Headliner: NoviNews – recenze

Novinews vyšlo prakticky bez povšimnutí, jedná se totiž o počin nezávislého studia Unbound Creations, které se snaží tvořit hry, jenž nám něco sdělí, poskytnou dobře napsané dialogy, uvěřitelné světy a volby co mají smysl. Bohužel kvůli skoro až nulové propagaci o hře u nás málokdo ví, což je ohromná škoda, jelikož tato hra může s klidným svědomím konkurovat například opěvovanému dílu Papers Please. Klade totiž před tebe velkou odpovědnost vůči světu, ve kterém se pohybuješ.

V Novinews se ujmeš role takzvaného „Headlinera“, kdy tvým úkolem je rozhodovat, jaké novinové články schválíš a jaké naopak zamítneš. Zdá se to být jako lehký úkol, ale nakonec se z toho stane něco tak nervy drásajícího, že jsem to celé musel i místy lehce rozdýchávat. Než se ale plně ponoříme do toho, jak tohle celé mediální dobrodružství probíhá, začneme hezky od začátku.

I když tě to jako mě může překvapit, nabízí se zde možnost tvorby postavy. Sice poněkud osekaná verze, ale s ohledem na tento herní žánr, je to opravdu dostačující. Máš na výběr pohlaví, vzhled a jméno. Bonusem také je, že můžeš dodat i nějakou lehkou personalitu své postavě. Ta následně zahajuje svoji kariéru ve zpravodajském portálu Novinews v Novistánu. Jak jsem již naznačil, tvým úkolem je schvalovat či zamítat články. To funguje tak, že na stole máš několik článků například o tom, jak nový modifikovaný alkoholický drink může ovlivnit tvůj zdravotní stav a na tobě je, zda to lidem sdělíš či nikoli. Poté tu jsou i důležitější rozhodnutí týkající se politiky či obyčejných lidí. Budeš podporovat vzpouru a paranoiu za účelem pravdy nebo se pokusíš balamutit obyvatele za účelem nevyvolat krveprolití, vzpouru či neohrozit své pracovní místečko? To záleží opravdu jen na tobě a rozhodování to není místy vůbec lehké. Obyvatelé totiž reagují na to, jaké věci vypouštíš ven, a to pomocí simulace života, který tu podrobně popíši.

Hra je rozdělena na dny, přičemž každý den jdeš do práce a poté se volně pohybuješ v dané části města. Kolem tebe chodí různí lidé, kteří diskutují o dění ve světě, ale i o tom co jsi schválil za článek. Pustil jsi do koloběhu např. článek, že za podivnou nákazu můžou netestované léky puštěné do prodeje? Poté očekávej protesty v blízké nemocnici. S tím souvisí například i to, že pokud nemáš celistvý názor na politickou situaci a každou chvíli fandíš jiné straně konfliktu, lidé si toho začnou všímat a nebudou vědět čemu věřit. Mimo to také můžeš ve svém volném čase flirtovat s kolegyní, bavit se a řešit trable svého bratra, adoptovat pejska či dron, nebo si dokonce kupovat do tvého apartmánu nábytek. Doporučuji, ale s penězi šetřit, protože se může stát, že ti šéf zkrouhne výplatu za to, že jsi třeba vyvolal větší rozbroje, nebo jsi schválil to co jsi neměl.

Dny pomalu plynou a ty poznáváš více a více svět, ve kterém se pohybuješ a spolu s ním i postavy, které jsou dobře napsány. Brzy zjistíš, že tvé volby tady opravdu něco znamenají a můžou ukončit životy několika postav nebo ti to může i ze dne na den změnit život. Tvé rozhodování je pak například stížené tím, že můžeš nějaký čas schválit jen omezený počet článků, a to je potom něco! Už dlouho jsem u hry nepociťoval takovou úzkost ze svých rozhodnutí jako tady. To je způsobené primárně tím, že ti hra dává čas na to poznat charaktery a oblíbit si je, proto pak také více intenzivně prožiješ to, co se jim kvůli tvým rozhodnutím může stát. Právě vztahy s postavami také ovlivňují tvé posudky, můžeš například nasadit svůj krk a riskovat penalizaci od šéfa tím, že do novin propašuješ reklamu na stand-up comedy tvého bratra nebo se na to naopak vykašleš. Hra opravdu v tomhle ohledu nabízí silný zážitek a nebojí se ti na konci tvá rozhodnutí silně vpálit do obličeje. Nemusíš se ale bát toho, že je jen čistě depresivní. Tvůrce ví, kdy je potřeba zlehčit události a nebojí se sem tam dát nějaký milý vtípek či vložit do příběhu nějaké absurdní situace, jako konverzaci s tvým adoptovaným dronem.

Za zmínku také ale stojí i další důležitý aspekt, který dělá ze hry správný zážitek a tím je soundtrack. Ten chytře mixuje různé styly od synth popu, po klidnější či razantnější skladby s větším důrazem na akustické nástroje, za což vývojářům patří obrovský palec nahoru.

Bohužel se tato hra nevyhnula i několika chybkám. Jedná se spíše o vizuální novelu a např. při průchodu městečkem narazíš na jednoduché 3D modely postav, které chodí městem, což má ale občas za následek, že se postavy okolo chovají místy chaoticky a z ničeho nic se třeba třikrát za sebou otočí v půlce cesty a mění trasu. Vypadá to občas lehce komicky, ale jinak město působí dojmem živé metropole, ve které se pořád něco děje. I dialogy, které jsou po většinu času dobře napsány, zažívají sem tam lehké kiksy, trpí totiž potřebou autora místy vehementně něco říci. Například uspíší pointu nebo na sílu vloží svůj názor na systém apod. Díky tomu může místy nějaký dialog působit těžkopádně či ploše. To jsou ale jediné neduhy na této krátké, ale za to komplexní hře, která ti zabere něco málo kolem čtyř hodin. I přestože je její herní doba velice krátká, tak je neuvěřitelně intenzivní a jen tak tě nepustí.

V Indie salónku nám Ondra tuto hru i ukázal a zapařil:

Závěrečné hodnocení