase nahrává videa čistě pro radost — natočil gameplay hry Professional Fishing 2. Použil přitom češtinu od Komunitních překladů. Líbila se mu, tak si ji stáhl a hrál s ní. A v popisu videa nechal odkaz na překlad od Pařanského ráje, protože měl starou šablonu.
Šablona. Víte, jak to chodí. Kopírujete popis z minulého videa, změníte název hry, zapomenete překliknout odkaz. Asi jako když odpovíte „miluji tě" kolegovi místo manželce — prsty jedou na autopilota a hlava je někde jinde. Stane se. Nikomu z toho nekrvácí srdce.
A co se stalo potom? Normální člověk by napsal zprávu. „Hele, máš tam špatnej odkaz." Discord. Dva řádky. Hotovo.
Komunitní překlady napsaly článek. Čtyři minuty čtení. Se screenshoty. S detektivním okénkem. S červeně zakroužkovanými výrazy jako z policejní zprávy o sérii brutálních vražd. Akorát že se nevraždilo. Chytal se cejnek stříbřitý.
Bez toho, aby Marpana předtím kontaktovaly. Bez toho, aby mu daly šanci to vysvětlit nebo opravit. Rovnou článek. Rovnou na web. Rovnou s nadpisem *„Udělal Pařanský ráj opět chybu?"*.
Marpan se vyjádřil až potom — jako reakce na hotový článek. A zachoval se přitom naprosto korektně: vysvětlil situaci, přiznal přehlédnutí, odkaz opravil. Jeho vyjádření bylo do článku doplněno dodatečně jako update. Ale to nic nemění na tom, že první instinkt Komunitních překladů nebyl napsat zprávu člověku, kterého se to týká — ale napsat článek pro veřejnost.
A tady se zastavme. Protože tohle už není o cejnkovi.
---
## Velký bratr z Komunitních překladů
Než se dostaneme k tomu, *proč* ten článek vznikl, zastavme se u otázky, která je možná ještě znepokojivější: *jak* se o tom vůbec dozvěděli?
Marpanův YouTube kanál je soukromá záliba. Žádný oficiální kanál Pařanského ráje. Žádná velká propagace. Člověk si ve volném čase nahrává gameplay a sdílí ho pro radost. A přesto někdo z Komunitních překladů tohle video našel. Prošel ho. Porovnal screenshoty s oběma překlady. Identifikoval konkrétní výrazy. Udělal červená zvýraznění. Napsal čtyřminutový článek.
Zamyslete se nad tím na chvíli. To není náhoda. To není „hele, narazil jsem na zajímavost". To je systematické sledování. Ne jen Pařanského ráje jako skupiny — ale jednotlivých členů, na jejich soukromých profilech, na jejich osobních kanálech.
Někdo z Komunitních překladů tráví svůj čas tím, že proklikává soukromá videa lidí z konkurenčního týmu a hledá, na co by se dalo ukázat prstem.
Představte si to v jakémkoliv jiném kontextu. Představte si, že váš konkurent v práci nesleduje vaše firemní prezentace — ale vaše soukromé Instagramové stories, vaše nedělní fotky, váš osobní blog. A pak z toho napíše zprávu pro vedení. Se screenshoty. S červeným zvýrazněním. S *detektivním okénkem*.
Normální lidé tomu říkají stalking. V překladatelské komunitě se tomu zjevně říká „investigativní žurnalistika".
---
## Absurdita, která nemá dno
A teď ta ironie, která si zaslouží vlastní odstavec. Možná dva. Možná celou knihu.
Marpan si stáhl jejich češtinu. Hrál s ní. Natočil z toho video. Ukázal ho lidem. Udělal jim reklamu zadarmo. Jediné, co pokazil, bylo, že v popisu nechal odkaz na jinou verzi — protože zapomněl přepsat šablonu.
Normální reakce? „Hele, díky, že používáš naši češtinu, jen oprav ten odkaz v popisu." Krátká zpráva. Discord. Dva řádky.
Místo toho dostal — bez varování, bez kontaktu, bez šance cokoliv vysvětlit — čtyřminutový článek s nadpisem *„Udělal Pařanský ráj opět chybu?"*, se screenshoty, s červeným zvýrazněním, s *detektivním okénkem*.
Někdo jim dělal propagaci zadarmo — a oni z toho udělali kauzu.
Představte si malíře, který vystaví váš obraz v galerii, ale na cedulku napíše špatné jméno. Normální člověk zavolá, řekne „hele, oprav tu cedulku" a jde dál malovat. Komunitní překlady by rovnou napsaly čtyřminutový článek o tom, jak ten malíř *opět* udělal chybu. Aniž by mu předtím zavolaly. Se screenshoty. S detektivním okénkem. S metaforou o svíčkové a guláši.
---
## „Opět chybu" aneb Chirurgická přesnost pasivní agrese
Víte, co mě na tom fascinuje nejvíc? Ten nadpis. *„Udělal Pařanský ráj opět chybu?"* To slovíčko *opět*. Takové malé, nenápadné, jedovaté. čtyři písmeneka, které říkají: „Hele, oni to dělají pořád. Vzorec. Systém. Recidiva."
A všimněte si — nadpis neříká *„Udělal Marpan chybu?"*. Říká *„Udělal Pařanský ráj chybu?"*. Z jednoho člověka se udělá celá organizace. Z přehlédnuté šablony se udělá systémové selhání. Jeden zapomenutý odkaz pod soukromým videem o rybaření — a v nadpisu stojí název celého týmu.
Jenže pak si přečtete celý článek a zjistíte, že člověk prostě zapomněl přepsat šablonu. Takže máme nadpis, který slibuje skandál, a text, který doručí přeřeknutí. Jako kdybyste si v kině koupili lístek na *Vetřelce* a pustili vám *Včelku Máju*.
A pak je tam ta pasáž na konci — ta drobná, skoro neviditelná poznámka, že Marpanovo tvrzení o nezávislosti na Pařanském ráji je „trochu rozporuplné". Protože když už máte smířlivý závěr, proč do něj nezapíchnout malý, elegantní nožík? Napíšeš celý článek o tom, jak je všechno vyřešené a jaká je to pohoda — a do posledního odstavce schováš torpédo pod vodou.
Takhle nepíše někdo, kdo chce informovat. Takhle píše někdo, kdo chce trefit a pak říct *„ale já přece nic"*.
---
## „Ale on je přece z Pařanského ráje!"
Tady přichází moment, kdy se článek pokouší vytvořit spojení, které má celou věc legitimizovat. Marpan je člen Pařanského ráje — a proto to prý není jen omyl jednoho člověka, ale důkaz *systémového problému*.
Jenže Marpan ve svém vyjádření řekl — a je to doplněno v samotném článku — že jeho YouTube kanál nemá s Pařanským rájem nic společného. Nahrává videa pro radost. Soukromá záliba. Žádná mise, žádné zadání, žádná strategie. Člověk prostě rád chytá virtuální ryby a točí u toho videa.
A víte, co je na tom nejlepší? Autoři článku to vědí. Mají to v textu. Sami to tam napsali. Ale pak pod tím napíšou, že je to *„trochu rozporuplné"*. Člověk řekne jednu věc — a oni mu mezi řádky říkají, že lže. Elegantně. S úsměvem. S tou zvláštní pasivní agresí, kterou znáte z vánočních večeří s tchyní.
Protože takhle to funguje: buď jim Marpanovo vyjádření stačí, nebo ne. Když jim stačí, nemají co komentovat. Když jim nestačí, nemají ho do článku dávat jako „vyřešení situace" a pak pod tím naznačovat, že tomu tak úplně nevěří. Nemůžete mít obojí. Nemůžete někomu podat ruku a druhou rukou ho kopnout do holeně.
---
## Co se tady doopravdy děje
Představte si, že jste pekař. Pečete chleba. A jednoho dne zjistíte, že pekař z konkurenční pekárny přes ulici — ten, co má vlastní pec, vlastní mouku — si nosí domů váš chleba. Protože mu víc chutná.
Normální člověk by řekl: sakra, asi pečeme dobrý chleba. Potěší, jdeme dál.
Víte, co udělala tahle pekárna? Nenapsala recept na lepší chleba. Neinvestovala ten čas do vlastního kynutí. Napsala čtyřminutovou investigativní reportáž o tom, že ten pekař, který si chodí pro váš chleba, zapomněl u toho sundat svou firemní zástěru. Se screenshoty. S červeným zvýrazněním. S *detektivním okénkem*. A na ten článek přišli tak, že systematicky sledují, kam vaši pekaři chodí po práci nakupovat.
---
## Strach má velké oči a malé překlady
Odpověď na otázku *proč* je tak jednoduchá, až to bolí.
Tenhle článek nenapsal někdo, kdo má navrch. Tenhle článek napsal někdo, kdo potřebuje bodovat.
Protože když vám jde práce od ruky, když vaše překlady fungují, když si je lidi stahují a hrajou — tak nemáte čas sledovat soukromé YouTube kanály členů konkurenčního týmu. Nemáte čas scrollovat jejich videa, porovnávat screenshoty, hledat, jestli náhodou v popisu není špatný odkaz. Na tohle má čas jen ten, kdo se dívá přes plot víc, než do vlastní zahrady.
A bavíme se tady o AI překladech s ruční editací. Na obou stranách. Nikdo z nás nedluní nad slovníkem do tří do rána jako Tolkienův překladatel. Oba tábory používají umělou inteligenci a pak ručně editují výstup. To je realita celé téhle scény. A v té realitě by se měla měřit kvalita práce — ne kvalita odkazů pod soukromými videi o rybaření.
Marpan si vybral jejich češtinu do jedné konkrétní hry. Stáhl si ji, vyzkoušel, líbila se mu. To se stává. V komunitě, kde všichni děláme AI překlady s editací zadarmo, by mělo být normální, že si hráč vybere tu verzi, která mu sedne líp. Bez toho, aby z toho někdo dělal politiku.
Jenže z toho někdo politiku udělal. A to je celý problém.
---
## Celý tým. Čtyři minuty. Jeden odkaz.
Tohle není selhání jednoho člověka, který jednou napsal blbý článek. Tohle je vizitka celé skupiny. Protože ten článek někdo napsal — a celý tým ho nechal vyjít. Někdo ho schválil. Někdo řekl: *„Jo, to je dobrý, dáme to na web."* Někdo si přečetl nadpis *„Udělal Pařanský ráj opět chybu?"* a místo aby řekl *„Hele, není to trochu moc kvůli odkazu pod videem o rybaření?"*, řekl *„Publikuj."*
Někdo musel říct i *„Jo, je dobrý nápad to publikovat bez toho, abychom toho člověka předtím kontaktovali."*
To znamená, že buď celá skupina sdílí přesvědčení, že tohle je hodné článku a že ho je správné vydat bez kontaktování dotčené osoby — a pak mají kolektivně pokřivený kompas pro to, co je důležité i co je slušné. Nebo to někdo protlačil a zbytek mlčel — a pak je to ještě horší, protože mlčení je souhlas.
Devadesát šest zobrazení. Celý tým. Hodiny práce. Screenshoty, červené zvýraznění, detektivní okénko, metafory o svíčkové a guláši. Hodiny strávené monitorováním soukromých profilů konkurence. A výsledek? Článek o tom, že člověk, který si stáhl *jejich* češtinu, hrál s ní, natočil video a udělal jim reklamu — dal v popisu špatný odkaz.
Tohle nejsou priority. Tohle je zoufalství.
---
## Co to říká o nich
Víte, co mě na celé věci štve nejvíc? Ne ten článek sám o sobě. Články se píšou a zapomínají. Co mě štve, je to, co ten článek prozrazuje o lidech, kteří ho napsali.
Prozrazuje, že jim nestačí dělat svou práci. Potřebují sledovat, co dělá konkurence — a nejen jako skupina, ale jednotlivé lidi, na jejich soukromých kanálech, v jejich volném čase. Potřebují z toho hledat materiál. Potřebují z toho dělat obsah. Potřebují to publikovat. Potřebují, aby to vidělo devadesát šest lidí.
Prozrazuje, že když někdo — dokonce někdo z konkurenčního tábora — použije jejich práci, tak místo aby to vzali jako kompliment, vezmou to jako příležitost k útoku. Jako by říkali: *„Děkujeme, že používáte naši češtinu. A teď se podívejte, jak vás za to rozcupujeme."*
Prozrazuje, že je pro ně důležitější trefit soupeře než pochválit vlastní práci. Celý ten článek mohl být napsaný jinak. Mohl znít: *„Marpan z Pařanského ráje si vybral naši češtinu — tady je proč je dobrá."* To by byl článek, který něco buduje. Místo toho napsali: *„Udělal Pařanský ráj opět chybu?"* — a to je článek, který ničí.
A budovat je těžší než bourat. To chápu. Ale proto je to taky cennější.
---
## Závěr
Mohl bych teď napsat něco smířlivého. Něco o tom, jak bychom se měli všichni semknout, protože nás spojuje láska k češtině a ke hrám.
Ale nebudu vám lhát.
Tenhle článek nebyl o informování komunity. Nebyl o ochraně hráčů. Nebyl o tom, aby se diváci nedivili, proč jim nesedí výrazy. Byl o potřebě ukázat prstem. O potřebě mít navrch. O potřebě dokázat, že konkurence dělá chyby — i když ta „chyba" je zapomenutá šablona pod videem člověka, který točí pro radost. Článek, na který přišli tak, že sledují soukromé profily našich členů. Článek, který vydali bez toho, aby tomu člověku dali šanci se vyjádřit předem.
To není síla. To je vizitka. Vizitka celého týmu, který se rozhodl, že monitorování konkurence a psaní článků o špatných odkazech je lepší využití času než překládání her.
Marpan udělal to, co by udělal každý normální člověk — přiznal přehlédnutí a opravil ho. My budeme dál dělat to, co děláme — překládat, editovat, ladit. A oni? Ti ať si klidně píšou další články. Každý z nich řekne víc o autorech než o nás.
A teď mě omluvte. Jdu chytat ryby. Třeba cejnka. Třeba plotici. Na konci dne je to jedno — důležité je, že lovíme. Ne že sledujeme soukromé kanály sousedů a počítáme, kolikrát špatně nahodili.
---
*Pozn.: Všechna tvrzení v tomto článku vycházejí z veřejně dostupného článku na webu komunitni-preklady.org a z veřejného vyjádření zúčastněných stran. Pokud má kdokoliv potřebu reagovat — rádi jeho vyjádření zveřejníme. Celé. Bez detektivního okénka.*