Pokud jste fanoušci retra a baví vás stylizované střílečky ve stylu her z dob PS1/PS2, je dost možné, že vám neunikla hra Pigface, která se po vypuštění podařeného dema v září dočkala early accessu. V současné podobě nabízí pět levelů a do budoucna mají přibývat další. Pokud jste o ní neslyšeli vůbec nebo si rozmýšlíte koupi, pokusím se vás v tomto krátkém preview přesvědčit, proč stojí za to tvůrce podpořit.

Pigface se mi dlouho vyhýbal a kdyby nebylo kamaráda a jeho zmínky, že si hru přidal do wishlistu na Steamu, asi bych ji pořádně ani nezaregistroval. A to by byla chyba, protože Pigface i ve své EA fázi nabízí sice kratší, ale přesto velkou porci stylové zábavy.

Vžijete se do dívky jménem Exit, jež má pokřivenou minulost. Je unesena a nucena vykonávat mise pro neznámého zadavatele, který jí do hlavy namontoval bombu. Tu může kdykoli odpálit, pokud neuposlechne jeho rozkazů. Příběh je velmi „béčkový“ a k atmosféře hry to sedí. Musím pochválit dabing, který připomíná trash filmy z osmdesátkových VHSek a často, hlavně u NPC, nabízí humorné odlehčení. Z pěti misí zatím příběh těžko hodnotit, po každé misi se odhalí jen kousek. Z toho mála, co jsem zažil, to ale funguje jako solidní spojovák. Nejedná se zatím o nic hlubokého, jako výplň mezi misemi je to ideální.

Mise patří mezi hlavní highlight celé hry a všechny dostupné v EA mě bavily. Než je rozeberu, jen zmíním, že se k nim vždy dostáváte přes notebook ve vašem depresivně zdemolovaném bytě, kde můžete spustit novou misi i zopakovat starší. Navíc si v internetovém obchodě nakoupíte zbraně, morfium (doplnění životů), ochranný armor či melee zbraně. U zrcadla si nastavíte vizáž rukou hlavní hrdinky (hra je z pohledu první osoby). Škoda jen, že se po každé misi zvolený styl vyresetuje a musíte to naklikat znovu, takže to ani nemá moc smysl měnit.

Jakmile jste připraveni, vyrazíte na misi. Před ní se vždy ocitnete v dodávce, kde si vyberete, jakou zbraň chcete vzít. Volíte jednu střelnou a jednu na blízko. Přehledně také vidíte, jakou má zbraň damage a rychlost nabíjení. Poté je čas misi zahájit. Většinou máte tři objectives, z nichž jeden je volitelný a není nutný pro postup, ale dá příjemný finanční bonus. Zbylé dva jsou povinné. Jde například o úkoly typu: zničte drogovou varnu, zabijte konkrétního chlápka nebo najděte dokumenty. Ze začátku jsem se bál, že to bude „osér“ a že budu bloudit po velkých lokacích a hledat skryté předměty, ale ne. Mise příjemně odsýpají, vše se dá najít a návrh lokací vás k potřebným věcem vždy dovede. Potěší i to, že u samotných objectives je vždy uvedeno, kde by se daná věc měla nacházet.

Hledání samozřejmě neproběhne jen tak a bude vám v něm bránit početná sebranka nepřátel, kterou se musíte prokousat. Tady přichází na řadu výborný gunplay: NPC mají slušný ragdoll efekt, krev stříká na všechny strany a zbraně se dobře používají. Ocenil jsem, že hra sama od sebe nezapíná zaměřování a musíte si ho pustit v menu. Schválně jsem zkoušel hrát bez něj a bylo to ještě zábavnější, navíc příjemná výzva. Zkoušení headshotů na větší vzdálenost je otázkou stresu a napětí, zda se to povede. Dobře provedený zásah do hlavy je odpovídající odměnou, doprovázenou povzbudivým krvavým splatter efektem. Celkově mě střelba, rozloha misí i prostředí bavily. Akce je svižná, nepřátelé na vás místy nabíhají střemhlav a je dobré kombinovat různé přístupy: odstřelovat NPC z dálky, střídat melee a palné zbraně, případně po útočníkovi hodit vlastní zbraň.

Samotné palné zbraně se neliší jen kosmeticky, ale i dostřelem, dmg a dalšími parametry. Mně sedla hlavně „uzina“, která byla skvělým pomocníkem. Jedinou výtku k hratelnosti mám k AI: nepřátelé jsou místy hodně hloupí. Když někoho zlikvidujete poblíž jiné osoby, často si toho ani nevšimne nebo na vás rychle zapomene. Nejsou ani velkou výzvou, pokud se na vás zrovna nesesype větší horda v kombinaci se střelci na střeše. Tady by šlo obtížnost klidně poštelovat. Co se náročnosti týče, je příjemná. Nejde o nic vyloženě těžkého a mise jsem většinou dal na druhý pokus, i když morfium padalo často. Do budoucna by nevadilo dát hráčům možnost si obtížnost zvolit nebo ji lehce vyšponovat. Chyběl mi také health bar (nenašel jsem ho). Hra sice říká, že se část zdraví obnoví, když vás osm sekund nikdo nezasáhne, ale vizuálně to tak nepůsobilo, takže jsem se raději léčil hned, než riskovat, že je to se mnou horší, než si myslím.

To jsou ale jediné vady na kráse téhle povedené střílečky. Jsem velmi nadšen a opravdu jsem se bavil napříč všemi dostupnými misemi. Velmi cením špinavý retro kabátek, střelbu, rychlou a zábavnou, byť jednoduchou hratelnost a celkově i rozlohu lokací a jejich vibe. Jsem zvědavý, co si tvůrci připraví do budoucna, a doufám, že nadšení vydrží i do plné verze hry a případné recenze.

Pokud vás zajímá, zda v tomto stavu hra stojí asi 9 eur, za mě ano. Sám tvůrce říkal, že doporučuje hru prožívat postupným návratem k novému contentu, a já se už těším na další mise. Směle do toho.

Níže si můžete pustit můj společný mini-gameplay s Rudou, ve kterém jsme společně hru odzkoušeli.

Reaguj na tento příspěvek a zapoj se do diskuze na Facebooku:

Ohodnoť tento článek, nebo ho sdílej: